Prosinec 2016

Přecevzetí

31. prosince 2016 v 12:57 | Fallen
Když už je ten nový rok
Tak je čas opět oprášit pár přecevzetí
Kterých je málo a pro někoho možná moc

Jsou vlastně stejná jako minulý rok

1. Znovu se nezamilovat ( už v to nevěřím )
2. Začít žít
3. Pro nikoho se neměnit
4. Udělat první krok
5. Změnit povahu
6. Začít víc jíst
7. Udělat něco i pro sebe
8. Konečně se přemluvit a udělat řidičák
9. Nehledat co nenajdu ( dodatek k prvnímu )
10. Přestat kouřit ( to buď půjde nebo ne )

Novoroční

31. prosince 2016 v 12:38 | Fallen
Tak už se blíží ta chvíle
Den poslední tohto roku
KOnčí ty dny připomínající míle
S přípitkem šumivého moku

Každý rok stále ta samá přecevzetí
Které s těží snažíme se plnit
A držet si je chvíli na paměti
Než svět začne se nám vlnit

Dívat se dál k novým zítřkům
A něco pro jiné si také přát
Odpočinek těžkým víčkům
ať lidé jsou šťastni napořád

Vnitřní rozhodnutí

30. prosince 2016 v 10:09 | Fallen
POhled z druhé strany
Pokřivených zrcadel
Myšlenky vážně brány
Uvnitř našich těl

Jsme odrazem toho všeho
A přeci chceme se přesvědčit
Hledáme stále ještě někoho
Kdo nás může přimět žít

Ve tvářích skryté úsměvy
V rukou texty myšlenek
Snažit se těmi všemi slovy
Vykouzlit a dostat je navenek

Bránit činy ten náš vnitřní svět
Který existuje jenom v nás
Popsat se nedá uvnitř několika vět
Bráníme si jej stále zas a zas

Je zrcadlem naší osobnosti
Dává nám sílu jít dál
Je důkazem naší přítomnosti
Že tu každý z nás stál

Trny růží

27. prosince 2016 v 16:15 | Fallen
Ptáš se jak je to možné
Na čem stojí má existence
Proč jsou ty city totožné
A přesto není možná romance

Protože čas mě rozlomil
A je mě stále jenom půl
S prázdnotou se stotožnil
Do srdce vrazil mi kůl

Proto krvácím a nemůžu dál
A ty se ptáš kdo jsem já
Přesto že boj jsem dávno vzdal
Mé srdce jen jizvy má

Proto stojím na místě
A nemůžu se hnout
Procházím se po městě
A bloudím tou tmou

Chci té propasti uniknout
I když nevím opět kam
Nevím jak tělo přinutit se hnout
Proto končím tu zase sám

Držím růží plnou trní
Které zní jediné zůstali
Ze života obraz co zrní
A sleduji jej z povzdálí

Rozhodnutí

27. prosince 2016 v 15:58 | Fallen
Do té strže co jest u řeky
Do těch křovin co jí obklopují
Odvržen dolů již navěky
Jen opadané listy kolem plují

Jít tak jinou cestou
Jít jiným směrem
Za jinou hvězdou
Ručičkou hodin úderem

Na kusy tam dole rozlámán
Mělo to být jiné rozhodnutí
Tvrdý a přesto křehký porcelán
Tělo k návratu se nedonutí

Rozsudkem vlastních chyb
Stalo se co se stalo
Pokusit se opět vstát a jít
Zahodit vše co zklamalo

Ortel Zapomenout

27. prosince 2016 v 15:22 | Fallen

Co kdyby ? Kdyby

26. prosince 2016 v 9:56 | Fallen
Čím více se snažím
Tím více mě to tíží
Stále ruku na hrudi držím
Ale nic se neblíží

Neumím být šťastný
Ať dělám co dělám
Je to jen špatný
Kus citu v sobě nemám

Možná kdybych změnil
Ty chvíle co byly kdysi
Možná opravdu bych žil
A vedle mě byla by jsi

Jenže čas plyne dál
a oba jsme jinde
Ač změnit bych si to přál
Ale už to nejde

Nic se nezmění
A čas to nezhojí
Mé srdce nemá brnění
Uvěřit znovu se bojí

Nejsme věční
A vytesáni v kameni
Za život vděčni
Časem znaveni

Tou poutí zkoušek
Mnohých omylů
Chtít každý doušek
Nahoru a dolů

Jiná rozhodnutí
Možná bylo by to jinak
Čas však pomalu letí
A člověk ztrácí zrak

Snad jsi šťastná
Mé srdce v to doufá
I když slova jsou marná
Duše z toho zoufá

Ať už zde či tam
Jako hvězda jasná
Budu tu a světlo na cestu ti dám
Neboť slova jsou možná prázdná
Ale jsou tím jediným co mám
Činy byly málo platná

Podoba mých snů

25. prosince 2016 v 20:52 | Fallen
Když jsem byl malý měl jsem takové ty sny které byly nejen živé ale až neskutečně reálné , protože jsem v nich cítil nejen strach ale i bolest , únavu nebo to když jsem se dotkl všeho co jsem měl po cestě .
Sice jsem věděl že to není realita ale jen pouhý sen , jenže kolikrát se stalo že právě z těchto snů jsem si přinesl takzvané dejavu . Věci s dojmem že se již stali ať už to bylo o tom že jsem něco rozbil nebo že jsem byl někde poprvé a přesto mě neopouštěl pocit že tak poprvé to není .
Kolikrát jsem si potom říkal jestli to co ve snech prožívám není jen o pár dní nebo jen den napřed .
Bylo mi šest let když jsem tyto sny začal mít .
Horší pak bylo že tyto sny jsem pak měl i když jsem byl vzhůru .
A když se vám jako dítěti zdá opravdu o všem i o vaší smrti tak je to ke zbláznění .
Ale naštěstí právě tímto snem ty sny začali odeznívat .
Nakonec z nich byly jen útržky které ukazovali pár situací .
Ale již nebyly takové jako kdysi .
Když mi bylo o dost více tak tyto sny se ztratili ůplně , tedy jsem v to doufal .
Zůstali sny které by možná byly dobrým námětem na horor nebo psycho podobného žánru .
Ovšem tyto sny stále vypadají reálně , cítíte vlhkost vzduchu v promočeném sklepení .
I to když šlápnete na nerovnou zem nebo to že v tom snu nejste sami .
Většinou v těchto snech umírám ať už jako potrava nějaké bestie z hororových pláten , nebo proto že jsem se obětoval pro někoho kdo mi byl blízký a nebo přežiji jen proto že ten sen se změní v labyrint ze kterého nejde najít cestu ven .
Ale naštěstí sny ze kterých jsem si přinášel dejavu skončili a toto je již jen takový ten slabý odvar .
Občas z těch starých snů byly i modřiny ale to jsem si asi způsobil když jsem sebou mlel na posteli .
To je asi tak veškerá pravda o mých snech .

Když

25. prosince 2016 v 20:27 | Fallen
No nebude to ani k tématu týdne ale co když ta pravda v tom bude

Ještě před chvvílí
Byl to jen pouhý sen
Co pokaždé více sílý
Když přežiju další den

Chtít se k neby natáhnout
A ty by jsi byla tam
Jako oponu mraky zatáhnout
Sen ve kterém se nevyznám

Oba v objetí co nikdy nekončí
A oči kdysi plné bolesti
JIž o tomto pocitu jen mlčí
Nyní opět snad s radostí

Jsme odrazi snů
Které nikdy nezmizí
Do konce našich dnů
Dokud nebudem si cizí

Zpověď

25. prosince 2016 v 1:34 | Fallen
Pravý důvod proč s nikým nemohu nebo nechci být ?
Příliž mnoho času jsem se potácel tímto životem který mi nepřišel ani dobrý nebo špatný .
Chtěl jsem a toužil po lsce asi jako každý normální člověk .
V mém případě však tento pocit nebo cit nebyl nikdy nalezen , miloval jsem a stále si opakuji že jednou snad .
Ale čím víc se dnes ohlédnu za sebe , dívám se po svých stopách vidím jen prázdnotu .
Dnes mi teprve došlo že celý život jsem hledal něco co nemohu najít .
Někoho kdo vlastně neexistuje , někoho kdo nikdy neexistoval a existovat nebude , dokud budu tím kým jsem .
Nemyslím tím že bych se měl změnit ale změnit své postavení vůči životu a tomu co vlastně život sám o sobě obnáší .
Ať už jsou to lidé kteří tu byly nebo jsou , závazky které si časem člověk vytváří .
Čas promarněný tím že hledím do monitoru a přitom vím že jen utíkám od reality která možná bolí ale život je přeci o tom jít dál a přenést se přes to vše co sebou přináší .
ten kdo kdysi řekl že nejhorší samota není to zůstat sám ale to být s někým a cítit se sám , měl naprostou pravdu .
Když cítíte to nenaplnitelné prázdno , touhu která vás pomalu ale jistě zaživa mučí a svýrá to je ten pocit který když jste s někým ke komu nic necítíte sice na chvíli zmizí ale pak se vrátí s kufry zpět jako by vám říkal tak jsem tu z dovolené.
Kolikrát když jsem viděl ty lidi kteří si našli takzvanou spřízněnou duši , chtěl jsem je tak moc požádat aby mi poradili a zároveň jim záviděl ten pocit který mají .
Jak jsem řekl cítil jsem ten cit ale jak se stává když cítíte příliž jste předurčeni k tomu nakonec necítit nic tedy tak je to u mě .
jen si tak říkám co když to ani tak není ůplně mnou ale tím jak žiji .
Určitě opět někdo napíše že to musel číst mnohokrát aby to pochopil o co vlastně jde .
Ale o to nikoho nežádám , jde o zpověď pro mě samotného , že pokud se zastavím , tak čas půjde dál svou vlastní rychlostí ať už se mnou nebo beze mě .
Život člověka nekončí na základě toho že zemřel ale když se sám již cítí mrtev uvnitř sebe .
Nakonec možná opravdu opouštím lidi ve chvíli kdy si neuvědomuji že mě potřebují ale dá se říci že to samé se dá říci i o nich .
Protože kdykoliv jsem je potřeboval obrátili se ke mě zády i když jsem při nich stál a snažil se držet je za ruku nad pomyslnou propastí jejich bytí.
Nejsem světec a nikdy jsem se za něj nepokládal ale nejsem snad doufám ani špatný člověk .
Ale už mi došlo že nechci být nesmrtelný ve vzpomínkách nebo očích jiných tak jak si mě pamatují , chci aby věděli že jsem tu byl , že jsem jim chtěl pomoci zanechat nějaký odkaz ať už svůj nebo jejich .
Jenže nakonec tohle je asi jen gesto které pro dnešní dobu nemá váhu , tak jako pro dnešní dobu ztrácí váhu i to zda li člověk cítí vše nebo necítí nic .

Co když po životě se neuvidíme

24. prosince 2016 v 22:33 | Fallen
Odcházím a mizím pod černou zemí
Lístky květin na prkna padají
Tělo plné života časem v prach se mění
Nové květy na místě smutečním rozkvětají

Do nebes hledíme dál a chceme mířit tam
Kde každý z nás na někoho vzpomíná
Kde je někdo díky komu zůstal člověk sám
Ale naše slova již dále znovu nevnímá

Po smrti potýkat se s životem dál
Nedávat najevo ztrátu své vůle
Kterou si nikdo ztratit nepřál
Doufat a být stále při síle

Co když je to pravda že po životě nic není
Nenajdeme ty co tu byly s námi
Že to bude jen tma co se nezmění
A my navždy již jen se vzpomínkou a sami

Pod jedním nebem chceme si vždy vzpomenout
Na ty co s úsměvem dávali nám naděje
Které nikdy nechceme nechat do temnoty padnout
Že vždy v nás ta víra v zítřek existuje

Bez nenávisti

23. prosince 2016 v 15:03 | Fallen
Nic to neřeší a nic to neomlouvá
Do temna duše to jen vnáší
Nic a nikam dál to neposouvá
Přijdou jiní možná další

Nenávist jen ničí
Pouta která tu byla
Na úpatí mysli se tyčí
Slova která jiným slíbila

Že ať už se děje co se děje
Budeme navždy stejní
Do posledního kousku naděje
Ať už nahoře nebo dole spojeni

Pouty které nikdy nezmizí
Která nám pomáhají zkusit to znovu
Třeba časem nebudeme mít srdce rizí
Ale i tak nemít srdce z kovu

V nenávisti se nedá žít
Proto doufat nadále
A stále se znovu snažit
I když jsou naděje malé

Za chvíli vánoce

21. prosince 2016 v 7:46 | Fallen
Tak je to opět tu , vánoce
Svátek který by měl být plný pohody a klidu
Ale nepamatuji si snad ani jedny které by tak opravdu probýhali .
Nemyslím tak ani jako u nás nebo jen u někoho ale celkově .
Vždy to probíhá poměrně stejně , samý shon , hledání a shánění dárků na poslední chvíli , potom banda nervózních lidí u pokladen kteří na vás koukají jako by jste spadli odněkud z marsu jen proto že váš jediný nákup činí pití do práce .
Kamarádka se ptala co bych si k vánocům přál na čež jsem jí odpověděl jednoduše , vše co potřebuji nebo vím že to budu potřebovat od oblečení po drobnosti si koupím během roku takže mi stačí když se usměje a popřeje mi štěstí do nového roku .
I když popravdě přemýšlím jestli bych jí neměl koupit alespoň nějakou drobnost jen tak pro potěšení .
No to jsem mírně odbočil co jsem chtěl napsat dál .
Vánoce co pro každého znamenají nebo jaký je jejich význam .
Pro mě to je svátek kdy každý se snaží udělat radist nějakou koupenou věcí , neříkám že je to špatně nebo tak .
Jen mi to příjde jako by každý kdo vás zná vám chtěl dát nálepku jak si u toho člověka stojíte .
Proto jsem třeba dříve kreslil portréty , dělal modely nebo nějaké ty věci z keramiky abych nikomu neříkal stálo mě to .
Jen tak pro ujasnění ta keramika mi nikdy moc nešla .
Kdyby někdo vyděl mé výtvory tak by nejspíš každý uvažoval o tom zda li by nebylo lepší raději abych pracoval s plastelýnou :D
Co pro mne znamenají vánoce ? tyto jsou první v novém podnájmu , no novém jsem tu již od léta ale a tak nějak nic moc neočekávám . Hlavní je že jsme všichni zdraví a rodina je tak nějak pohromadě i když nic není jak bývalo .
Během roku nastala hromada změn na které si stále zvykám , hodně věcí které mi vrtají hlavou a člověk si tak nějak říká že vánoce jsou vlastně takovým svátkem kdy má člověk odpouštět .
Ne že bych měl co komu odpouštět to ne , jak se říká každý má svůj život a nikomu do něj nic není .
Jestli tohle bude někdo číst tak si asi pomyslí co to píšu za blbosti a melu páté přes deváté .
Ale když jsou ty vánoce tak jsem si říkal proč nesepsat alespoň tu trochu myšlenek které se mi vždy tak nějak prohánějí hlavou .
Lidi vánoce nejsou tom kolik máte pod stromečkem dárků nebo o tom který byl nejdražší .
Je to právě o lidech a o poutech ať už rodinných nebo lidí na kterým vám záleží , protože právě ty lidi které máte rádi a oni vás tak na těh záleží .

Heh už zase jsem jak nějakej reklama na nějakým bilbordu .
No prostě a jednoduše
Všem přeji krásné a veselé vánoce , plné šťástných chvil , pohody a příjemných okamžiků .

A co když je to pravda ?

20. prosince 2016 v 7:01 | Fallen
Pod vlivem materiální společnosti
Kde peníze hrají hlavní roli
A pocity máme za banality či zbytečnosti
Že i bez peněz zmohli se lidé na cokoli

Ať už pracháče nebo bezdomovce něco bolí
Ať už je to tělesné nebo nějaký cit
Každý máme slzy s příchutí mořské soli
Někdy neví nikdo z nás jak si poradit

A co když je to pravda? že jsme si všichni rovni
Nikdo z nás není víc nebo míň
Nemluvím o žádném takovém spojení duchovním
Co cheš aby jiní činili tobě tak jim sám čiň

Kde se stala chyba že jsme se postavili zdi
Na místo pomoci těm ostatním
Na co vlastně ještě můžeme býti hrdí
Když vidíme problém jen v životě vlastním

Udupáváme vlastní lidi jako zvířata
Díváme se na ně jako by žili za mřížemi
O čem vlastně to je když zní jen debata
Žádné činy jen chvilkové dosavadní změny

Zvíře uvnitř

12. prosince 2016 v 21:29 | Fallen
Ó ty noci úplňku
Co mne tak voláš
Otevřel jsi skřínku
Proměny kterou již znáš

Bez pocitu viny
Jen pudy zůstali
Kráčíc do zimy
Noci mými se stali

Volám do dálky
Vás , vy mě podobné
Mezi námi jen války
Boj drápů rozhodne

Tělo srstí pokryté
Oči ztratili lidskost
Ve srdci jizvy vyryté
Touhou po krvy až na kost

Hledajíc zaplnění
S prázdnotou
Která nás mění
Jdoucí temnotou

Se soumrakem čekáme na to volání
Schováváme se mezi stíny to hledáme
Hledíc na měsíc doufáme že vyslyší naše přání
Ze zbytku sil které v sobě máme