Říjen 2016

Představa světa

28. října 2016 v 18:17 | Fallen
Svět uvnitř někde hluboko
Chceme se vymanit ze zbytečností
Nechceme být na dotek a přitom daleko
Ve vlastní touze po skutečnosti

Procházet se světem dál kde nic nekončí
Kde nic nebere sílu a nic nás netíží
S představou kde ten co nic neví jen mlčí
Jen k cíly vlastních snů každý se blíží

Svět pod povrchem co nás vede dál
Lidi kteří chtějí s námi doopravdy světem jít
I kdyby měl zůstat jen prázdný sál
Ty kteří si důvěru nezaslouží nechat odejít

Světem v představách s dokonalou myšlenkou
Dívat se ke hvězdám které svítí na cestu nám
Co nás ranilo zůstane jen dávnou vzpomínkou
A další sny ke splnění přidat na seznam

Představit si výsledek
Plnit pomalu body k jeho splnění
I když padnem někdy na zadek
Musíme vstát a být s tím smířeni

Že v životě nejsou vždy lehké cesty
Každá má i trní a strmými kopci pokrytá
Že lidé víc prosazují si svoje jen gesty
A my i když si to nepřiznáme že i nás se to týká

Svět který si představíš
Je tím jakým si ho uděláš
Na jakých základech si ho postavíš
Je skutečný když se ho dotýkáš

Duše ruin Colosea

26. října 2016 v 18:51 | Fallen
Uvnitř bojujeme zas a zas
Duše se brání všemu co nás ničí
Ale vždy je zapotřebí čas
I když uvnitř doslova bolestí něco křičí

Prosím jdi opět dál
Neohlížej se za minulostí
Čas to prosím spal
Všechny ty bláhové mosty

Které již nikam nevedou
Jen tě táhnou dolů
Vždyť máš přeci hlavu svou
Už by jste byly dávno spolu

Na dálnici duše které vede do neznáma
Srdce řídí kamion se jménem tvým
Pamatuje si když se smíchem vstává se do rána
A snaží se vymanit ze vzpomínek způsobem svým

Uvnitř duše samé boje
Minulosti s přítomností
Vše má pořád to svoje
Ale nedá se žít v bolesti

Často připomíná duše ruiny Colosea
Plných utrpení které nejde zapomenout
Okusit muka skoro totožná Promethea
A srdce ač trýzněné nechce vyhasnout

Zahrada černých růží

25. října 2016 v 20:20 | Fallen
Černá růže pomalu uvadá
A lístky okvětní padají
Slunce za obzor zapadá
Květy navždy usínají

Zahrada do ticha
Ke spánku se ukládá
Upadá jako pýcha
A zima se vkrádá

Zahrada kamenných upomínek
Plná tvětin zemřelých
Plná nestárnoucích vzpomínek
Sluncí zapadlých

Snad opět květy růží vyrostou
Těch které žijí dál
Co život přináší dále ukážou
Že nic nekončí i když to někdo vzdal

Duše navždy spojené

25. října 2016 v 19:48 | Fallen
Proč vytrácí se třpyt ve tvých očích
Náhle jsi najednou tak zvláštně smutná
Proč zakrýváš rány na rukou svých
Vždyť v to jsem doufal a má smrt byla nutná

Stal jsem se tím před čím jsem tě chránil
A to dobré ve mě se změnilo v prach
Stát se tím kým jsem já jsem ti bránil
NE ty ale já jsem sobě vrah

Má duše zmizela v hlubinách
Kde temnota na mě číhá
Ty jediná jsi přišla na vlnách
A má je tato poslední tíha

Naposled mohu tě obejmout
v náručí ti říct tu pravdu svou
Z těch hlubin opět s tebou plout
Pohladit a utřít slzu tvou

Rukou držíš mé osvobození
Které mi ty jediná můžeš dát
Nikdo jiný takový není
Neopustím tě navždy nemusíš se bát

Budu dále chránit tvou duši
Ať už za světla nebo když půjdu tmou
Ani smrt můj slib neruší
Vždy vrátím se z očistce za tebou

Naše duše spojeny navždy zůstanou
I když srdce mé přestane tlouct
Pro tebe mé city neustanou
Ukážu ti že i dále je nadějí spoust

Dokud je naděje , duše žije dál
Dokud je důvod žít nikdy neumírá
Duše je energie kdyby se někdo ptal
Pro ty které miluje navždy zůstává

Svět v představách

25. října 2016 v 16:50 | Fallen
Slyšíš to tiché volání
Iluzí které nikdo jiný nevidí
Co ? žít po svém ti brání
Nekoukej na svět jiných lidí

Jsi světěm sám/a sobě
Tenhle svět je možná přeludem
Nezapomeň žijeme v jiné době
S naprogramovaným osudem

Věř tomu co neseš si v tobě
Žijeme v rozdílných světech
Jsme polapeni v úzké chodbě
Fantazie nás uchvátila v mladých letech

Žijeme ve svých představách
Možná to kde žijeme je představou někoho z nás
Nebo počítačem vytvořených grafikách
Iluze smrti při odpojení když odejde někdo zas

Představivosti se meze nekladou
Možná každý z nás žije ve světě který si vytvoří sám
Snad každý má nějakou zemi fantazie svou
Vnitřní svět který nemůže být někomu jinému dán

Lucerna do tmy

22. října 2016 v 22:34 | Fallen
Stojíš pod planoucí lucernou
Její teplo hřeje u srdce nás
Jsi tu ač mám duši černou
A já ti ubližuji zas a zas

Jdeme ulicí temnou
A lampy zhasínají
Mám v tobě oporu věrnou
Když ostatní hůl lámají

Jsi tu když potřebuji obejmout
I když ti to neoplácím
To že cítíš víc nejde si nevšimnout
Avšak v tom co je ve mě se ztrácím

Chtěl bych ti říct že cítím víc
Ale pravdou je že před city utíkám
Proto možná necítím nic
Nechci ti ublížit raději zůstanu sám

Díváš se mi do očí a dáváš mi naději
Pohledem uhýbám do všech světových stran
Ty pořád věříš že dobré věci se dějí
Ale já se uvnitř už jen rozpadám

Cítím tvé pohledy ale nemám ti co říct
Možná kdybych tě potkal dřív
Bylo by to jiné nebo stejné jako dnes
To se již ani jeden z nás nedoví

Obraz v nás

19. října 2016 v 6:54 | Fallen
Ten obraz společný se rozpadá
A ty mizíš dále tmou
Odcházíš když slunce zapadá
Chci chytit ruku tvou

Nad tebou křídla andělů
Bíla pera zdobí tu cestu tajemnou
V očích kříž spasitelů
Trpitelkou s laskou vysněnou

S hlavou létáš v oblacích
Lehce našlapuješ po duhách
Naděje co se neztrácí
Po všech těch neduhách

Po tváři slza stéká a vypráví
Co čas ještě nezahojil
Co tvou duši ještě tráví
A čas znovu nespojil

Příběhy milionu srdcí

18. října 2016 v 11:53 | Fallen
Miliony hlasů co nedají spát
Milionů lidí co nechtějí říct
Kde to co hledám mám hledat
Miliony rad co vedou na milion míst

Cesta co správnou se zdá
Milion různých odboček
Asi jen pravou tak vypadá
Plná rukou stop a značek

Milion různých návodů jak žít
Miliony hlasů v hlavě mám
Jenže já sám sebou chci stále být
A je jen na mě kterou cestou se dám

Miliony lidí co znají ten příběh
Ale neznají lidi co jsou jeho součástí
Že každé ráno bere jim to dech
Cítí se jako nad propastí

V zajetí vlastních vzpomínek
Miliony lidí znají tu cestu a co bylo dál
Jen málo kdo řekne jak spasil se z myšlenek
Jak s tím potom bojoval

Skoro každý to zná tu tíhu když ve srdci díru má
Nad plameny ohně svůj příběh vypovídá
Když na časy celého srdce ještě vzpomíná
Do posledního citu vše dobré do příběhu dá

Barvy

18. října 2016 v 11:24 | Fallen
Život to přeci není jen černá a bílá
Jen otevři oči , všude mnoho barev kolem nás
Jen často vším v nás zastřeno to bývá
Jsme na louce jménem svět kde je mnoho krás

Tak dívej se to vše je tu
Vše co vidět i cítit se dá
Ukaž co je v tobě světu
Dříve než tvá duše to vzdá

Tak jako barva tvých očí k barvě květin se přičítá
A tvá ústa která již nebudou má
Dotkni se nebe když ti někdo to kým jsi vyčítá
Barvy kolem i uvnitř jsou to co každý má

Na louce plné květin
A rozkvetlý sad tu voní
Strom který dělá nám stín
Píseň u každého jinak zní

Vzduchem poletují okvětní lístky sakury
Připomínají časy nevšední
Lístky barvy a vůně co zahání všechny chmury
V hlavě jen vzpomínky poslední

Spousta barev co vše připomíná
A jen dál tu ten strom stojí sám
Na tváře co tu byly nezapomíná
Je to památník co byl všem dán

Sonata Arctica - I want out

17. října 2016 v 2:41 | Fallen

Sonata Arctica - Replica

17. října 2016 v 2:34 | Fallen

Iron Maiden - Hallowed be thy Name

17. října 2016 v 2:25 | Fallen

Secrets - Dance of the dead

17. října 2016 v 2:23 | Fallen


Shaman´s Harvest - Dragonfly

17. října 2016 v 2:19 | Fallen