Červen 2017

Opakující se dějiny

23. června 2017 v 14:21 | Fallen
Ze světa jen temnej kout
A slunce na naposled svítá
Duše čekající na poslední soud
Lidskost v zapomnění upadá

Smutek zbarvil se do černé
Z křídel zůstalo jen peří
Z očí slzy krví zbarvené
Na zázraky nikdo nevěří

Z andělů zůstal jen prach
Lidé stali se démony země
Do světa vnesl se strach
V každém z nás zla sémě

Ztratili jsem se v dějinách
Opakujeme stejné chyby
Zas a znova topíme se v chybách
A již není čas se ptát co kdyby


Proměněni v kusy skály
Nic než sochy bez citu
Vzpomínky se z nás stali
Hledíc do posledního úsvitu

Shledání

18. června 2017 v 21:47 | Fallen
Neodcházej ještě není tvůj čas
Nejdi tam kam s tebou nemohu jít
Proč i v tomhle životě loučíme se zas
Nechci tě nechat znovu odejít

Natahuju ruku , ty svá křídla
Která nesou tě k výšinám
Do oblak jsi nakonec vzlétla
A já opět zůstal zase sám

Snad vidíš svět jak nevidím ho já
V barvách které neznají černou
Ať dál dosáhne vůle tvá
S tvou povahou nezlomnou

Roztáhni křídla k novému zítřku
Bez toho co má tě trápit
Při loučení měla jsi slzu na víčku
Nenech se tím však zastavit

Jsme dva rozdílné světy
Kterým osud dopřál shledání
Navždy vzpomínat na obětí
Které bude mít věčné trvání

Není to poslední sbohem
Stále jsme přeci tu
Můžem se potkat za rohem
Při nejblíším úsvitu

Myšlenky blázna 2

17. června 2017 v 12:49 | Fallen
Častokrát přemýšlím o čem vlastně ten život vlastně je , co to obnáší žít ?
Jaký je důvod být vlatně tady , když to tak vezmu tak odpověď jsem nikdy nenašel .
Asi jako na spoustu dalších otázek .
Všechno co jsem kdy hledal vlastně nyní ztratilo význam . ne snad proto že bych to hledání vzdal
ale proto že už nevím co v životě hledám .
Zapomněl sem na to jaké byly mé sny , co chci od života nebo to kam vlastně směřuji .
Všechno je to v mlze .
Co jsem vlastně hledal ? to už si taky nějak nemůžu vybavit .......
A když si myslím že už to mám tak se vracím opět na začátek .
Je to nekonečný kruh hledání a ztrát , které nikdy nekončí .
Možná i teď pořád hledám sám sebe v tomhle světě , který mi připadá čím dál víc že do něj nepatřím.
Co chci ? kam směřuju a proč tu jsem ?
Když jdu po ulici tak vidím pouze uspěchané lidi a jen pár z nich mi připomíná jak klidná může být i taková doba.
Když se na chvíli zastavíte , začnete se dívat kolem sebe a vnímat děj , příběh ostatních kteří jsou v ten daný moment kolem vás aniž by jste je znali .
Vycházím ven hlavně v noci , kdy slunce nepálí a není kolem tolik uspěchaných lidí kteří vlastně jsou otroci dnešní doby.
Neříkám že jsem jiný , také kolikrát pospíchám i když nemusím a vymlouvám se na to že prostě nestíhám .
Ale pravdou je že jsem chtěl být vždy všude dřív než ostatní a vidět na vlastní oči něco dříve , zapamatovat si jejich pohled když viděli to samé .
Chtěl bych opět vidět některé ty tváře jak se usmívají .
Jelikož nevím co přesně chci a kam bych měl jít abych to zjistil , myslím že je čas odlepit se od země .
Začít opět dýchat a žít tak jako tomu bylo kdysi , na to kým jsem můžu přijít vždy ale žít mohu jen jednou .

Co bylo už není

16. června 2017 v 10:47 | Fallen
Ztrácíš se před očima
Hledám tě v každičkém stínu
Nevíme čí je to vina
A tak nepřizná nikdo svou vinu

To tríznění zdá se nekonečné
Proč nejde žít tak jako dříve
Oba říkáme na další šanci ne
Sypeme sůl do rány živé

Od soumraku do úsvitu
Píšeme dokola to samé
Ten pocit chuti našich rtů
A přesto je to jiné

Možná nás spolu nic nečeká
Jen pár letmých dotyků
Někdo jiný na nás čeká
A po všem zbyde pár náznaků

Protančené noci pohádek dětství

13. června 2017 v 18:53 | Fallen
Děti milé držte si klobouky
Vyprávím příběh z časů minulých
Kdy nebyly to jen pohádky
O lidech dobrých nebo zlých

Kdy protančili noc Popelky
A hudba procházela zemí
Kdy dalo se tančit na věky
A srdce naplněné chvílemi

Které nikdo nechce zapomenout
Protančit ty chvíle až do svítání
V rytmu tance nad zemí plout
A v ten okamžik mít svět na dlani

Vyslovit svá nejtajnější přání
Stále držet si sny a touhy
Něco co každý z nás si chrání
A není to nesmyslný sen pouhý

Že i pohádka může být skutečná
Když člověk opravdu věří
Láska snad jednou ta věčná
Při otevírání neznámých dveří

Trochu toho dětinského pohledu
Do okna když sněží
Bázlivého na kluzkém ledu
Když čas pomalu běží

Cesty duše

9. června 2017 v 19:56 | Fallen
Z popela do křídel
Barvy tmavě šedé
Již ne , není anděl
Tváře skoro bledé

Ze světa pod nebesy
Pod nohama smrtelníků
Poadlý ač stále jsi
Duše tvá přebývá ze zvyku

Z křídel opadalo peří
Zbyly jen kosti černé
V démona co v život věří
Tělo plamenem spálené

Nová šance bez naděje
Zmatek jenž nekončí
Nevíš dál co se děje
Co změna přináší

Démon navždy bez křídel
Uvězněn v lidském těle
Proč jsi z nebes vzešel
V Lidech přátele i nepřátele

Proč to skončilo
Ten život , jaký je důvod
Co to zapříčinilo
Proč změnil se původ

Slabé touhy po něčem
Co nikdy nemůže mít
Usmrcen démoním mečem
A přesto má jedním z nich být

Životem je ironie

Dej sbohem co tě brzdí

3. června 2017 v 6:40 | Fallen
Dej sbohem těm co o tebe nestojí
Netrap se tím co o tobě říkají
Vždyť oni tvůj příběh neznají
Oni tvůj život vlastně ani nežijí

Přátele jen na oko
Pošly je na míle daleko
Tolik času uteklo
Štěstí neváží ani deko

A přesto čas letí dál i bez nás
Jediné co platí pro každého je čas
Ten neoklameš , slyšíš ho zas a zas
Má ho vyměřený každý z vás

Tak nic nepromarni
Každou šanci popadni
Na slzy se vybodni
Na to zlé zabudni

Nic není pomívější než život
Tak nehledej k němu důvod
Jdi nahoru a užij si každý schod
Čas ti ukáže záchranný bod

Nikdy se nevymlouvej
NIkdy se neomlouvej
Nikdy si nenamlouvej
Nikdy nepřemýšlej

Nad tím co je tvoje chyba
Za to co občas tak prostě bývá
Že jsi v něčem jak v rybníku ryba
Nad ničím co vzala sebou doba

Čas už nevrátíš
Občas něco ztratíš
A něco pochytíš
Co nikdo jiný uvidíš

Časem přijde zkušenost
Ztráty a nalezená ctnost
S každým nová vědomost
V rukou držíš svou budoucnost