Červen 2016

myšlení blázna ?

17. června 2016 v 4:56 | Fallen
Za 20 minut vstávám do práce a přesto že to vím jsem dnes nemohl ani nedokázal usnout , ne že bych nechtěl nebo nemohl ale přemýšlel jsem nad lidmi které znám nad okolím ale hlavně nad tím co je ve mě špatně. Říkám si jestli není ve mě nějaká chyba nebo jestli třeba opravdu jsem jen někdo kdo se všeho bojí tím nemyslím fyziky nebo nějak strach z někoho ale myslím to duševní strach z toho že co když selžu jako člověk a nepoučím se z ničeho co život přinesl , co když jsem tu navíc a smrt nebo život zapomněli mé jméno buď napsat nebo vyskrtnout ze seznamu . Co když moje životní bytí už není zapotřebí a co když jsem tu neměl nikdy být (tím nemyslím že jsem se neměl narodit to ne ) je to jen úvaha nad tím že třeba nejsem nijak potřebný a co potom s člověkem kterého nikdo nepotřebuje ? Co když jsem vlastně jen prázdná nádoba která není ničím víc než hromadou prachu .

Šťastné sny

16. června 2016 v 18:17 | Fallen
Dívám se z okna do zahrady
Před očima mám představy
Které sahají daleko do budoucnosti
Jsou to však stále jen úvahy

Není to o přemýšlení ale o snech
Které občas mám když se mi zdají
Co sním si potají o prožitých dnech
U kterých se slzou se probudím a dech se tají

Ve snech kde šťastný jsem do doby než se probudím

Dvě duše

16. června 2016 v 18:04 | Fallen
Čekáme na okamžik
Co změní náš svět
Uvnitř nás ten zvyk
Vše co nechceme vidět

Jsme tu jako jeden a přitom rozděleni
Bouře uvnitř nás která nezná klid
Vlastními činy jsme stále popálení
Nechali jsme strach ve srdci usídlit

Kde je ta síla co měla nás vést dál
Jsme jako zem poskvrněná skutky jiných
Chceme si říkat že ani jeden z nás to nevzdal
Protože jdeme dál po šlépějích svých

Jsme duše jsme síla která nejde vyčerpat
Jsme vítr jsme víra která nejde překonat

Duše co hledá polovinu svou
Ohněm věčným uvnitř vzplanou
To je síla spojení duší dvou
Křídla co do výšin je ponesou

Děkuji

14. června 2016 v 21:45 | Fallen
Děkuji za všechno a za všechny
Za ty co zůstali i za ty co odešli
Za ty co mě vyslechli
Za ty co mě pomlouvali

Ukázali jste mi tak lidi kteří mi věří
Dali mi poznat kdo mě v životě nechce
Kdo mi lhal a kdo mi říkal pravdu
Kdo se mě nevzdá a kdo mě neopustí
Kdo mě opravdu zná ale i tak mě neodsoudí
Ukázali jste mi to kdo mi ukáže záda za každou chybu
Dali jste mi pocítit naději i beznaděj
Všem kteří jste mě pomluvili děkuji že jste mi dali pocítit kdo o mě v životě stojí ať už v dobrém nebo zlém
Těm co mi tu zůstali oporou i ve chvíli kdy jsem je urážel jen aby mě nechali být a vypořádal se se vším sám chci ze srdce poděkovat že věděli že to nemyslím vážně ale strach , smutek a vztek byl v ttěchto chvílích silnější než já
Vy jenž mě znáte víte že se vždy snažím udržet a vydržet neukazat nic ale být tim kdo se usmívá , nikdy jsem nechtěl a neměl v plánu či úmyslu vám ublížit
Už jsem mnohým z vás ublížil aniž bych to věděl a stydím se za to
A chci říci vy jenž mi již nevěříte a věříte pomluvam , máte právo odejít ale věřte že pokud mě budete srovnávat s tím co jste slyšeli budu počítat že to co uslyším o vás je to co jste slyšeli a brali vážně vy o mě
Těch co mi zůstali oporou si vážím a děkuji

Vzpomínám

13. června 2016 v 15:40 | Fallen
Proč třeseš se když jsem ti na blízku
Když zeptám se náhle odkloníš hlavu
Pohledem smutným skoro slzu na víčku
Díváš se jako by jsi chtěla něco říct a já plavu

Díváme se do očí a ty sedíš na zábradlí
Držíš mne kolem krku , jsem jako ve snu
V těch chvílích nebyl jsem sám a rozpadlý
Přál jsem si více těchto krásných dnů

Avšak nic netrvá věčně
Nebyl jsem tím kdo měl tu být
Sama jsi to řekla netrap mě
A tak musel jsem odejít

Měl a mám toho mnohé na srdci co slovy nevyjádřím
Avšak stát se kamarádem a úplně tě neztratit
Ale nic z toho nechci vrátit ty chvíle v paměti si držím
Věř když se trápíš s tebou krvácím

Napsáno 19.února.2016

Dobrou noc

12. června 2016 v 23:17 | Fallen
Pro dnešek končím
Na dobrou noc se loučím
Snad do světa snů kráčím
Již dlouho tu straším

Zítra s novými básněmi se vrátím
Dlouhou chvíli pracovní si zkrátím
Trochu toho času ztratím
Básní však to neukončím

Všem krásné sladké sny

Na tento týden :
Upravené a opravené básně

Křídla Andělů
Čokoládově horký příběh
Čokoládové srdce
Nad obzorem

Přibudou další nepublikované básně které jsem
kdysi neplanoval zveřejnit ani se k nim vracet ale myslím že některé jsou více než jen o příběhu hlavně ze života .

Jsi andělem

12. června 2016 v 23:01 | Fallen
Stojíš jako anděl hledím na tebe nahoru
Záříš na obloze a jaká je tvá svatozář
Pár perlově bílých křídel sesedaš na horu
Kde bere se ta tvá zář ač odkláníš tvář

Dívám se a nevěřím svým očím
Myslel jsem že andělé již nejsou
Jsi srdcem , jsi duší i vším
Doufám jen že tě nechytnou
,
Jsi krásná myšlenka i vzpomínka
Jsi jako píseň která dokola v hlavě zní
Jako růže spanilá a krásná jako pomněnka
Vše co řeknu tě nevystihne ani jako ty nevyzní

Štěstí nechť najdeš a křídla ať tě ponesou
Andělem tohoto světa s krásou nebeskou
Duši i srdce aby pohladilo když najdeš naději svou
Křídla nechť tam kam chceš tě ponesou

Tančím s deštěm

12. června 2016 v 22:02 | Fallen
Dívám se nahoru a vnímám každou tu kapku deště
Zavírám oči i když kolem jdoucí mají mne za blázna
Po pěší zóně v kabátu černém jako poutník ještě
Na rukou bandáže téže barvy nechť bolest není vážná

Nechávám se unášet dál a dál vším co je ve mě
Neříkám nic protože nechci aby někdo to poznal
Nechci aby věděl a znal někdo mé nicotné břémě
Ačkoliv pokouším se žít nevím zda ten život za to stál

Proč ten déšť tak pálí
V hrudi je bolest
Přál bych si být opět malý
Proč nedá se to snést

Tančím v dešti jen abych neukázal smutek
S úsměvem jako maskou kterou klauni nosí
Každá kapka je pro mne jako neuspokojiví dotek
Stále nevím a ptám se sám sebe kdo jsi

Srdce plahočí nad vším co v sobě má
Do zrcadla se dívám a říkám si nepřítel
Pod strachem ze ztráty která mě objímá
Jako smrt uvnitř kterou jsem nechtěl

Pavučiny přání i dnů a snů minulých
Na kopci ze kterého dívám se na město
Lidé jsou tak malincí a pospíchají v životech svých
Stojím hledím stále na jedno místo

( Kráčím po světě ač mé srdce je spálené , strachem polapené v tísni mého bytí )
Co ve srdci máme a chceme mít ve srdci má zůstat
Co stalo se mělo se stát

S deštěm

12. června 2016 v 21:25 | Fallen
Čas , čas nedá se zastavit
Chyby nedají se opravit
Co mohlo být dá se jen představit
Základy které nedají se postavit

Procházím se v dešti a situace promítám
Připustit si některé věci stále odmítám
Každou kapku jako svou náhle vítám
Ruce i tělo se třesou když vzpomínám

Čas to je asi to co nejvíce schází
Prý mnohdy co řeknu zdá se frází
Po zádech něco mě mrazí
Snad to že smůla mne provází

Byl jsem tu (byl)

12. června 2016 v 14:43 | Fallen
Pro ty co si stěžují

Já neodešel vy nechali jste mě odejít
Chtěl jsem zůstat ale nebyl jsem potřebný
Do pekla i zpět si s vámi vše projít
Náhle jsem já ten kdo je prý nevěrný

Přitom lhali jste mi a ještě se smáli
Tomu co měl jsem již za sebou
Nedá se věřit nikomu ani těm co při mě stáli
Na vědomí jste mi dali že tudy cesty nevedou

Jdu vlastní cestou
Hledat kdo jsem
Dokud mě nohy ponesou
A dokud zde bude rodná zem

Průchod myšlenek

12. června 2016 v 14:27 | Fallen
Uvědomil jsem si že nikdo již nezůstal
Ačkoliv zdálo se mi že tu jsou
Smutek se drží a štěstí jsem nepoznal
Dále se mnou již ale nepůjdou

Pod prachem věčnosti a srdcem z kamene
Obvázaným city které nikdo neuslyší
City které zůstanou v něm uzavřené
V čem se vlastně mé já tolik liší

Pod oblohou co asi brečí
A přesto ptáci si zpívají
Bouře uvnitř mě opět křičí
Oči bolest již nyní netají

Za bránou kterou snažím se zamknout
Ale nejde to protože již je toho mnoho
A před sebou nedá se uniknout
Zvyká se těžce na neustálé ticho

Držím tužku na kusu papíru A přemýšlím jak na namalovat
To co zmítá mě ve víru
A co nutí mou mysl se vzdát i vzdorovat
Připadám si sám jako ve vesmíru

Svým vnitřním démonům
Co táhnou mě na pokraj sil
Svým myšlenkám a nevyřčeným snům
O které jsem se nepokusil

Navždy jsem poražen vlastními hlasy
Již nikdy neuvidím ty na kterých mi záleží
Neudržím v objetí a nepohladím vlasy
Čas nečeká a rychleji než já opět běží

Usinat až únavou

12. června 2016 v 4:52 | Fallen
Příští týden je jako stavěný pro děti noci
Samá noční šichta při které se nic nedá
Jen číst či psát o všem i ke konci
Ráno jako upírá bude má tvář bledá

Ostatní jako indiáni budou se mi smát
Prach co za tu noc na mě sedá
Dědečka ze mě udělá což nemá se stát
Rým se na to vše špatně hledá

I nyní mi to již nemyslí a nechci
Říkat či psát co chodí mi na mysli
Již nyní ubývá mi pomalu sil přeci
A už píšu jen samé nesmyli

5 nocí které za noci probdím
Tak jako nyní tento den
Proč se pokaždé probudím
Chci raději žít nějaký sen

Normálně spát
Mít dobré sny
Normálně usínat
A neprobdít celé dny

Vety

12. června 2016 v 4:30 | Fallen
Pomalu už svítá a nejde usnout ani spát
Noc jen myšlenky skýtá ale co vlastně se děje
Proč má duše samotu vítá a chce sama sebe štvát
Díra která zdá se bezedná a přeci hřeje

Dívám se na tu pochmurnou oblohu
Třeba přijde déšť jako zrovna včera
Kapky které berou každou šmouhu
Pocity vyřčené jen za pomoci pera

Básně které nikdy nepoznají světlo světa
Stejně tak jako neřeknu již nikomu nic
Každý stejně vidí jen to co řekne věta
Avšak každá v sobě nese daleko víc

V temných myšlenkách je vždy kousek světla

11. června 2016 v 18:11 | Fallen
Budu čekat v budoucnosti
Již nechci skákat časem
Dívat se na chmurné okolnosti
Chodit za zastřeným hlasem

Dívat se do slunce a jen smát
Cítit to teplo které náručí skýtá
Zabíjím se ale přesto nechci se vzdát
Cítím a přesto umírám či smrt mě vítá

Ke štěstí prý výtah nevede
Po dlouhých schodech musí se dát
Srdce samotné nic nesvede
Ať je silnější kolikrát

Dívám se na nebe vzhůru do oblak
Do minulosti která nikam nevede dál
Proč na hrudi však cítím tlak
Proč tím kým jsem se stal

Čas na nikoho nečeká - utíká a nedá se zastavit

Životní příběhy

10. června 2016 v 0:01 | Fallen
Nenávidím slunce jenž nový den přináší
Ráno co ráno prázdnější zdá se mi
Přání co trpká ovoce jen dále obnáší
Sedící na posteli a přemýšlet nohama na zemi

Rozbíjím zrcadlo co straší mě ve snech
Pak snažím se střípky poskládat
Obraz tváře a krvavé rány na prstech
Už to tak bude nejspíš napořád

Pokroucená mysl co vzpomínkám neřekne sbohem
Svět se dál točí a já stojím ale nemůžu se hnout
Popadám dech hned za prvním rohem
Říkám si pro sebe , šeptám si tiše zda li může srdce uhasnout

Dívám se kolem a vídám ty samé tváře
Do sklenky čistého vína padá špína co přinesl jsem cestou
Do ticha padají kapky označován za lháře
Na obloze ani mráček , znám pravdu svou

Na tisíckrát proklínám každý ráno co se probudím
Do šálku kávy pohledem snažím se na cestu se dát
Příběhy co život nám píše a poté mají se rozpustit v dým
Přicházíš tiše , držíš moje srdce ale bodáš jej na tisíckrát