Duben 2016

Fantasie snů

29. dubna 2016 v 14:33 | Fallen
Letíme do světa svých snů
Kolem duhy co barvy všemožné má
Konec světa fantasie v nedohlednu
Tam kde každému jiný sen se zdá

Malý kousek od přání co člověk schovává
Na křídlech pegasa se stříbrnou hřívou
A loď nových snů připlouvá
Na palubě má dívku snivou

Sen o ztrávených chvílých
O okamžicích co člověk mívá
V lesích sněhově bílých
O ztracených dnech jak už to bývá

Sen co zdá se nám dál
Tam kde nekončí den
Kde každý zůstat by si přál
Tam kde život je sen

Vše

29. dubna 2016 v 13:43 | Fallen
Dívám se do oblak jak plují oblohou
A vím že jinej už nebudu
Ale city za to nemohou
Že je vše dílem osudu

Tak jako křídla nesou nás k výšinám
Je spousta věcí co nedá se vyslovit
Pocity , emoce ,přání co na srdci mám
Nevím co můžu si dovolit

A tak dál jen provokace do textu vkládám
Tak jako každý už spoustu věcí mám za sebou
Do míst jako sny nečekaně se vkrádám
Určovat si směr to jsou věi co se vždy nevedou

Lidi jsou jako zrcadlo našich plánů
Když jdeme ruku v ruce životem
Když si člověk řekne tohle zvládnu
Tak dokáže všechno a všem

Propast duše

27. dubna 2016 v 3:42 | Fallen
Nemůžu usnout
Stále přemýšlím
Nechci padnout
Co vlastně vím ?

Zavřu oči
Ale nejde snít
Svět se točí
Je tohle žít ?

Pokládámm si otázky
Ale znám na ně odpověď?
Mluvím bez nadsázky
Je to jako zpověď

Dívám se na hvězdy
Okno otevřené
Před sebou kus cesty
Jako srdce mé

Propadám se ve vnitru
Do hlouby sebe samého
V každém jitru
Však vidím jen sebe prázdného

Propast myšlenek

26. dubna 2016 v 18:15 | Fallen
Jeden život a jedna šance
Neříkám nic a říkám víc
Je to jako život psance
Slov a činů na tisíc

Dívajíc se na měsíc
K ůplňku vzhlížím
Myšlenkám jdu vstříc
A jen k jedné se blížím

Nad propastí vlastních myšlenek
V hlavě pořád si promítám
V bouři různých vzpomínek
Zapomenout odmítám

Fantasii vzdoruji
Stále si připomínám
Ve srdci miluji
Ale jsem v tom sám

Narodíme se bez křídel
A s láskou v těle
Na první pohled co člověk viděl
Snažit se jít cestou kde jsou přátelé

Jsme jednokřídlý andělé
Celý jsme až když dvě srdce se spojí
Jsme duše otužilé
A každá mince má stranu dvojí

Nad propastí pout
Kde milost a přítomnost se pojí
Snažíme se zapomenout
A každý máme pravdu svojí

Hledíme do dálky kde vše zdá se krásné
Vytváříme si svůj svět
Ač zdá se nám vše vlastně prázdné
Chceme vše slyšet

Nad ničím nepřemýšlet
A jen prostě snít
Vše je událostí sled
A tak vstříc zítřkům jít

Jden život a jedna šance žít
Svým vnitřním démonům se postavit
Co jsme vlastně zač umět vyjádřit
Čas nemůže nikdo zastavit

Jen taková předehra :)

25. dubna 2016 v 21:46 | Fallen
Tak píšu tyto řádky nad šálkem čaje
Dívám se zpět na okamžiky minulé
Pohár se zmrzlinou pomalu již taje
A chci napsat něco co bude trefné

Řádky které pro někoho
Možná neznamenají mnoho
Ale vidět je z toho
Co znamená každé slovo

Prožil jsem život všemožně
Jako světský blázen u kolotočů
Rváč v ringu a ne vždy vítězně
Ničitel lidí jako červotočů

Člověk který si nevážil vzdělání
Nakonec ani sám sebe
Byl jsem tím kdo rád přehání
A sledoval modré nebe

Vymetal hospody a bary
Nakonec ničil jsem sebe samého
Poznával lidi když jsem byl na cáry
Každý mě měl spíše za někoho starého

Pak jsem se díky lidem začal měnit
Kvůli některým se o sebe starat
Někdy si více okamžiků cenit
Naučil jsem se hlavně dříve vstávat

Dnes je to jina díky lidem i jí
Věřím si lvůli jedné osobě
Za to velice a ze srdce děkuji
Věřit se nedá mnoha lidem v teto době

Jsem jaký jsem
Občas myslitel
Občas také blázen
Někdy pozdě přišel

Stalo se mnoho věcí
Ale vždy tu budu pro ty na kterých mi záleží
Neboť oni tu byly pro mě přeci
Budu tu tak také i když třeba s těží

Propasti

25. dubna 2016 v 21:18 | Fallen
Nad propastí osudu kráčíme dál
Jsme kousek od ztroskotání
Říkáme si co nám život dal
Vstáváme za svítání

Nad propastí stojíme
Udělat krok vpřed
Toho se bojíme
Co je náš střed

Jdeme životem
Jsme jako noc a den
Musíme být silní jako zem
Neboť nikdo není vítězem

Nad propastí vlastní mysli
Která nás přesvědčuje
Že jsme na něco přišli
A rozum to ignoruje

NAd propastí vlastních tužeb
Které říkají nám to chtěj
Mít mnoho skutečných vazeb
Tohle si přesně přej

Propast je jen to co dovolíme
K čemu své mysli svolíme
A nepříjmeme to co držíme
Kvůli iluzím ostatních dolů házíme

Křídla anděla života

24. dubna 2016 v 23:25 | Fallen
Dívám se směrem ke svitu slunce
Které vychází nad obzorem
Již je skoro v půlce
Stojím z posledních sil a vzdorem

Opouští mne síly a život se vytrácí
Obklopuje mne světlo rozbřesku
Náhle cítím jak tělo se kácí
Křídly snaží se mě obejmout

Bílé jako padlý sníh
V náručí mě drží
Slyším svůj první smích
Vzpomínky se blíží

Mohu se jich dotknout
Jsou tajemně hebká
Ne ještě nechci usnout
Proč jsou tak měkká

Pod modrým nebem
Opouštím tento svět
Padám na studenou zem
Žil jsem když dívám se zpět

Roztáhl křídla naposled
Anděl mého bytí a žití
Snad nezapomenu její pohled
Nyní o hvězdu víc na neby svítí

Padající hvězdy

24. dubna 2016 v 22:59 | Fallen
Podívej padá hvězda něco si přej
Na srdci v sobě to měj
ve svém nitru to uschovej
Jako vzpomínku zachovej

Třeba přání se splní
I když přál jsi si to loni
Jako i jiné to snění
Které mysl plení

Přání které z hvězd si lidé přejí
Všichni nějaké to své mají
Vždy je něco co opravdu chtějí
Touhou po něčem se chvějí

Anděl ve přání

24. dubna 2016 v 22:23 | Fallen
Křídla padají , pírka plná touhy
Život žít jakkoliv bude dlouhý
Jen nechť to není sen pouhý

Hledat lásku kterou nikdo nenašel
Byl to přeci jen padlý anděl
Každý poznal cit když ji uviděl
Jen doufat že není to láska na příděl

Peří ve vánku se vznáší
Do srdcí naději přináší
Smutky a chmury odnáší

Lidé spolu za sebou společně bahno musí mít
Život a jeho část tím nejhorším projít
Aby mohli skutečně začít opravdu žít
A ne jen o životě dále snít

Anděl co tu kdysi stál
Srdce své daroval
Protože plně miloval

Pocit zlomeného srdce se opakoval
Ač žít jako člověk nikdy nelitoval
Neboť nežil ten kdo nikdy nemiloval
Sváté budiž srdce které nikdo neruinoval

Z mé hlavy na téma autor autorovi

23. dubna 2016 v 22:31 | Fallen
Ha prý předešlá je agresivní báseň
To ne jen přešla mě bázeň
A ztrácím vtloukanou kázeň
Připravte se , příjde horká lázeň

Prý básníci nemají co říct
Ale když jste zlomení co chcete číst

Odhalujeme vám naše obavy
Výčitky a milné představy
Vy v nás vydíte jen romantické postavy
Které ruce pro vás nastaví a srdce zastaví

Píšeme o lásce i když nechutná sladce
Nebo s rozumem v kalhotech na procházce
Jen čekáme na zprávné reakce
Protože jsme jako novinová redakce

Mažeme a přepisujeme stránky
Několikrát se snažíme napsat lepší články
Možná i jiní jako já dělám si plánky
Je to jako chodit bez rozumu mezi tanky

To dnešní doba ze mě udělala básníka
Nebojím se vím že mě čeká kritika
Ale nemáte nic co se mě dotýká
Nevíte nic protože děj vám utíká

A tak ......

Když padne stát , padneme islámu
Nebudeme v domech ale spát ve stanu
Nevezmete si českou holku ale Radanu
Pak si budete zpívat ze stanu nevstanu

Postaví Mešity a zbourají kosteli
Sbohem dáte všemu a taky posteli
Jako by jste nikdy nic neměli
Pak se budete leda hrabat jiným v prdeli

Otevřeli jsme brány nepříteli
Ale co ? všichni to dávno věděli
Než to přišlo do bezpečí zmizeli
A jen na český stát se z vysoka ......

Zavládl chaoz a to všechno právě chtěli
Protože Tváře rádoby nedostižných viděli
Tyhle národy odjakživa ostatní jen plenili
Americká vláda a všichni v křeslech si seděli

Vše začalo to dvojčaty
Teroristi najatý
Zeptat se jich nedá nebyly zajatí
Protože jejich kusy odházeli lopaty

S rádoby pomstou nasrat se do Íráku
Plán ofrčkovaných kravaťáků
Dalších bludných panáků
Co si myslí že jsou Colombo v baloňáku

Vše je to jen pouhá iluze
Někdo tahá za nitky řečeno stroze
Následuje střelba ve Francii a exploze
Najednou mají tváře a vzniká mezilidská imploze

Co je chazoz jako takový , jen pro někoho šance
Dělat si tak ůplně co chce
Mezi tím lidé rozděeni na dvě strany mince
Zakládajíc demonstrace a petice

Realita doby

23. dubna 2016 v 21:48 | Fallen
Vlak byl odsunut na jinou kolej
Tak kámo dělej a volej
Kde naše životy vlastně stojej
Když lidi života se bojej

Dávám bacha z leva i z prava
Je to jako kyvadlová doprava
Mrtvol hromadná přeprava
Až nad tím rozum zůstává

Dívám se a jdu pomalu v davu
Dívám se jak mezi lidmi plavu
Jsem jak v jiném stavu
Nesu si do práce horkou kávu

Všichni pospíchají jako koule z děla
Jedna ruka neví co druhá dělá
Lidem jakoby již dávno uletěla
Duše a srdce pomalu z těla

Jsme jen hromada strojů
Na náhradní součástky
Jsme jen přísun zdrojů
S přinucením na vycházky

Již jen slepě jdeme a nemáme otázky
Abychom našli cestu k sobě natahujem provázky
Abychom přežili den nasazujeme masky
Plní vnitřního neklidu bez nadsázky

Kdy skončí tahle doba
Kde nikdo nemá svůj život
Čas plyne jako voda
Tak kde je důvod

Bojíme se začátků nového bytí
Nechceme slyšet srdce bití
Nejdeme tam kde slunce svítí
Jdeme jen těžce do řiti

Potápíme jeden druhého za almužnu
Máme se starat o sebe a držet kušnu
Lidi proberte se než na vás z výšky flusnu
Není moudrý ten kdo na vavřínech usnul

Podívejte se pravdě do očí
ŽE je vše jen plné lží
A o to jen uspět neběží
Protože pravda až na dně reality leží

K tématu mezi mnou a dalším autorem

Den s Bábou :P

21. dubna 2016 v 10:18 | Fallen
Dnes jsme se viděli znovu a mohu říci že i po práci jsem ji viděl ne jen s chutí ale strašně moc rád , samozřejmě jak je u mě zvykem přišel jsem předčasně a ještě typem počkám až příjde ovšem nečekal jsem že je již v práci a nakonec překvapeně koukám já :) No ale hlavně nechtěl jsem jen stát jak trubka a koukat jak ona pracuje zatím co mluvím nesmysli , takže jsem se zeptal zda li chce pomoci samozřejmě z prvu ne jak je u žen klasické že ? Pak že můžu najít toto a už to jelo . neříkám že nerad právě naopak byl jsem moc rád protože to byla po dlouhé době nějaká společná činnost a vůbec déle ztrávený čas než pár minut , ne že bych si stěžoval . Je jasné že jsme u toho oba držkovali a buzerovali jeden druhého , žádné urážky jen lehké provokace které vedli k tomu aby každý znás hledal rychleji i když než jsem našel jeden výtisk křížovek které jsem hledal 15 minut načež mi bylo řečeno že mi to trvalo třičtvrtě hodiny tak taky dobrý .
Ale na to že tam dělá tak taky občas déle hledá takže si zas tak stěžovat nemůže :P Pak přišli pánové a že se bude renovovat takže jsem musel bohužel jít a chvíli po mě musela i ona :) takže jsme měli společnou procházku . Pro mě to byl celkem pěkně ztrávený popracovní den s někým na kom mi záleží , vážím si ji a věřím .

Baba

20. dubna 2016 v 23:43 | Fallen |  Zážitky
Tak jsem dnes po dlouhé době viděl osobu mě velice blízkou se kterou toho máme mnoho za sebou , zážitky které nic nevymaže ani čas a že toho je opravdu dost , neříkám že vždy to bylo dobré mezi námi nebo jednoduché ale tak nějak jsme stále tu . To že se známe již 8 let se na nás podepsalo a to jednoduše oba jsme provokativní lidé hlavně když na sebe držkujeme samozřejmě v žertu i když to tak někdy nevypadá . Ale kolikrát mám lepší náladu jen když o ní vím ale naučila se mi říkat dědku nýbrž tak jak mi říkali krze to že jsem měl šedé vousy a když ona na mě takhle tak je jasné že jí říkám babo . Ovšem jsem rád a to opravdu moc že ji znám , nebudu vypisovat jak moc pro mne znamená protože určitě to ví . Jen povím že to je osoba pro kterou tu jsem a budu , kvůli které vlastně zůstávám a cítím že když ji vidím nebo si s ní píšu je mi lépe i tak nějak nervózní ale to teď použije proti mě protože tím jí poslední dobou zlobim já , jeden druhéh chceme nastvat , ovšem u mě je to tím že tak ukazuji že mi na ní záleží a také abych ukryl svou nervozitu vůči ní . Je o půl centymetru vyssi a už jsem u ní prvek ale to přitom asi stála na špičkách :P

Vzplanutí a vyhoření

18. dubna 2016 v 21:19 | Fallen |  staré nepublikované basně
Jedna ze starších a pro mne trochu vzpomínka

Tak jako svíčka nehoří věčně
Nejde plamen ve srdci udržet
Snažíme tvářit se vděčně
Ač chceme vše jen přehlížet

Ve srdci po lásce díra
Člověk na kříži přibitý
Na lásku se prý neumírá
To jen ten cit je zabitý

Prázdno uvnitř nás svírá
Na duši zámek rozbitý
Kolikrát čas špatně ubírá
A člověk sám sobě přežitý

Dáváme srdce celé tam kde není cit
Díváme se se strachem v těle
A doufat že můžeme lásku zapudit
Setrvat s bolestí o to déle

Vědět že na věky budeme milovat
Se srdcem jako v bouři
Budeme často chyb litovat
Oči před pravdou hmouřit

Láska je někdy trpká

Dvě oči modré

18. dubna 2016 v 20:55 | Fallen
Ve tvých očích ztrácím se
Ač možná nechceš jsem rád že tě mám
Do tvých očí nejraději dívám se
Před nimi obranu nemám

Jsou jako oceán modré a hluboké
Ve vzpomínkách rád vracím se
Vzpomínám na to děvče modrooké
Někdy na zlé časy stmívalo se

Prožili jsme zlé i dobré
Stále sním že držím tě
Vidím tě na obloze modré
Kam se podívám vidím tě

Jsi vším co ze srdce vnímám
Rád na to jak se usmíváš se dívám
Jsem rád že tě v životě mám
S pocitem že jsi na světě usínám

Pro ty jenž zahořeli láskou
A srdce ta jediná stala se jejich kráskou