Červenec 2016

O vojáku

29. července 2016 v 21:23 | Fallen
Kapka krve stéká po meči
Kraj rušem lítým bojem mlčí
Krev vojáka co nosil vlajku vlčí
Poslední pohledy čtyř lidských očí

Padá k zemi a z posledních sil křičí
Tíhu svého těla již neudrží
Opírajíc se ovlajku při níž se krčí
Slovo jenž do konce boje v sobě drží

Země zbarvená do rudé
Při posledním nadechnutí vyřkl osude
Věřil že vrátí se domů kde žít bude
S rodinou i milovánými dále půjde

Smrt přitiskla si jej do svého objetí
A řekla za čas všechny znovu shledáš
Vydechl v jejím náručí zbaven zajetí
Odešel s klidem a vědomím navždy váš

Andělé v nás

29. července 2016 v 20:54 | Fallen
Rozprostři svá křídla
Ochraňuj ty co jsou v našem srdci
Když nezbývá nám síla
Nechť nejsme ti co nesou květiny za noci

Pod nebem které pláče
A každá slza dopadá na něčí tvář
Život je světlo a smrt tma bez vypínače
Lidé nejsou oběti na oltář

Tak jako srdce jsou pravá
Každý jednou vstoupíme do tmy
A tak srdce bij dokud je tvá síla zdravá
Hraj své jedinečné rytmy

Jsme andělé každý chrání
Co uzná za potřebné pro své srdce
Ať už s křídly nebo bez nich
Sníme dokonce a stále natahujeme ruce

Život je masakr snů

29. července 2016 v 20:40 | Fallen
Vítejte na masakru jménem život
Život jenž je dokumentem
A my dokumentaristy našich stop
Hledači tajemství za oknem

Každý společně a každý stále přitom sám
Hledáme to proč jsme tady
Přijmáme výzvy které to obnáší oddáváme se výpravám
I když nevíme si kolikrát rady

Do života jako kapka do moře
Jako slza do srdce padá
A v očích mít pravdu o pokoře
Člověk občas své touhy nezvládá

Snažíme se ochraňovat svou existenci
Poslední nádech života kdy hruď se plní
Teprve poté uvědomíme si vše až na konci
Život není o tom jak jsme byly slabí nebo silní

Zack Hemsey See what I´ve become

29. července 2016 v 18:09 | Fallen |  Hudba

Protože

28. července 2016 v 17:44 | Fallen
Pod pseudonymem píšeme slova
Která slévají se do vět
Hledáme snad odpovědi na srdce z olova
Která účinku všeho začínají se míjet

Člověk v bolestech vlastního nitra začíná se svíjet
Než hodiny odbíjí konec vlastního bytí
Krev na papíře začíná se pomalu vpíjet
Uvědomovat si bohužel nevratnost vlastního žití

Život nelze nikdy reklamovat
Proto píšu poznatky a příběh
Vše co jsem si prožil a tak básním to věnovat
Vše má nějaký koloběh

Všechno v sobě nějak překonat
Vše je jako běh
Člověk prý musí věřit a vytrvat
I když dochází mu dech

V jádru

28. července 2016 v 17:16 | Fallen
Myšlenky matou mě co je skutečnost
A zapomínám na práva života
Že vezme si co chce ať to skončí jakokkoliv na věčnost
Myšlenky uvnitř to je nicota

Vážou to co je skutečné do provazů které nejde přeříznout
Jde se jen odpoutat od vlastních nedokonalých představ
V sobě jen tu odvahu musí každý naleznout
Znovu životem se nadechnout a říci času na chvíli se zastav

Byl jsem oklamán vlastní iluzí hodnot které neexistují
Jsou jen v hlavě která ví jen co je věčnost
Která se zdá nekonečná pro toho co mu lidé jen slibují
A sám drží slib kde byla splátka věrnost

A tak se končí sen co říkal si splín plnil mysl jako maškarní sál
Kde představi nosí masku iluzí za rouškou předsudků
První kdo přejde přes močál zvaný smutek aby na nic navázal
Protože nikdy za nic nestál a byl je náhražkou bez svědomí i zážitků

Jen prázdné omluvy které nebyly vážně myšleny
Byly pouze pro úlevu sama sebe a nic víc
Slova prázdná kterým jako můra vyšel jsem vstříc bez myšlení
Protože srdce bylo silnější než rozum o tom sníc

Linkin Park - In the end

28. července 2016 v 16:54 | Fallen |  Hudba


Začíná to jednou)
Jedna věc - nevím proč
Ani nezáleží na tom, jak moc se snažíš
Měj to na paměti
Napsal jsem tyhle verše
Abych to včas vysvětlil
Všechno, co vím...
Čas je drahocená věc
Koukám, jak utíká každým zhoupnutím kyvadla
Koukám, jak odpočítává konec dne
Hodiny odtikávají život
Je to tak neskutečné...
Nedával jsem si pozor
Sledoval jsem jak mi čas uniká oknem
Snažil jsem se ho zadržet, ale vůbec jsem nevěděl
Že jsem ho tím promarnil
Jen, abych tě viděl odcházet...

Držel jsem to všechno v sobě
A i přes mou snahu, se to všechno rozpadlo
To, co to pro mě znamenalo,
Bude nakonec jen vzpomínka na dobu, když...

Jsem se tolik snažil
A dostal se tak daleko
Ale nakonec
Na tom ani nezáleží
Musel jsem spadnout
Abych to všechno ztratil
Ale nakonec
Je to úplně jedno

Jedna věc - nevím proč
Ani nezáleží na tom, jak moc se snažíš
Měj to na paměti
Napsal jsem tyhle verše
Abych si připomněl,
jak moc jsem se snažil...
Navzdory tomu, jak jsi se mi vysmívala
Chovala ses ke mně, jako ke svému majetku
Vzpomínám, jak jsi se mnou pořád bojovala
Jsem překvapený, že to zašlo tak (daleko...)
Už to není takové, jaké to bývalo
Dokonce bys mě už ani nepoznala
Ne, že bys mě předtím znala
Ale všechno se mi vrací
Nakonec...

Jsi všechno držela v sobě
A i přes mou snahu, se to všechno rozpadlo
To, co to pro mě znamenalo,
Bude nakonec jen vzpomínka na dobu, když...

Jsem se tolik snažil
A dostal se tak daleko
Ale nakonec
Na tom vůbec nezáleží
Musel jsem spadnout
A ztratit všechno
Ale nakonec
Je to úplně jedno

Důvěřoval jsem ti
Vydržel jsem tak dlouho, jak to jen šlo
Pro tohle všechno
Je tu jen jedna věc, kterou bys měla vědět

Důvěřoval jsem ti
Vydržel jsem tak dlouho, jak to jen šlo
Pro tohle všechno
Je tu jen jedna věc, kterou bys měla vědět

Tak moc jsem se snažil
A dostal se tak daleko
Ale nakonec
Na tom vůbec nezáleží
Musel jsem spadnout
A ztratit všechno
Ale nakonec
Je to úplně jedno

Linkin Park - NumB

28. července 2016 v 16:47 | Fallen |  Hudba

Jsem unavený být tím, čím chcete, abych byl
Opuštěn vírou, ztracen pod povrchem
Nevím, co ode mě očekáváte
Pod tlakem toho, že jdu ve vašich stopách
(Chycen v protiproudu, prostě chycen v protiproudu)
Každý krok, který udělám, je pro vás další chybou
(Chycen v protiproudu, prostě chycen v protiproudu)

Já jsem
Se stal tak ochromeným
Vůbec vás nevnímám
Už toho mám dost
Mnohem víc si to uvědomuji
Stává se ze mě tohle
Vše, co chci udělat
Je být více sám sebou
A méně jako vy

Nevidíte, že mě dusíte?
Držíte mě moc pevně, bojíte se ztratit kontrolu
Protože vaše představy, čím budu
Se vám rozpadly přímo před očima
(Chycen v protiproudu, prostě chycen v protiproudu)
Každý krok, který udělám, je pro vás další chybou
(Chycen v protiproudu, prostě chycen v protiproudu)
A každá ztracená vteřina je víc, než můžu snést

Já jsem
Se stal tak ochromeným
Vůbec vás nevnímám
Už toho mám dost
Mnohem víc si to uvědomuji
Stává se ze mě tohle
Vše, co chci udělat
Je být více sám sebou
A méně jako vy

A já vím
Že možná také selžu
Ale vím
Že jste byli právě jako já
S někým, kdo se ve vás zklamal

Já jsem
Se stal tak ochromeným
Vůbec vás nevnímám
Už toho mám dost
Mnohem víc si to uvědomuji
Stává se ze mě tohle
Vše, co chci udělat
Je být více sám sebou
A méně jako vy

Já jsem
Se stal tak ochromeným
Vůbec vás nevnímám
(Jsem unavený být tím, čím chcete, abych byl)

Já jsem
Se stal tak ochromeným
Vůbec vás nevnímám
(Jsem unavený být tím, čím chcete, abych byl)

Sen o ráji

28. července 2016 v 16:21 | Fallen
Díváme se do slunce a čekáme na západ
Na ticho které teprve nastane
Až zmizí za horizontem tam kde přišel pád
A stále věříme že nic zlého se nestane

Procházejíc se loukou plnou květů
Která říká je tu dobře když kveteme dál
Pocit podobný jako když mýjíme několik světů
A čas jakoby nyní stopky postrádal

Potok co je láskou každý den zálévá
A pár bříz co sklánějí se k zemi pro svůj stín
Pod hlavou místo polštáře kámen co tu odpočívá
Místo kde nejsou neduhy ani splín

Nickelback-Lullaby Ukolébavka

28. července 2016 v 15:48 | Fallen
Dobře znám ten pocit,
Když přijdeš na to, že nevíš jak dál.
Nic nepomůže,
aby ses přestala řezat ostrým střepem

Říkám Ti,
Nikdy to není tak hrozný,
Vezmi si příklad z těch, co byli tam, kde teď ty
Ležíš na podlaze
A už vážně nevíš,
jak dlouho tohle ještě sneseš

Dej ještě jednu šanci
ukolébavce,
A zesil tuhle písničku v rádiu,.
Jestli mě slyšíš,
natahuju ruku,
abych Ti dal vědět, že nejsi sama.
A ani nevíš,
jak děsně se bojim,
protože mi nezvedáš telefon,
No tak jen zavři oči,
Lásko, tahle ukolébavka je jen pro tebe
Ukolébavka jen pro tebe

Prosím, dovol mi
Vyvést Tě ze stínu na světlo
Věřím Ti,
že to dokážeš i tuhle noc.
Přestaň pořád myslet na to,
jak snadno z toho ven.
Nemáš žádný důvod sfouknout svou svíčku.
Protože ty ještě nekončíš,
Jsi tak mladá
A to nejlepší Tě teprve čeká

Dej ještě jednu šanci
ukolébavce,
A zesil tuhle písničku v rádiu,.
Jestli mě slyšíš,
natahuju ruku,
abych Ti dal vědět, že nejsi sama.
A ani nevíš,
jak děsně se bojim,
protože mi nezvedáš telefon,
No tak jen zavři oči,
Lásko, tahle ukolébavka je jen pro tebe
Ukolébavka jen pro tebe

Všichni, už jednou byli na dně,
ostatní na ně jednou zapomněli,
Nikdo nechce být sám,
Všichni, už jednou byli osamělí
Všem už jednou visela chuť do života na vlásku,
Takže jestli je i to tvůj případ...

Dej ještě jednu šanci
ukolébavce,
A zesil tuhle písničku v rádiu,.
Jestli mě slyšíš,
natahuju ruku,
abych Ti dal vědět, že nejsi sama.
A ani nevíš,
jak děsně se bojim,
protože mi nezvedáš telefon,
No tak jen zavři oči,
Lásko, tahle ukolébavka je jen pro tebe
Ukolébavka jen pro tebe

Lásko, tahle ukolébavka je jen pro tebe
Ukolébavka jen pro tebe...

Nickelback - Photograph

28. července 2016 v 15:43 | Fallen |  Hudba
Podívej se na tuhle fotku
Pokaždé když se dívám rozesměje mě
jak naše oči zčervenaly
A co to má k čertu Joe na hlavě?

A tady jsem vyrůstal
Myslím, že dnešní vlastník si dům už přestavěl
Nikdy jsem nemyslel, že budeme žít jinde
Z druhého patra bylo těžké se vyplížit

Tady jsem chodil do školy
Většinou jsem ale měl lepší věci na práci
Podle policejních záznamů jsem se do ní vloupal 2x
Musel jsem to udělat aspoň 6x

Zajímá by mě, jestli je už příliš pozdě
Neměl bych se vrátit a dostudovat?
Život je teď ale lepší, než býval tehdy
Být jimi, nepustil bych se dovnitř

Každá vzpomínka jak se dívám ven skrze zadní dveře
Fotoalbum jsem měl rozložené na podlaze v ložnici
Je těžké říci
Je čas to říci
Sbohem, sbohem
Každá vzpomínka jak vycházím z předních dveří
Našel jsem fotku přítele, kterou jsem hledal

Je těžké říci
Je čas to říci
Sbohem, sbohem

Vzpomínáš na tu starou hernu
Prohráli jsme v ní každý dolar, který jsme kdy vydělali
Poldové nenáviděli, jak jsme se u ní poflakovali
Říkají, že ji někdo podpálil

Tehdy jsme poslouchali rádio
A zpívali jsme každou píseň, co jsme znali
Jednou jsme si řekli, že zjistíme jaký to je pocit
Zpívat někomu jinému kromě volantu

Kim byla první holka, kterou jsem políbil
Byl jsem tak nervózní, že jsem se málem netrefil
Od té doby už má pár dětí
Neviděl jsem jí, bůh ví jak dlouho

Každá vzpomínka jak se dívám ven skrze zadní dveře
Fotoalbum jsem měl rozložené na podlaze v ložnici
Je těžké říci
Je čas to říci
Sbohem, sbohem
Každá vzpomínka jak vycházím z předních dveří
Našel jsem fotku přítele, kterou jsem hledal

Je těžké říci
Je čas to říci
Sbohem, sbohem

Schází mi to město
Schází mi ty tváře
Nezbavíš se jich
Nenahradíš je
Schází mi teď
Nemohu tomu uvěřit
Je těžké zůstat
Ale ještě těžší je odejít
Kdybych ty dny mohl ulehčit
Vím o něčem, co bych nikdy nezměnil

Každá vzpomínka jak se dívám ven skrze zadní dveře
Fotoalbum jsem měl rozložené na podlaze v ložnici
Je těžké říci
Je čas to říci
Sbohem, sbohem
Každá vzpomínka jak vycházím z předních dveří
Našel jsem fotku přítele, kterou jsem hledal

Je těžké říci
Je čas to říci
Sbohem, sbohem

Podívej se na tuhle fotku
Pokaždé mě rozesměje
Pokaždé mě...



Do smutku

28. července 2016 v 15:35 | Fallen
V kaluži dívka zhroucená v dešti
Náhle vstává s brekem se potácí
To osud lidem smutek věští ?
Zastavuje se s šíleným úsměvem se obrací

Možná každý potřebuje trochu toho šílenství
Aby přežil vše co ho životem provází
Nezbláznit se ze všeho a přitom mít tajemství
Že uvnitř cítíme co nás k zemi srazí

Že je něco z čeho nás po těle mrazí
Co zanechalo ránu a přesto chceme se smát
Že náladu zevnitř nám něco kazí
Najevo nic však nechceme dát

Neznámé

28. července 2016 v 15:23 | Fallen
Zavři nebe ať se křídla rozprostřou
Věřit že mezi mraky projde světlo
Slabé výhonky v silný strom vyrostou
Co jediné zbývá snad jen věřit v to

Hledáme znamení ve všem co vidíme
Cokoliv co kolem slyšíme
Hledáme naději kterou snad potkáme
Kdy že to vlastně bude si říkáme

Pomalý pochod duší ke světlu
Po cestách které končí neznámou
Toužíc po obyčejném teplu
Objetí ve kterém lidé spolu zestárnou

Alkohol nic nenapraví ale mléko taky ne

28. července 2016 v 15:15 | Fallen
A jde se pít do rukou smrt vzít
Uvnitř umírat a žalem srdce svírat
Není již proč se vzepřít
Štěstí není je to klam snílků hrad

Do výšin chtěli všichni jít
Sami sebe v hloubce porazit
S amorovým šípem snít
Avšak srdce je jen parazit

Co ničí tělo i duši
Sny které nepřicházejí
A teprve slunce slzy suší
Jen pomalu odcházejí

Každý den

27. července 2016 v 22:42 | Fallen
Když přistihneme se při pláči
To naše tělo prohrálo nad srdcem
Někdy i málo nám přeci stačí
Třeba při procházce pod nebem

Někdy je to naše duše bolavá
Co nás trápí až nás tíží k zemi
Kámen který pomalu nás zdolává
Hruď tlačí a dýchá se s obtížemi

Někdy pýcha nás popadá
Díky egu neříkáme vše
Naše slabost nás bodá
Jako tupý nůž vráží se do duše

Člověk své slabosti často nezvládá
A tak snaží se být stále potiše
Když se zraní tak krvácí a navědomí to nedává
Ač v sobě schovává vlastně vše

Někdy to co nás zraňuje
Sílu nám nečekaně dodává
Chaos v nás tak nadále panuje
Do kolen nás možná dostává

Každý den příjde nové ráno
Nové vzpomínky přichází
Snad osudem je všechno dáno
Důležité je co v nás se nachází