Říjen 2017

Strach sám ze sebe (Satira - sebe sama)

28. října 2017 v 19:20 | Fallen
Bojím se podívat do zrcadla
Aby na mě smůla nepadla
Sám od sebe sedím dvě sedadla
Z mého pohledu růže uvadla

Kvůli prevenci nefotím
Ať čočku na foťák neztratím
Raději zády se obrátím
Do konce k původní poloze se nevrátím


Přeji si aby můj ksycht přišel do módy
Vlastní kritiky mám zásoby
Někdy s lidmi přijdou i shody
Když sedneme si na schody

Ač myšleno ironicky
Nevychází to komicky
Ale spíše skepticky
Končí to vždycky

Okovy

28. října 2017 v 19:02 | Fallen
Co za pocit to tak mrazí
Duch vzpomínek do dveří vchází
Do síně kde zamrzl života čas
Dál odehrává se všechno v nás

Slzy které k zemi nespadnou
Úsměvy které zde již nevzniknou
Život v očích jako slunce zachází
Léta s poslední hodinou odchází

Mlátíc rukama o mříže
Křičíme do oken ve víře
Že někdo uslyší naše nářky
Toužíc uletět na křídlech vážky

Spoutání stíny minulosti
Se snahou se od ní oprostit
Strhnout zdi zlého snu
Bolest zahalena v sarkasmu

Shodit tu kotvu táhnoucí do propasti
Vyplavat z těch vod plných bolesti
Uvolnit okovy které nás svírají
Zahodit vzpomínky které nás týrají

UVĚDOMIT SI VLASTNÍ SMĚR
A NEPLOUT TAK V KRUHU
PO DEŠTI PLNÉM NAŠICH DĚR
OČEKÁVEJ DUHU

Propasti (Upíří deník)

17. října 2017 v 6:27 | Fallen
Srdce zvonů odbýjí půlnoc
Z dálky slyším vlčí vytí
Kde je lék na nemoc
Důvodu mého žití

Řekni luno poutnice oblohy
Zda přijde dalš den
Ke kterému nesou mě nohy
Na duši zjizven

V bolestech a křečích
Z lásky stal se jed bez léku
A ze života hřích
Plný bolesti a vzteku

Ze tmy den a ze dne noc
U hrobu zahaleným mechem
S prosením o pomoc
Putuji se stíny dále věkem

Touhou po ukončení mé pouti
Steskem žiji i umírám
Trpím i prahnu po teple co mě rmoutí
Po kapce čisté krve sám sebe neovládám

Nepatřím do světa lidí
A nebe mi brány neotevře
Satan za náš rod se stydí
Zem nás do náručí nesevře

_ Myšlenka o pocitech nebo spíše o tom jaké by to asi bylo_