Březen 2016

Slepota srdcce

30. března 2016 v 21:14 | Fallen
Láska je slepá to moc dobře vím
Srdce srdce si hledá se světem podobným
Pomalu se vkrádá jako stín
Slepota tkaná z pavučin

Po obloze prstem si maluji
Křídla zlomená jen marně mávají
Proč vlastně tolik miluji
Přitom všechny ty chvíle se vzdalují

Padám a oči zavřené jsou
Stále doufám že mě ponesou
Mé srdce slábne a nohy těžknou
City se lépe napíší než řeknou

Květiny házené dopadají na hladiny řek
Které nekončí tak jako láska na níž není lék

Světlo naděje

23. března 2016 v 18:15 | Fallen
Tak jako naděje zůstává a odchází poslední
Tak i světlo přichází tam kde skoro naděje není
Každý den není vždy to pravé podsvícení
Někdy je světlo jako odpuštění

Schopnost odpustit lidem a hlavně sobě
Žít a nepřežívat v jakékoli době
Život jenž máme říkáme lidem s laskou tobě
Každý máme někoho kdo je naším světlem

Na konci každého tunelu je světlo
V každém obětí je lidské teplo
Co mělo se říci se řeklo
Cesty smutku ze kterých se sešlo

Křídla srdce

23. března 2016 v 18:03 | Fallen
Vezmi mě na křídlech tam kde život je vším
Křídla rozprostřená obalena bílým peřím
Tam kde nedá se žít bez lásky se srdcem svým
Dej mi čas a já ti laskavost oplatím

Procházet v zahradách kde slunce cestu ukazuje
Člověk sám jako anděl bez křídel srdce zotavuje
Když dívka pláče srdce smutní a dech se zatajuje
Člověk křídla získává i ztrácí když jej srdce spaluje

Srdce srdci průvodcem časem v dobrém i zlém
Zaplněno vším co prožilo v životě svém
Srdce je zahrada která rozkvétá i upadá zlem
Vzpomínky zůstávají jako příběh psaný životem

Povaha , duše a charakter

5. března 2016 v 12:56 | Fallen
Je mnoho příčin proč lidé tedy někteří zůstávají samy , například kvůli jejich povaze nebo charakteristickým risům jejich chování ba dokonce kvůli vzhledu .
Třeba já jsem sám ze třech důvodů které asi zná mnoho lidí , první je má povaha která je mírně promněnlivá tudíž časem člověk neví co je vlastně mé já nebo ne , druhá věc jest v tom že jsem příliž krásy a rozumu nepobral ale kdo může říci sám o sobě že je chytrý , vždyť nejde vědět vše .
Třetí věc se má tak že od sebe lidi odháním hlavně ty nové protože nechci momentálně nikoho poznávat z jednoho prostého důvodu , už někoho ve srdci mám a pro další lidi v něm není místo , myslím že už ani nebude .
Ale o čem vlastně chci psát a tak nějak nevím jak začít protože ještě před chvílí jsem měl promyšlený celý článek o tom jak se vlastně lidé mění cestou životem i to kým nebo jak se z nich stává ten člověk kterým nyní jsou .
Třeba dám příklad ještě kdysi ale to je no X let zpátky někde ještě za dob Žižky když měl ještě obě oči a Šemík byl ještě hříbě .
Řeknu to tak byl jsem sobecký , arogantní idiot který viděl jen to co mu přineslo když to tak vezmu radost ne štěstí jen prostě jsem byl povrchní ničema který byl šikanován a nakonec sám šikanoval lidi kteří mi ublížili , dá se říci s přesností že tehdy jsem hledal jen to jak se porvat .
Jenže potkal jsem pak po nějaké době podobnou osobu ke které mě to nějakou chvíli nesmyslně táhlo ale nebyla to láska spíše akový ten pocit kdy poznáte člo věka který se vám zdá že ho znáte celý život avšak zde to byla jen doměnka protože ona byla ve zkutečnosti jen plná přetvářky a mě dá se říci jen potřebovala jako odrazový můstek k jiné osobě no abych to nekomplikoval prostě mě to k ní táhlo asi z toho důvodu že mi byla podobná .
A v tom právě přišel ten zlom sebeuvědomění toho co jsem vlastně dělal , že tím že někomu budu ubližovat tak jak to dělali osttní se lépe cítít nebudu ani kdybych třeba vymlátil celou školu . Ne ukázalo mi to že je to špatná cesta ačkoliv těch cest i potom bylo ještě dost , protože pak přiša doba kdy jsem měl kamaráda který mi ukázal jak je uklidňující cvičit jeden bojový styl , že vlastně člověk jakoby ztrácí ten pojem o tom co je kolem ale klid který to přináší je k nezaplacení . Špatná cesta však byla v tom že jsem se dal k takové no nebudu tomu říkat sekta spíše združení panáčků co si mysleli že našly víru mezi nebem a zemí v podobě démonikářské vědy . Nebyly to satanisti jen podotýkám spíše jen taková ta mnohačlenná skupina jenž se snažila chovat jako z jedenáctého století . Poté co jsem odešel nebudu říkat jak nebo proč nebo zda kvůli někomu no prostě jsem již necítil potřebu dále setrvávat mezi lidmi jenž stejně nechápali že smysl života není v tom jak život žít ale v tom jak ho prožijeme .
O co mi jde mnoho z nás se muselo nějakým způsobem změnit , přispůsobit se nějak svému okolí , chováním , gesty a tím jak třeba mluví .
Právě o tom to je každý z nás má svou osobnost nějaký druh toho co ho dělá jedinečným a když ne jedinečným tak alespoň odlišným od ostatních kolem .
Třeba u mě bylo jednoduší si sednou někde o samotě a dělat že nejsem , držel jsem se od lidí v dostačné vzdálenosti a i když jsem byl mezi nimi tak jsem byl vlastně někde jinde protože jsem využíval svou fantasyi jako jiný svět , no po čase jsem byl brán jako podivín avšak našli se i lidé kteří to chápali , kteří to pojmenovali velice přesně a hezky (jsi prostě snílek) . Měnil jsem nakonec sebe podle toho jaké bylo mé okolí , tedy lidé které jsem měl kolem sebe a kteří se za nějaký čas pro mě stali důležití . Některé znám ještě do teď a jsou z nich velice dobří lidé které bych nyní asi jinak nepoznal.
A konečně se dostávám k článku a ano vím že už jsem horší než ženská při vyprávění dlouhého vtipu který se vám nakonec snaží ještě vysvětlit .
Promiňte dámy ale někdy je to tak.
Každý z nás je nějak v tom životě potřeba buď tím že udělá něco prospěšného pro ostatní nebo jen tím že někomu zasáhne do života tak jako nikdo jiný . Jsou však lidé mnoha druhů , povrchní něco jako kdysi já než mi došo že pokud budu vlastně hedat stejně povrchní osobu dopadne to jednoduše tak že dlouho spolu nebudeme už jen proto že tací lidé své partnery vždy mění za hezčí a mladší model (jako ve filmu Terminátor)
Tak nějak to je proč hledat krásu ? vždyť krása člověka je v tom jaký doopravdy je a ne v tom jak vypadá , krása pomine a zestárne ale duše zůstává stejná napořád , být s někým ne proto že chcete aby si o vás říkali jé hele ten nebo ta si našli hezkou holku nebo kluka . Je to o tom být s někým s kým je vám dobře , s kým se můžete smát a nedívat se na starosti jako na problém ale brát je prostě tak jak jsou protože každý je má .
Třeba milovat někoho už jen proto že na tom světě je a že víte jak je pro vás těžké být jinde ale přitom si říci to prosté pořád jsme .
Člověk je odjakživa vlastně závistiví tvor když to tak řeknu ale je to tak protože co závidí třeba mladí lidé (dospělost) mohu jen říci že nejspíše tak nějak je to vzájemné v tom že dospělí lidé zase závidí mladým právě to (mládí)
to jsou jen dva příklady a nebudu to sáhodlouze rozebírat to by každý usnul dříve než bydočetl článek .
Charakter člověka je dle mě v mnohém přeceňovaný ale zároveň i nedoceňovaný protože častokrát si lidé pletou charakter s povahou a naopak . Co patří do charakteru dejme tomu že humor způsob jakým podáváme vtip dá se říci že charakter je vidět skoro ve všem co děláme ale lidé v tom neumí číst (já taky ne jinak bych tohle nepsal)
Povaha to je něco co jde s námi celý život a roste s námi tím jak padáme a vstáváme , jak se měníme mi tak povaha se utvrzuje tím co je pro nás důležité , povaha to je to když někdo nemůže vstát ostatní se smějí a vy té osobě podáte ruku (zároveň poukazuji i na charakter )
Vše je jako kód , chování člověka závisí na výchově , na prostředí , na lidech , na zážitcích , na tom jak postaví svou povahu a jaký si vybuduje charakter během života .
Duše je něco co nás drží a nedovolí nám jen tak prohrát důležité bitvi našeho života , protože ten kdo se nevzdává , neprohrává ne boj ale neprohrává sám nad sebou , protože o tom to je snažit se jít dál v nevyšlapaných šlépjejích a ne v cestě někoho jiného o tom je život jít cestou kterou chcete a víte kam vás zavede i kdy někdy také ne .
Všichni lidé jsou krásní někteří navenek , jiní uvnitř ale časem se lidé pro někoho stanou krásní tím jací jsou se vším všudy , chyby , vady ale nakonec si i tak řeknou že mají rádi čověka takového jaký je a ne takového jakým by mohl být protože si řeknou jen pro sebe v objetí (ty jsi můj a ty jsi má) něco jako romantické klišé ale je to kousek mě tak to neřešit . Každý z nás má někde někoho s kým se cítí celý , jehož/jejíž úsměv vám rozzáří celý den , oči ve kterých se ztrácíte tak jako v hlubinách oceánu , někoho kdo je na vás drzí a přitom milý zároveň , ne nadarmo se říká lidé se nepotkávájí náhodou ale spojila je stejná cesta .
Život je vlastně sám o sobě jedna velká ironie . Protože právě to co chceme nejvíce , často nemůžeme mít a když nic nehledáme hledá to nás .
Nebo to co hledáme ve zkutečnosti teprve příjde .

A chci poděkovat všem jenž navštěvují tento blok za více než 10 000 shlédnutí
Děkuji mnohokrát :)

Dveře

1. března 2016 v 15:17 | Fallen
Tak a již opět další stěhování za sebou tentokrát snad již předposlední
Zavřel jsem tím dveře za minulostí a také za vším co mi bralo sílu jít dál
Za vším co mě táhlo ke dnu i k tomu měnit se v člověka kterýmm jsem nikdy nechtěl být
Jednou mi někdo řekl že není třeba se měnit kvůli lidem ale kvůli sobě jenže tím pádem by to znamenalo
že mě nikdo neměl rád takového jaký jsem .
No možná na tom bude i něco málo pravdy , přeci jen jsem celkem promněnlivý člověk co se všeho týče .
Co jsem vlastně myslel tím že jsem zavřel tak tím myslím to že nemám zájem poznávat nové lidi , raději zůstanu sám
dokud se od všeho neodtrhnu , dokud moje srdce neřekne že můžu jít dál , hlava se mu pořád příči a vzpírá ale co zmůže rozum , když ho tělo neposlouchá .
Jen si právě říkám jestli to celé stěhování nebyla zároveň chyba , opustil jsem vlastně tak lidi které znám a vše na čem mi záleží .
Je to pocit jako by vás někdo svíral na žebrech a na hrudi seděl 200kilový sumo bojovník
Jen tuším že už nic nebude tak jako dříve
A dveře které jsem otevřel jako brány srdce budou nyní navždy zavřené