Květen 2016

Pocity

31. května 2016 v 18:45 | Fallen
Každý den není zalitý sluncem
Nevěříme v zázraky
Jdeme po nocích pod měsícem
Sledujeme život z dálky

Za deště bez deštníku
Ukrýváme slzy padající ke srdci
Vzpomínáme a chytame myšlenku
Snažíme se ze všech sil se přemoci

S každou kapkou přichází doteky
Hlavu vzhůru k nebesům
Samotní na sebe křičíme vzteky
Pocity a city vyprávějíc černým mrakům

Poučení

29. května 2016 v 14:22 | Fallen
Udělejte pro sebe první krok
Možná bude znamenat skok
Stát na místě umí každý cvok
Dělejte malé kroky třeba rok

Poučte se z chyb minulých životů
Stále jde něco změnit dokud jsme tu
Nevěřit kolem nás v kolektivní slepotu
Zabít v nás nemitející prázdnotu

Nemáme bojovat s časem
Člověk sám sobě je zápasem
Jít za tím vnitřním hlasem
Co říká jdi za svým srdcem

Poučit se z chyb které braly nám sílu
Které táhly nás sebou pomalu dolů
Mít stále v sobě tu svou víru
Když člověk nezvládá to sám tak spolu

Kdo nevěří nepoučil se , sám v sobě ztratil se a zradil srdce

City minulých životů

27. května 2016 v 15:10 | Fallen
Písař na bojišti jménem svět
Pokoušel se do boje zapsat pár něžných vět
Tak jako v boji o lásku cit nechceme opomíjet
Tak i on mezi vojáky viděl na louce květ

Všímal si krás v hnusné době
Řekl to všem mě i tobě
Že i přes boj nesl cit v sobě
Ač i my na konci budeme v hrobě

Minulé životy prožíváme
Někdy s minulostí se zžíváme
I když stále zdá se že nic nemáme
Jsme to my lidé co se citů zříkáme

Dějiny šílenství

27. května 2016 v 14:58 | Fallen
Připadám si bezmocný když minulost se mi promítá
Před očima skutky které nedají se vrátit
Ruce špínou pokryté a lepší zítřek se zamítá
Půdu pod nohama pomalu ale jistě ztratit

V hlavě holé šílenství které mne ovládá
Dívám se do zrcadla do tváře která se ztrácí
Duše hlouběji než hluboko se propadá
Stíny kterých jsem se kdysi bál se vrací

Klečím na kolenách s myšlenkou zda půjde ještě vstát
Klečím v rohu opřený o stěny bytu se vzpomínkou
Přemýšlejíc zda li jít nebo to vzdát
Bez důvodu se smát a uvnitř umírat svou rukou

Lunatica : hearth of a Lion

27. května 2016 v 1:46 | Fallen

Zlomení srdce, nesplněné sny,
nevědět, co znamená láska.
Dívka na útěku s nadějí.
Je sama, ale světlo hvězd jí provází.
Její malé kroky na cestě ji vedou zpět k tobě.

Je bojovnice, jasně září
srdce lva
a snaží na tebe zapomenout, můj příteli.
Je snílek, věří.
Její osud ji nevede.
Už nejsi částí jejího života, oh ne.

Už ne víc strachu, ne více lží,
ne více slz v jejích očí.
Nový den přišel s novou šancí.
Je zpátky na nohou, udělala čáru za starým životem.
Objevuje nový svět a jeho tajemství.

Je bojovnice, jasně září
srdce lva
a snaží na tebe zapomenout, můj příteli.
Je snílek, věří.
Její osud ji nevede.
Už nejsi částí jejího života, oh ne.

Nečekej!
Už ji neobejmeš.
Je vítr ve větru, prolomila okovy.

Je bojovnice, jasně září
srdce lva
a snaží na tebe zapomenout, můj příteli.
Je snílek, věří.
Její osud ji nevede.
Už nejsi částí jejího života, oh ne.

Lunatica : Who you are

27. května 2016 v 1:44 | Fallen
Zmražený a rozbitý
Nevím, kam kráčíš
Ztrácíš svou identitu
Jsi tak lapen ve svém úkrytu
Ale všichni tě vidí

Nikdy nic neucítíš
Nikdy se neuzdravíš
Nikdy nepoznáš, co je faleš a co skutečnost
Dokud víš, kdo jsi
Lžeš si do tváře
A utíkáš v závodě
Který nikdy nevyhraješ, dokud nenajdeš své místo
A budeš vědět, kdo jsi

Křičíš a padáš,
Ale nikdo neslyší tvé volání
Když jsi ve světě ze skla
Dokud tvá bublina nepraskne
A pravda je první
Zatímco ty vždy přicházíš poslední

Nikdy nic neucítíš
Nikdy se neuzdravíš
Nikdy nepoznáš, co je faleš a co skutečnost
Dokud víš, kdo jsi
Lžeš si do tváře
A utíkáš v závodě
Který nikdy nevyhraješ, dokud nenajdeš své místo
A budeš vědět, kdo jsi

Odděl sám sebe
Chceš-li vyléčit svou bolest
Proč je to tak těžké
Znovu v tebe věřit

Hluboko v nás

24. května 2016 v 21:27 | Fallen
Dej mi naději a já ti dám svou
Jsou lidé jako my kteří nechtějí odejít
Dokud nás sny , naděje a křídla ponesou
Protože stále chtějí něco najít

Očima která nikdy nelžou
Dáváme najevo co srdce neřekne
Říkáme nimi jindy i nyní co je pravdou
Chceme zapomenout dokud se jej nedotkne

Dáváme objetí jen proto že chceme říci své
To co slovy nelze jen tak vyjádřit
Říci tak něco co říká srdce které dovnitř zve
Ukázat tak co jen ten kdo chce může zřít

Co se chystá ?

24. května 2016 v 19:05 | Fallen
Takže co bude nového
Změna pozadí a menu
Změna záhlaví a obrázku
Změna názvu již zde nebude název
Sad Poems Of Life
Přibudou nové rubriky a témata

Nikdy nezapomenu na vše

24. května 2016 v 16:57 | Fallen
Jestli znamenám pro tebe tak málo mrzí mě to
Že dokážeš mě tak snadno vymazat ze života
Snad ti dojde co cítím když přečteš si to
Chtěl a chci tu být pro tebe bez tebe je to samota

Asi vše co kdy jsem byl nebylo nic
Bez tebe život nemá smysl
Zakřičet co cítím z plných plic
Co ve srdci mám a jde mi na mysl

Ale ty říkáš mi uhni mi z cesty
Házíš mě přes palubu
Bez záchrané vesty
Žraloci čekají a otevírají hubu

Jsi jediná s kým jsem se doopravdy smál
Ke komu cítil jsem víc než dá se říct
Komu jsem pokaždé nejvíce důvěřoval
Hlavně buď šťastná přeji ti ze všech míst

co se děje s námi

24. května 2016 v 16:24 | Fallen
Nečekal jsem že mě tak snadno hodíš přes palubu
Držela jsi mě když jsem tě potřeboval
Přitom bez tebe padl bych dávno na hubu
I já tu pro tebe chci být stále dál

Ale ty už zřejmě nechceš abych tu byl
Ano přiznávám někdy to přeháním
Narážkama a tím jak jsem mluvil
Ani nevíš jak moc se ale bojím

Ty snad víš co pro mě znamenáš
Ale znamenám něco pro tebe
Asi ne když vše tak snadno vzdáš
Bez tebe již nikdy modré nebude nebe

Když chci tě vidět nikdy nemáš čas
Když chci tě obejmout odcházíš
Když dívám se ti do očí otáčíš se zas
Když se něco děje tak se vytratíš

Prokletí

24. května 2016 v 5:15 | Fallen
Trvá to snad již celá staletí
Z času stalo se pomalu vězení
Život jako ptáci oblohou proletí
Jakoby snad se osud nemění

Kolikrát slova jako hozená kamení
Do vody kruhy na hladině
Bouři v duši a obraz snů rozvlní
Srdce praská nevinně v polovině

Rozkolísaný plamen svíčky
V oknech do vnitra duše
Malé slovní hříčky
Proč říkat věci jednoduše

Dny , týdny a roky

17. května 2016 v 21:30 | Fallen
Tak tu sedím a přemýšlím co psát ne že by nebylo o čem s tím nemám nějak problém
Právě naopak ale jak tak právě píšu zatím co jídlo na stole chladne a dívám se na chmurné zamračené nebe
Pokládám si pár otázek které mi občas problesknou hlavou jako myšlenka na to proč vlastně v tomto životě jsem
Neříkám tím že nechci jde o to že jsem za život poznal mnoho úžásných lidí i pár špatných jako každý
Někteří odešly , jiní zůstali a kráčeli se mnou dál , někteří se na čas ztratili nebo i já
Ale vždy jako by nás něco spojilo opět dohromady neříkám že osud ten je poněkud zvláštní na to abych o něm mluvil protože jej sám často nechápu
Jako by se roztrhl pytel s lidmi z mé minulosti s lidmi kteří mě ještě pamatují jako tichého leč drzého puberťáka ci si div nebral každý den černé oblečení jako na den smutku , ne že bych snad kolikrát ty lidi znal jménem ale ať už je potkám na ulici v obchodě nebo ve vlaku tak se zastaví poklábosíme o starých časech a neplechách které jsme dělávali . O tom jak kdo žije nebo zda vím kdo již mezi námi není a tak nějak si pak říkám že vlastně nebýt by bylo možná snazší jenže to by znamenalo vzdát se . Navíc bych nepotkal ty lidi které v životě mám a které v něm opravdu chci mít stůj co stůj ačkoliv jsem někdy dost mimo a věčně v práci , kolikrát si říkám zda li je něco netrápí , nemají nějaké starosti jestli je něco nebolí , neptám se a to ne že bych nechtěl nebo se bál zeptat ale proto že vždy vědí že je rád vyslechnu s čímkoliv budou mít na srdci i na duši , že tu pro ně budu dnem i nocí , což je i jeden z mála důvodů proč nespím ale také proto že mám poněkud více než normální sny noční můry které jsou někdy až příliš živé . Kolikrát raději ani neodpovídám kolik jsem spal nebo nespal hodin jen proto abych pak neposlouchal kamaráda který je na tom se spánkem podobně ale prostě i tak nebo tak mě seřve na dvě doby aniž bych stačil něco říci (mimochodem to se nestává jen tak většinou právě naopak jen s tím že já nekřičím aspoň myslím ) . Pak je zde osůbka která dá se říci má podobný problém avšak ta asi ráda ponocuje jak řekla sama je aktivní hlavně v noci ( to i netopýři) dnes jsem třeba zrovna od této úžasné osoby dostal dopis který ne jen že potěšil ale i tak nějak zahřál s tím že vás má někdo rád a hodně si toho cením protože slova jako mám ráda od ní opravdu hned tak neslyšíte :-) ne že bychom spolu mluvili zrovna metodou dopisů ale tohle bylo jako překvapení i příjemná změna kdy spolu nekomunikujeme pouze přes fb nebo když se nám podaří nějak sladit zrovna volný čas kterého oba moc nemáme bohužel . Teď třeba nedávno jsem měl sraz spolužáků po 10 letech kde jsme se dá se říci opět trochu seznámili , nejdříve jsem chtěl odejít po nějaké chvíli popovídat si zavzpomínat a jít ale jakmile jsem byl naodchodu tak mě zastavil jeden ze spolužáků s tím že je brzy abych odešel a dá se říci že jsme tam dělali takovou dvojku provokatérů . Někteří ač jsem je opravdu neviděl takovou dobu tak mě překvapili v tom smyslu že věděli celkem dost informací až se divím že je nepřibrali do nějaké výzvědné a špionážní sekce FBI či CIA :-) ale bylo pak docela milé s nimi nakonec být nějaký čas , hlavně slyšet slova že jsem se vůbec nezměnil i když jsem byl trochu v té době opravdu dost mimo .
Proč takto sáhodlouze píšu je ten důvod že jsem ztratil nit a nevím o čem jsem vlatně původně chtěl psát :) Ale vím už toto jen co dopíšu tento text budu přemýšlet nad další básní :)

Se jmény na srdci

17. května 2016 v 19:45 | Fallen
Tak a už sedím opět v tom vlaku jedoucím do neznáma , kde je teď to snění ? Co je to s náma ? Pomalu noc temná jako jáma mění se do chmurného rána , ještě bych spal ale kde je to lidské teplo ? Prý za mraky je slunce které přináší do duše světlo kde se ten citát nebo rčení spletlo . Do vnitra duše vkrádá se déšť a nyní ty bosorko na níž lidé věří věšť ! Máš různá jména která ti lidé přisuzují ale hledají jen jedno které pro ně život znamená , avšak ty sedáš si na blázny když máš křídla unavená jen někdy však ve srdci s jinými jmény vepsaná ač právě ta srdce jsou tebou roztrhaná možná proto a kvůli tobě není budoucnost daná.

Čas nezastavíš

15. května 2016 v 19:22 | Fallen
Čas nezastavíš na nikoho nečeká
Kalich myšlenek přetéká
Vše je volbou jednoho člověka
Jen ten kdo je trpělivý nespěchá

K těm co tě zranili neotáčej se zády
Pečlivě vybírej si své kamarády
Jen ti praví zastaví tvoje pády
Mají tě rádi i přes tvoje vady

Čas nezastavíš je jako řeka divoká
Do rukou ho nechytíš , mezi prsty protéká
Jediné co nabízí je jen vzpomínka
Čas nezastavíš rychle utíká

Dětství

13. května 2016 v 13:14 | Fallen
Co mě vlastně naučilo mé dětství ? celkem dost věcí a ne jen těch praktických .
Třeba nevozit se po zábradlý .. které má na svém konci kouly , celkem to po té jízdě zabolí .
Nebrat do rukou zvířata která neznám , můžu říci že i malá ale opravdu malá zmije dokáže zamotat hlavu .
Nechodit ven po desáté hodině (to už radši přes den a zůstat do jedenácti venku ) aneb co doma lumpárny jsou lepší .
Nestřílet vzduchovkou za silného větru v místech kde má soused zaparkované auto , člověk by se divil kam se vám brok může stočit a hlavně jak , jinými slovy u řidiče "bylo" sklo ale po výstřelu už ne .
Neházet ninja hvězdice po kadibudce (nikdy nevíš jestli tam někdo nesedí)
Nedávat zapálené petardy do zavařovačky ( nezkoušet ) vytahování střepů ze zadku bolí naštěstí ne z mého
Nenasrat divoké prase ( ono čumákovat noc na stromě není příjemné )
Když vám někdo řekne že něco není soukromý majetek raději koukejte pořádně zda li tam není cedule právě s tímto nápisem
Nechodit na led při teplotě víc než 6stupňú celsia , mít většinuj těla pod ledem a jediné čeho se držíte je hokejka + ta studená voda to je teprve šok pro tělo ( zbytek cesty následovný dokud to šlo tak po vlastních zbytek už jen poponášení a roztávání doma u kamen )
Ne vždy se oplatí řídit se pravidlem pes který štěká nekouše , prokousnutá ruka malého kluka celkem bolí
Nečekat s házením petard na poslední chvíli
Nevystupovat jako v akčních filmech za jízdy
Nepřeskakovat zábradlý s rovnýma nohama
Neukazovat holkám kde nás bolí kopanec nejvíce
Nepouštět plyn v troubě doufajíc že morče vyleze ( to mi prosím byly 4 roky )
Nedávat do videa chleba s máslem a marmeládou v doměnce že se to ohřeje
Nepouštět si kazety dospělých když přijde návštěva ( aneb myslel jsem že to kreslené porno je pohádka pro děti )
Neplyvat žvýkačku proti větru ( z vlasů jde dost špatně a většinou jde jen s nimi )
Je toho hodně :)
a daleko víc ale vzpomínat co ještě tak bych mohl vypisovat od nevidím do nevidím