Září 2016

Opět psycho můra

25. září 2016 v 17:42 | Fallen
Sen začíná hezky , jsem s několika lidmi na táboře a během dne jsme si rozdělali stan jak už to tak bývá .
Večer jsme zašli na procházku a bavili se mezi sebou pak jsem si uvědomil že nemám telefon a tak jsem se vrátil ke stanu .
Jenže ve stanu už někdo je tak se ptám zda - li to není někdo z nás ale nikdo neodpovídá a jakmile jej otevírám tak tam nikdo není .( v tomhle už to mám trochu pomotané ) . Otevřu stan a náhle se ocitám na dvoře domu prarodičů , stan nikde jen ticho a šum listí . Jdu dál cestou ke staré maštali , slyším jak se svět kolem mne hýbe a že nejsem v tom prostředí sám . Kolikrát vidím jak se tráva pohne proti větru , najednou slyším zvláštní pískot a jakoby se něco přede mnou honilo , cítím že mám najednou v náručí něco málého , byl to malý králíček a když se na mě podíval měl krvavé oči , hubu plnou ostrých zubů a jakmile jsem jej chtěl zahodit stala se z něj krvavá skvrna . Začal sem hledat východ ale nenacházel , nakonec jsem byl někde kde to ani neznám vypadalo to jako skladiště sena nebo kravín nevím bylo to divné pochmurné místo kde i vítr měl zvláštní pach . Šel sem po cestě a hned vedle všude byl betonový svah dolů který dole vypadal jako koryto , dole byla krev ale bylo znát že se v ní opět něco hýbe a když jsem se otočil stál proti mě člověk tedy to co z něj zbylo jeho oblyčej když si tak vzpomenu mi připomněl probuzenou mumii když jsem se jej snažil dotknout řekl že za to můžu já a rozpadl se . Stále jsem hledal cestu ven najednou mě něco shodilo dolů ze svahu a já se na poslední chvíli chytil koně který tam před chvílí nebyl , dopadli jsme do ohromné kopy slámy chtěl jsem poděkovat koni ale opět jsem měl ruce od krve , kůň vypadal z jedné strany živý a z té druhé na něm jen občas byla nějaká svalovina co zakrývala kostru a pomalu se zařechtáním zmizel v mlze . Ze které se na mne najednou vynořil hořící kamion a doslova do mě naboural v tom jsem se ocitl v jeho kabině , divil jsem se že mi nic není ale když jsem se podíval ven z okna viděl jsem sebe jak mě požírají různá zvířata i lidé , promluvil na mě řidič toho kamionu a se smíchem řekl vítej v pekle .

Cítit svoje srdce

25. září 2016 v 6:08 | Fallen
Proč klepu se když vidím tě
Proč nemohu se hnout
Proč vidím tě v každé větě
Proč nemohu se nadechnout

Raději nespím aby nemuselo se mi o tobě zdát
Raději tápu ve tmě abych ráno mohl klidně spát
Stejně věřím že mě už stejně nechceš znát
Tak mě vymaž ůplně když už není o co stát

Nemusíš mi alespoň znovu lhát
Mám toho dost ty výmluvi už znám
Už stejně nemá cenu se tě ptát
Mám jich napsaný plný seznam

Udělej si uzel ať nezapomeneš kdy jsem odešel
Kdy jsem konečně na to přišel
Že bez tvého trýznění mého srdce bych se obešel
Pokaždé stejné omluvy ,ty vždy to samé a odejít čas nadešel

Možná bude chvíli uvnitř pršet
Ale potom příjde opět slunce
Možná budu chvíli křičet
Ale opět budu cítit svoje srdce

Sen noci o dni

25. září 2016 v 5:53 | Fallen
Ještě před chvílí
Byl tu jeden sen
Získal křídla motýlí
A opustil mou zem

Ve dlaních zbylo trochu tepla
Co zůstala po tom snu
Znám jenom tmu bez světla
Tak jak to bývá ve studni na jejím dnu

Venku zvedá se vítr snad nezabloudí
Den nestal se věčným ránem a jen nocí se zdá
A krajina zapadala popelem srdcí co soudí
Pocit co neustavičně tíží v nás si usedá

My jsme krajinou plnou rozbřesku
Nebo plnou luny která na noční obloze vítá
Nepotřebujeme život plný potlesku
Jen naději co další den nám úsměv skýtá

Že sen co končí příjde zas
A teplo vrátí do srdce znovu
Že opět zastaví se čas
A my nebudeme ukovaní z kovu

Kdo jsem

25. září 2016 v 5:30 | Fallen
S ozvěnou přichází hlas
Co tajemně do ticha zní
Nastal klid že by byl slyšet padat vlas
Ticho které spíše trýzní

Ptá se kdo vlastně jsem
A já neznám odpověď
Více znám pod nohama zem
Ale nevím kým jsem teď

Dívám se do zrcadla
A tvář v něm nepoznávám
Mříž již spadla
Zda li jsem to já se nevyznám

Nedokážu sobě říci
Kým stal jsem se v půběhu let
Snad jednou z mincí
Co má rub i líc tak více tváří má svět

Kdo vlastně jsem nevím
Kdo budu je ve hvězdáh
Snad dříve se to dovím
Než otočím se v prach

Někdo ví hned kdo je
Jiný na to příjde hledáním sebe sama
A další na to nepříjde do konce své cesty

Strach z myšlenek

6. září 2016 v 7:31 | Fallen
Někdy je to složitý
Myšlenky v průběhu dne
Někdy je to zabitý
Končíc u toho kdo vlastně jsme

Ve slovech hudby
A myšlenky zůstávají dál
Po skončení skladby
Myšlenky co čas neodvál

Zbyl jenom strach
Co bude dál a jestli vůbec
Chyby co dělali všichni v dějinách
Cítit se jako blbec

Strach z myšlenek co dá se ještě zkazit
V hlavě snažit se srovnat všechno co bylo
Nnejradši do sebe něco vrazit
A snažit se uchovat co ve mě zbylo

Na okraji všeho co přinesl pocit
Ztrácet sílu a přitom snažit se jít
Z myšlenek ze kterých snad jsem procit
Které již nechtěl jsem nechat v hlavě znít

Vzkaz

6. září 2016 v 7:20 | Fallen
Stačí mi že jsi
Buď šťastná a žij

To je vedro viď Pedro

1. září 2016 v 7:22 | Fallen
To tropické vedro
Už se cítím jako v mexiku
Ale nejsem žádnej Pedro
Ani Chuan a mám rozpálenou kliku

Lehám si u vody a hladina se třpytí
Svítí mi do oblyčeje odrazy
A s pocitem sucha hledám pytí
Počasí dělá mi tak podrazy

S pocitem že plazím se pomocí brady
Protože v rukou nezbyla síla
Nohy nechtějí mě nést a nevím si rady
Nikdo mě neslyší jen v dálce zní pila

Po chodníku kutálý se roští
A i ještěrka horkem v kostru se mění
Žába celá pomalu se ploští
Kaluž z rána nyní celá pění

Nyní vítejte na tropickém středu
Chodíme pod deštníkem aby byl tu stín
A doma ukládáme se do vany plné ledu
Dokud nevymyslíme co s tím

Ve mě

1. září 2016 v 7:09 | Fallen
Ve světě do ticha se ponořit
Dát sbohem všemu co nás tíží
Sám sebe ve vnitru pokořit
Odstranit vše co se blíží

Všichni zažili jsme to co táhlo nás dolů
Museli jsme se podívat do zrcadla našemu strachu
Uvědomit si že nezvládneme vše sami ale spolu
Po trápení zbylo jen trocha hvězdného prachu

A tak jdeme dál s tou myšlenkou
V lepší zítřky co máme v sobě
Pro ten pocit vítěztví nad sebou
S podporou neocitnout se v citovém hrobě

Proto jít tam kde není nic co může se stát
Být tam kde nestojí život víc ani míň
Kde vše je dovolené a do pohody se dát
Uvědomit si že ublížil jsem si sám a říci si promiň

Pěkný den

1. září 2016 v 6:56 | Fallen
Házení kamínků o vodní hladinu
Tvoří kola a pomalu klesají
Padají pomalu a tiše ke dnu
Tak klidně a lehce potají

Házení žabek od břehu ke břehu
Vytváření vzpomínek a příběhu

U vody stojíc a říkat si navzájem
O čem sníme a jaké jsou naše přání
Děláme jeden na druhého dojem
O čase ztrácíme pojem a zdání

Jdeme dál procházkou k lavičkám
Na chvíli si sednout k odpočinku nožičkám

Čekáme oba co bude se dít
A nakonec se jen usmějem každý svou cestou jdem
Ač vím co jsi chtěla neudělám nic a budu žít
Raději půjdu dál a nechám tě jít vlastním životem

Pod stromy ve stínu se loučíme
S úsměvem oba pomalu odcházíme

V očích bylo znát že chceš něco říct
Ale raději jsem řekl tak se tedy měj
Protože nechci tvou mysl marně plíst
Třeba se zase potkáme do té doby si něco přej

Nové kamarádství a žádný cit
Něco co se nestane ať se bude cokoliv dít

Děkuji za hezký den
Byl jsem ponořen ve smutku
Ale nyni smál jsem se jen
A otevřela jsi mi oči vskutku

Je dobré poslechnout jednou mimo srdce i jiný hlas
Neposlouchat jen to co zní v nás a láme nám vaz

Světem mimo

1. září 2016 v 6:18 | Fallen
S rukou proti proudu
S časem za zády
Ve dlaních cítit vodu
Znát všechny své vady

Pod kouskem svého nebe
Jít tam kde je srdce volné
Kde cesta nekončí ale dál vede
Proměnit emoce na křídla silné

Kde srdce nad životem plesá
A ruce žádají co mysl jim poručí
Tam kde radost je a smutek klesá
Člověk jen z chyb se poučí