Listopad 2017

Věčný déšť

26. listopadu 2017 v 12:19 | Fallen/Dědek
Přijmeme bolest života jako květina
Klanící se pod kapkama deště
Život čirá fikce trhlin v naší hlavě
Dokud nesejmeme ty kleště

Praskliny na srdci rozlámané útesy
Které v nás jdou dál v oblacích
Nasáklých pocity v nesnázích
Kráčíc pod mokrými nebesy

Už není znát rozdíl mezi deštěm
A slzou s ním se mísící
Zlomeni na kolenou kající
Uvězněni do pomyslných stěn

Déšť bubnuje do oken
Píseň citů pohřební na rozloučení
V kaluži slz sebou mučeni
Čekat na spásu a nový den

Nic nebude jako dřív za časů úsměvů
Potoky odnáší to sebou do zapomnění
Ať už nyní nebo tehdy nebyly jsme spokojeni
Zkoušíme znovu to samé deja vu

Ze života za hrob

22. listopadu 2017 v 21:12 | Fallen
Do misek vah vkládám své hříchy
S pokorou přijmout svůj trest
Za to jak plný jsem byl pýchy
Do tváře omyly ostatním vmést

Pohřben zaživa vlastními nedostatky
V kamenných zdech temné krypty
Z minulosti zbyly jen ostatky
Smrt poskytla mi své jemné rty

Zašeptala sladkým hlasem neznáma
Bledá kráska v černé oděna
Krásné černé oči a ona tak sama
A já stál jak solný sloup či stěna

Nemám právo kráčet mezi živými
Pobídla mi ruku svou studenou
Přivítala mne , vítej mezi svými
cítil jsem úlevu tak najednou

Konečně patřil někam kde život
Není dán hmotnými statky
Kde není k zášti a závisti důvod
Žádné vyvolané zmatky

Jen tichá věčnost bez samoty
Bez válek o území a náboženství
Zde končí dny lidské slepoty
to nekonečné šílenství