Leden 2017

Iluze

30. ledna 2017 v 17:04 | Fallen
Vidíš ten trik
Karty v rukávu
Z profese tik
Králík v klobouku

Růže která tu nebyla
Nekonečný šátek
Věštba co se vyplnila
Úžas a trochu zmatek

Malý iluzionista
Z myšlenky realita
Z reality sen přichystá
Tajemství skýtá

V rozpaku z úžasu
Pro tu krásnou nevědomost
Vidět v kouzlech krásu
Přes ten snový most

Iluze života

30. ledna 2017 v 10:10 | Fallen
Do přístavů všech nadějí
Co necháváme se unést
S iluzí o životě sníme potají
Za touhou jej snést

Okvětní plátky květin létají
V představách lidí milovaných
Pod rouškou noci slzy stékají
Z myšlenek v nás uchovaných

V iluzi života sníme dále jen
A přesto nevíme co znamená žít
Proto chceme ať neskončí ten sen
Co každou noc chceme si snít

Co je vlastně realita
A co je jen pouhou iluzí
Kde stala se ta chyba
Lidé pod prachem a rzí

Pověz mi co pravda jest
Proč mlčí ti co chytře mluvili
A co je jen pouhá lest
Přesvědčit o kráse života se snažili

Avšak pro nás jen trní
A květy již zahynuli
Bez lásky tělo chřadne a brní
Srdce zamrzla ač žhnuli

Život a svět , svět a život
Co vše tohle znamená
Jeden velký ironický podvod
Od šotka beze jména

Kroky

27. ledna 2017 v 11:57 | Fallen
Od prvního krůčku
Po první malý pád
Učili se polehoučku
Na nohou stát

Provázel nás úsměv
Někdy také pláč
Nad nezdary hněv
Byl to první match

Kdy vítězila mysl
Nad samotným tělem
Kdy pohyby dávali smysl
A tělo prvním nepřítelem

I chybný krok
Znamenal pohnout se
Někdy velký skok
Odřeniny z koberce

S každým krokem
Dostali jsme se dál
Gravitace hlavním sokem
Když každý padal

Učili jsme se vstát
A poté konečně jít
Nikdy nic nevzdat
Začít svými pravidly žít

Chybné kroky

23. ledna 2017 v 18:57 | Fallen
Prý něco začíná a něco končí
A pravda je ve hvězdách
Nebo v pohledu do očí
S pocitem okovů na nohách

Ta minulost co tíží
Kroky které bychom vrátili
Nesmyslných lží
Za lidi co jsme kdysi ztratili

Pod soumrakem vlastních pocitů
Jako by nás bodal na hrudí nůž
Proč tlačítko vrátit zpět není tu
Ta vrtkává touha skončila už

Dále jen snad okovy
Co nás rmoutí tím vším
S otázkou chytré sovy
Ze všeho zbyl jen stín

Pouhý jeden chybný krok snad
Všechno se tak zamotává
Děj se prý co má se možná stát
Jako pavučina co oběť omotává

Pár popsaných stran
Jedné knihy života
Ale více prázdných zbývá
Deník jednoho ko..ta

Příběhy

22. ledna 2017 v 20:06 | Fallen
Ve stánku , lidé kolem se mýjejí
Dívám se na část jejich příběhu
Který mi před očima vyprávějí
Vše odnese čas jak vločku sněhu

Kdo může říct že nic nekončí
Že všichni zůstanou jací jsou
Že se nezmění a nikdy se nerozloučí
Ale přitom jen sami sobě lžou

Ty příběhy zná každý z nás
Lidé odchází a beze slova se mění
Stává se to tak zas a zas
Dělají jakoby nic to není

Obrazy chvil společných
Blednou a ztrácí své kouzlo
Světlo co drželi jsme v rukou svých
Kam jen ztratit se mohlo

Smutek v úvměvech falešných
Oči plné soli ze vzpomínek
Které bolí z bolestí zažitých
Každá chvíle je jako snímek

Fotografie jednoho okamžiku
Kdy mají věci konec i počátek
Okamžiku který máme na jazyku
A přesto ve slovech je zmatek

Jsme hrdiny vlastního příběhu
Který napsal život nám
Ale co bude se dít neví ani on v tom průběhu
Protože pero drží každý sám

Nemocniční pokoj

22. ledna 2017 v 1:44 | Fallen
V pokoji na lůžku kde nechce se spát
A lidé kteří s něčím zápasí
Nechci být jako oni , nechci se bát
A tak procházím chodby do noci

Výtahem ven chci se na měsíc podívat
S cigaretou dát hold tichu
Nechci si zbytečně dál jen povídat
Proto mám sluchátko v uchu

Sestřičky jen napomínají co dělat mám
Jenže proč bych měl
Tenhle dům je stále jak ho znám
Proto bych nejradši odešel

Stále ty divné pohledy všech co tu jsou
Citové výlevy zase mají
Jak když říkají že je v pytli odnesou
Přitom tolik času a snů jim zbývají

Rodina na ně doma čeká
A tak neměli by se vzdát
Přivítání a náruč měkká
Se vším co příjde se prát

Procházky

7. ledna 2017 v 19:47 | Fallen
Zatmění před očima
Kráčení ve vlastním stínu
Jak v nás venku řádí zima
Vnímáme vlastní vinu

Do očí padá nám sníh
Vločky se pomalu rozpouští
A na tváři jen falešný smích
Slzy chladné nás opuští

Opíráme se o zábradlý
Děti i dospělí hrají si na ledu
Jakoby jsme mládly
Vidím ve tvém pohledu

Pod bílou přikrývkou
Žije tohle moje a tvoje město
A my jdeme procházkou
Tam kde je naše místo

Jdeme pomalu domů
Ty se nikdy nezměníš
Jsem rád právě tomu
V očích stále sníš

Stále ještě sněží
Opět se shledáme
Škoda že čas tak běží
Ale jak říkáš my se máme

Proudem

1. ledna 2017 v 20:46 | Fallen
Nic ti neuteče
A ani neunikneš
Čas utíká i vleče
Nic nepodnikneš

ČLOVĚK TEPRVE
Životem lidskou
I bez té krve
Plnou miskou

Se stává kým je
A jej lidským činí
Ač uvnitř nepokoje
Sám sebe z chyb viní

I když i jiní jsou vinní
Někdy lžeme sami sobě
Na listech papíru psaní
Jmény spojenými v době

Která nechceme zapomenout
Mačkáme ty stránky dopisů
Plnou silou k sobě přitisknout
Se vzpomínkou stínů a obrysů

Tváří které chceme znát
Duše změnila se v dračí slůj
Chceme opět se smát
A žít tak stůj co stůj

Jen zapomenout
Ty staré chyby
A nechat je odplout
Vědět co nám chybí

Proti proudu
Nejde se jít
Do posledního soudu
Jde se však bít

Ruku v ruce
Se vzpomínkou
Držet emoce
Najít cestu svou