Leden 2016

Stopy

31. ledna 2016 v 11:14 | Fallen
Častokrát lidé zbavovali se mě jako špíny
Označovali za tu největší ze všech sviní
Zjišťovali kolik kostlivců mám ve své skřín
Ale zapomínají že nesou část svojí viny

Ať si každý zamete před svým prahem
Možná mě potom budou soudit právem
Protože pořád žiju tak jako vždy po starém
Prý je život něčím jako darem

Přicházel jsem o lidi a přicházím i nyní
Změnil jsem se já nebo oni jsou jiní

Občas se cítím že musím umřít abych žil
Abych takový jaký mám být doopravdy byl
Jsem postradatelný,zapomenutelný a žádný styl
Nejsem hoden toho abych se dosrdce vryl

Jsem jen polovina duše která nebude celé
Sám v ponuré , temné polstrovane cele
S hlasem vnitřním s bolestí v těle
Stopy po lásce jen jizvy vítají ještě stále

Slova znamenají víc

31. ledna 2016 v 8:16 | Fallen
Častokrát básníci okouzlují slečny svým písmem
Pak jsou překvapení když vytasí se s mobilním číslem
Romantismus je skoro pořád jejich pravým heslem
Pro mnohé dívky a ženy skoro přehnaným gestem

Básníci nevymřeli jen rychleji puká jim srdce
Ztrácejí naději když drží psací pero v ruce
Sní o nesplnitelné dokonalé skutečné můze
Nakonec je pro ně láska nedosažitelná iluze

Je to jako rozjetý vlak který nejde zastavit
Život nemůžeme si podle svého nastavit
Zivot jiných můžeme si jen letmo představit
Sdrci ve slovech napsaných částečně ulevit

Slova nemají konec a ani začátek
Nejsou zde pravidla co je počátek
Rýmy jsou stavidla co pouští smutek
Slova dávají nám moc na duši dotek

Srdce si stavíme sami

19. ledna 2016 v 2:34 | Fallen
Život a lidi formují nás jako těsto
Každý z nás má v něm svoje místo
Kolikrát bereme některá slova jako gesto
Jsme tvoření z ideálů ostatních přesto

Zachytávat rány za které mohou hlavně jiní
Jsou lidé kteří nás šťastnými i smutnými činí

Chováme si vzpomínky a zážitky různé prožitky
Jsou situace ze kterých máme jen výčitky
Chceme restart myšlenek a vrací se úryvky
Spaluje nás smutek a zhasiname jako žárovky

Člověk člověku ublíží nejvíce
Lidí co věří v budoucnost jsou tisíce

Srdce je bastard co slepě vidí co chce
Nedívá se na vnějšek ale uvnitř srdce
Říká mnohokrát a píše o sobě skoro petice
Říká hlavně v noci kdo je jeho stálice

Probdělé noci a ráno do práce
Mezi lidmi rádoby úsměv a legrace

Jsme lidmy mimo dobu

19. ledna 2016 v 1:55 | Fallen
UŽ nemám ve srdci místo
Je to jako když máš v mobilu jen jedno číslo

Je to jako když nemůžeš nikomu věřit
Nemůžeš se nikomu v životě svěřit
Se životem marně se zkusit měřit
Nakonec musí ti stačit že dá se přežít

Dávám rýmy jako maniak co nesnáší iluzi
Když padne slovo láska pousmějí se ti druzí

Poslouchal jsem problémy druhých a zapomínal na sebe
Dělal jsem ze sebe šaška abych je rozesmál nepříjdu do nebe
Žiju a přitom jsem jen kousek stínu co je vedle tebe
Protože pořád je to ve mně nedělám nic pro sebe

Zabíjím čas místo toho abych vstříc novým dnům šel
Kolikrát se modlím noc co noc aby můj čas nadešel

Do každého kusu rýmu dávám srdce
Při každém z nich tluče mi víc prudce
Říkám proč nemám některá slova v ruce
Činy co bych chtěl udělat spalují mě jako slunce

Držím lahev sedím u stolu hlavu dávám dolů
Přináší vzpomínky co mi berou dech jak byly jsme spolu

Zvedám oči a dívám se po všem těch zdech
Procházky a výmysly na různých místech
Jediný slovo který uznávám je život je peh
I když stojím a vím že dělal jsem věci v nejlepších úmyslech

Dávám srdce za lidi co o to nestojí
Jsou slova a činy co mě nadobro odzbrojí

Dívám se a mám zavřené oči jen abych viděl doopravdy
Za každým úsměvem co máme jsme zkryli kousek pravdy
Že máme kus cesty za sebou ale nejde otočit se zády
Ač s lidmi zacházelo se kolikrát jen jako s hadry

Jsou to lidi nebo tahle doba kdy jde každému jen o sebe
Jsou to slova nebo činy , jsme plní předsudků a viny v sobě

Autor

16. ledna 2016 v 10:13 | Fallen
Něco o autorovi tohoto blogu: většina známých tvrdí že jsem blázen ale na svou obranu musím říci že nejsou lékařské tabulky na obhajobu mé normality.
Jen se pokouším bavit jak sebe tak i lidi kolem sebe ačkoliv někdy je mi řečeno že nedokážu brát věci vážně , beru věci vážně ale nerad se bavím o tom co mě trápí nebo co prožívám a jak se cítím. Ne proto že tím nechci nikoho zatěžovat ale proto že chci v očích všech zůstat něčím jako komici stylu Jim Carry .
Proč vlastně píšu básně? První báseň jsem napsal snad v 11 letech kdy mi začali pracovat hormony a začal se zajímat o dívky víc než jen jako o kamarádky ještě teď si pamatuji název té básně jmenovala se Jako Motýl ovšem byla o lásce , tehdy jsem myslel že láska je něco co přemůže vše byl jsem naivní v mnoha ohledech , kdo vlastně ne . V té době letěl Ricky Martin ovšem do doby než dívky zjistili že je gay ačkoliv někdy si ho také poslechnu třeba při vaření , kdo kdy neměl vařečku za mikrofon ☺ Pánev jako kytara hlavně když se poslouchalo AC/DC že ano . O taneční kreace typu nikdo není doma myši mají pré ovšem do doby než vás někdo vidí jen v trenýrkách s nohou na židli se slunečními brýlemi a se zzmiňovanou vvařečkou u huby fakt pohled lidí k nezaplacení. Tato doba mě nepřnepřešla ani v dospělosti vždyť v každém z nás je kus beďary pokrytého puberťáka. No ačkoliv bych se tedy měl chovat jinak na svůj věk a také na to že jsem otcem skoro dvouleté dcerky kterou jsem neviděl skoro 4 měsíce od rozchodu s ex . Vysvětlivka neopustil jsem rodinu našla si někoho jiného kdo s ni bude trávit čas každý den ale i tak jak UŽ to bývá jsem tím nejhorším. Ještě k tomu že jsem otec , mnoho lidí mě pro toto označení a stav začala brát jinak dokonce i mnoho přátel od kterých bych to nečnečekal že mě začnou škatulkovat do nějaké pomyslné vrstvy nebo druhu lidí.
Mohu jen říci že u některých lidí mě to mrzí i to že dají na pomluvy a nedokáží přijít nebo se prostě férově narovinu zeptat .
Posledně se za mnou stavil starý známí a jak jsme se tak bavili tak přišla řeč na to jak mi je a jestli mě něco netrápí , samozřejmě odpověděl jsem jako vždy ne nic v pohodě jen co jsem to odpověděl tak se přikrčil , ptám se co je ? A on na to takhle odpovídá moje žena když se zeptám podruhé letí po mě skoro vše co má po ruce . Jeho manželka čeká mimi tak samozřejmě hormony pracují to jsem mu i říkal a ať po porodu nečeká že se mu bude věnovat. Ať si to vybere během něj ale ať nemyslí na to že by šťouchal dítě do hlavičky nebo tak no na to mi odpověděl že ztratil veškeré iluze o sexu s těhotnou 😃Právě toto je jeden důvod proč mě někteří přátelé nepustí ke slovu , nikdy nevíte co řeknu a to jsem ho jen uklidňoval že nebude pedofil a že se nejedná ani o incest 😉 Druhy mého humoru jednoznačně perverze avšak málokdy nebo skoro nikdy nepochopený humor :) využívání dvojsmyslu to je asi každému jajasné o co jde . Ironii nepoužívám mnohdy se lidé spíše naštvou a nepochopí o co jde. Provokaci používám vězně skoro běžně :) Proč zrovna přezdívka Fallen protože bylo mnoho věcí které mě srazilo na kolena v době kdy jsem to nejméně čekal. Proč píšu smutné básně protože to tak nějak vyplývá z toho že mi v životě chybí trochu toho štěstí. To be continue .....

Rány a jizvy mají jméno

14. ledna 2016 v 5:54 | Fallen
Člověk rány od života dostává
V posledním tažení na kolenou zůstává
Na krajnici života jen tak postavá
Ptá se sám sebe kdy změna nastává

Tam kde byla čistá mysl zbylo jen zatmění
Co vlastně člověka časem mění
Když smutek jeho duši plení
Jsme snad všichni fyzickým štěstím polapeni

Hledající srdeční uspokojení
Žijící v takzvaném citovém opojení
Kdy jsme sami se sebou spokojeni
Jizvy se jmény lidí spojeny

Metafora

11. ledna 2016 v 23:24 | Fallen
Natahuji k tobě ruce
Otáčím se jako slunečnice
Tam kde je moje slunce
Dávám na papír co cítím v tužce

Jsem můra co letí za světlem
Komár co řídí se lidským teplem
Sova letící s bočním větrem
Medvěd obalen silným svetrem

Kdysi zván básníkem
Verše jsou mým tlumočníkem
City mým pomníkem
Volám pánu bohu do oken

Ze zbytku lidskosti
Kus mé vlídnosti
Od všeho se oprostit
Rána z milosti

Stojím a otevírám dveře svých pocitů
Obklopen vzpomínkami a ptajíc se jsi tu
Zahrabán do srdce jako v úkrytu
Nehledám místo k úniku

Poslední vteřiny

10. ledna 2016 v 16:08 | Fallen
Pokud nadejde můj čas jako chvíle rozbřesku
Půjdu tam za světlem a neuvidím tu stezku
Kam vede cesta po níž jdu co je za světlem

Ležím na loži ze kterého nevstanu
Jen jako duše nad tělo se dostanu
Dívajíc se do očí těch co po mě zůstali

Vzpomínám na ty ztracené chvíle
Kde čas byl počítán do písně milé
A poslední den prožít s milovanými

Seč být s nimi i poslední minuty
Poslední vteřiny a vidět jejich tváře či pohledy
Rozloučit se posledními slovy byl jsem tu s vámi rád
Naposledy

Poslední den

5. ledna 2016 v 22:23 | Fallen
Ztratit lidí co jsou mi tu oporou
City který mě jednou zabijou
Minulost nechávám za sebou
Všichni mě přežijou

Poslední den života
Kronika osudu se zamotá

City i potom ve srdci zůstanou
Nikdy nutit srdce bít nepřestanou
Ani po mé smrti neustanou
V očích co po úsměvu prahnou

Poslední den co může se stát
Život za život možná dát

V nekonečném snu chodit po hladině
Nevzdat se života v jeho polovině
Do světa fantasie vkročit svižně
S hlavou vloženou ležet v jejím klíně

Rok 2015

1. ledna 2016 v 23:27 | Fallen
Rok 2015 co vlastně o tomto roce říci , snad spíše jen naznačit ačkoliv by to nebylo nejspíše fér .
Začátek roku byl řekněme poněkud zvláštní , otázky zda li vše co dělám není jen jeden velký omyl , tchýně která se mě snažila zbavit a pro kterou jsem byl jen spodinou , člověkem který je obyčejný s obyčejnou prací byl pro ní bezcenný člověk .
Její dcera začala tak chodit v jejich šlépějích aneb dokud nepracuješ den co den nemáš důvod být unaven .
Neříkám snad že bych pracoval málo , vše co mi kdy ty dvě připomínali byly pijavice které byly zakomplexované z toho že její matka nesnáší muže a ex mění muže dle velikosti nářadí .
Nuže abych se dostal dál vytrvaval jsem ve vztahu ve kterém jsem být dále nechtěl ,protože mé city byly vždy jinde avšak problém byl ten že jsem chtěl aby dítě mělo matku i otce , jenže vím že časem by jsme se navzájem pozabíjeli . Jen jsem neočekával že mne opustí s někým koho jsem mýval za přítele a jako had se vkradl do mého domova , tak skončili tři roky utrpení jen mi chybí ten dětský smích ačkoliv také dcera byla jediná kvůli komu mi utekla slza .
Předbíhám událostem toto se nestalo hned na začátku roku .
Na začátku roku se nestalo skoro nic co by stálo za zmínku .
To byl technicky jen pracovní začátek roku ve stylu honem rychle všechno do dělat , uklidit bordel po svátcích a rychle se připravit na pracovní povinnosti , oběhat úřady ohledně daní prostě zajistit budoucnost kdybych náhodou pošel na nemoc nebo se mi něco stalo v práci však to jistě každý zná .
Zkusil jsem pár nových věcí jako recenzenta pro anime stránky tedy ovšem které mi vyberou nebo naopak , je to spíše koníček který mi nahrazoval to že jsem neměl žádnou můzu ke psaní básní nebo občasných článků .
Kde není cit tam není o čem psát alespoň u mě to tak je a za těch pár let jsem se o tom přesvědčil .
Kolem června jsem onemocněl tudíž zajisté menší příjem peněz , zvláště když platíte nájem , elektriku , plyn , vodu a jídlo . Člověku je pak ještě vyčítáno že si dovolí zůstat doma , jenže nakonec jsem se probudil brzy ráno na bolesti a křeče s tím že jsem lapal po dechu jako kapr na souši , břišní svalstvo mě doslova bolelo jako by do něj někdo mlátil jako doboxovaciho pytle , cítil jsem jako by mi plíce někdo mačkal , nakonec tedy přijela sanitka kde jsem se svijel a připadal si jako slaboch jak jsem tam tak ležel , při převozu byl dokonce člověk kterého znám a ani jsem o tom nevěděl , nakonec jsem se dostal na stůl doktora který byl nervózní protože v nemocnici bylo mnoho lidí ale málo lůžek na hospitalizaci nebo jak to nazvat , pichl mi nějakou injekci a během několika minut bolest ustoupila , cítil jsem jen nějaký tlak což už mi tolik nevadilo protože na to už jsem zvyklí .
Když jsem slyšel že je tam hodně lidí s úrazem tak jsem se rozhodl podepsat reverz protože tam bylo dost lidí co na tom byly hůře a potřebovali pomoci víc než já .
Nakonec jsem měl tedy domácí léčení s tím že se nemám stresovat a přepínat hold taková ta klasika .
Do práce jsem šel nakonec po červenci kdy jsem byl uschopněn s tím že kdyby nastali potíže tak mám říci .
Potom se najednou začala ex chovat jinak , změna nálad , chování a vyvolávání hádek častěji než u ní bylo zvykem , půjčování malé spolužačkám . Pak o pár měsíců rozchod no tedy spíše řečeno ukončení trápení .
Začal jsem opět psát lidem které jsem jinak kontaktovat nemohl , napsal jsem jim co se vlastně stalo i když jsem věděl že mě každý asi nepochopí , rodina to přijala po vysvětlení dobře , někteří členové jako třeba teta která nás kdysi potkala tak řekla že bych se měl lépe s kýmkoliv jiným , protože na všechny koukala jako vrah a ještě jsem se nesměl s nikým stýkat ani s rodinou , ovšem žádný člověk mi nebude říkat co smim a co ne .
Začal jsem se stýkat s lidmi které jsem v té době života postrádal , hledal v nich oporu a mohu říci že jsem šťastný za každého z nich .
A omluval se za to že jsem nebyl oporou osobě která mi upřímně chyběla nejvíce ačkoliv vím že to nikdy nestačí .
Zda li jsem se ozval osobě ke které jsem choval city i během vztahu , ozval ještě onen večer když jsem se vrátil k rodičům.
Ačkoliv vím že pro tu osobu budu asi praštěný a prdlý kamarád .
Ale mohu říci že za tu dobu co jsme se viděli jsem byl mnohokrát šťastný a potěšil mě každý její úsměv , měl jsem s ní pocit toho že jsem konečně opravdu celý . Vždy když si na vzpomenu je mi tak nějak smutně , na srdci cítím tlak jako by chtělo vyskočit ale hlavně vím že mi chybí a stýská se mi po jejích očích , úsměvu a objetí.
Poznal jsem pár nových lidí které znám jen chvilku ale už teď mě překvapují , trvá mi než se s někým zblížím a hlavně nepouštím si lidi k tělu . Ale jim už na mě záleží což trochu nechápou , člověk jako já je každý druhý .
Ovšem neříkám že nepomohu když budou potřebovat jen jsem prostě opatrný .
Když ten rok dám do pár vět .. Tak mi vlastně příjde že se vše děje s nějakým záměrem . vše má nějaký důvod .
Rok 2015 byl rokem který sice stál mnoho sil a úsilí ale i chvil které za to stály