Prosinec 2015

Novoroční Vzpomínky

31. prosince 2015 v 19:05 | Fallen
Častokrát jsme polapeni v iluzi
Nyní však není již čas na slzy
Že se někdy zmýlíme nás mrzí
Odcházíme ve stopách brzy

V představách na vločce sněhové
Stavíme si království ledové
Rok s rokem pokaždé loučí poprvé
Jako děti sledovali obrázky na oknech zmrzlé

Hráli si na zamrzlém rybníku
V lednici Schovávali sněhovou nadílku
Pomyslné boje o pevnosti i dívku
Skákání do závějí a dělání andílků

Stavení iglu nebo bunkru
Predstava architektů
Kterým občas padal na hlavu
Ale nikdy nesplňoval představu

Pak přišla puberta a první lásky
Zapomnění tváří a časem vrásky
Jedna kapka v moři slz na svátky
Pak cit jako pár let zpátky

Dívám se s hrnkem čokolády
Na to jak na obloze svítí hvězdy
Připadám si jako dítě jako tehdy
Jako když se vrátí čas co bolel někdy

Usmívám se na svět a na lidi
Oči přitom zavírám ať nic

Předsevzetí ale ne vše

31. prosince 2015 v 2:54 | Fallen
Novoroční předsevzetí těch by mohlo být mnoho
Avšak mám jich jen pár na kterých ani tak nějak moc nesejde

Konečně se odhodlat dopsat příběh
Uzavřít srdce aby ním nic a nikdo nepronikl
Totálně se nezblaznit (nejsem blázen jen se tak chovám)
Méně přemýšlet a více konat
Udělat si po dlouhé době výšlap , jít na túru a uvolnit se (na všechno se vykašlat)
Dát si dohromady život
Změnit své já a svou povahu která není zrovna moc oblíbená ani vyhledávaná (dá se říci že nejsem zrovna člověk s kým si najdete téma)
Jednat s lidmi tak jak jednají oni se mnou (každému co mu náleží aneb jak ty na mě tak já na tebe )
Většinou životem lidí jen projít

Jedna strana mince

26. prosince 2015 v 15:15 | Fallen
Déšť stéká jako slza po tváři žalostné
Vnímajíc každý její dopad co se do duše vkrádá
Je to jako hurikán který mě ze života smete
Nikdy nikdo nevěděl že kráčím po světě

Z očí odchází světlo a ztrácí život
Tak otevřete brány přichází duše vrány
Chtěl jsem létat a mám křídla zlomená
Dívám se do slunce a chci oslepnout

Srdce tluče , cítím jak bolí a bodá
Dělám ze sebe blázna se smíchem
Zakrývám jizvy a rány vypálené
Snažím se být klidný jako voda

Chodím rychle abych dohnal osud
Držím se v samotě a padám
Všude jen tma a čekám kdo mě chytí
Proč chci ze života proč chci odsud

Vánoce

24. prosince 2015 v 12:40 | Fallen
Vánoce , svátky kdy řeknou se pravdy
Svátky které zůstanou nám v mysli navždy
Rodinná sešlost kdy se zažijou kopce srandy

O dárky pod stromečkem neběží
Na darech vůbec nezáleží
Jsou lidé jímž ve srdci sněží
A pravdu svou řeknou s těží

Záleží jen na tom jak se sejdeme
Že se jako rodina ke stolu posadíme
Svátky vánoční v klidu prožijeme
Na zdraví všech které milujeme

S láskou si připijeme
S úctou na ně myslíme
Sklenku plnou držíme
Že ve srdci je máme

Že vánoce jsou časem odpuštění
Že vánoce jsou časem zapomnění
Že vánoce jsou časem kde nenávist není
Že vánoce jsou časem kdy se něco mění

Že vánoce jsou časem snění
Že vánoce jsou časem políbení
Že vánoce jsou časem zvonění
Že vánoce jsou časem uvolnění

Krásné svátky které snad zahřejí
Lidé kteří srdečně se mají
Nechť si všichni tento čas užívají
Ať mezi lidmi všechny ledy tají

druhé já

23. prosince 2015 v 22:36 | Fallen
Urážím lidi co jsou mi oporou
Jsou lidi co mě za to zabijou
Jsou lidi co si humor tolik neberou
Někteří se lehce naserou

Jedna osoba mě provokuje
Možná ji mé chování občas irituje
Její povaha mě celkem udivuje
Je to člověk kterého někdo obdivuje

Je jako mé druhé já
Je ta co mě nezvykle rychle umravňuje
Když jsem příliš idiot tak se do mě dá
Ale málo kdy jí říkám že psaní s ni mě zachraňuje

Vánoční Čas

23. prosince 2015 v 19:17 | Fallen
Srdce tlukoucí hlasitě do noci
Usedám tiše a lehce ke stolu
Čas jak utekl rok jako voda plynoucí
Sedíme u jednoho stolu všichni spolu

Zvonky hrají píseň známou
Přichází čas kdy budeme si přát
Že lidé nechají nenávist stranou
Snad bude se nám další rok lepší zdát

Dívám se blíž a stojím pod jmelím
Kde budu ze srdce si přát že budu se pořád jen smát
Že nebude žádný další splín
Rád uslyším známou hudbu ze srdce hrát

Kde jsou ty časy kdy sníh byl krajinou
A krajina pod bílou dekou
Sněhovou nadílkou pokrytou
Možná dnes jarní květy pokvetou

Povaha opět ta moje

15. prosince 2015 v 7:02 | Fallen
Když se na sebe tak nějak podívám tím nemyslím do zrcadla přeci jen nejsem žádný narcista
A hle živote div se ale ani žádný div světa
Prostě člověk s obyčejnými problémy které lze nazvat hold chybama se člověk učí
To trochu jdu od tématu
Někdy se mi zdá že mám víc než jen jednu povahu a že neodpovídám ani tak nějak svému zvěrokruhu
Aneb všeho moc škodí - tím mám na mysli že mi poslední dobou vše přijde zamotané
A já jako poloviční blázen ale to bude už asi i z toho života kdo ví
Častokrát mě zajímalo jak mě vidí ostatní a můžu říci že to občas bylo jako třešnička na dortu (nechal jsem tam aspoň tu pecku)
Pro některé jsem byl magor který se nebojí ničeho (no pár věcí by se našlo )
Pro některé lidi prý hodný ale prý to nemám předhánět nebo si na to všichni zvyknou
Potom sebekrytický možná občas ale měl jsem k tomu určitě důvod (neměl jsem se rád )
Pro někoho dokonce úchylný avšak kdo může říct v dnešní době že nezná tento humor
Že obracím věty a slova jiných v dvousmyls ano přiznávám a baví mě to když vidím jak někteří lidé nevědí co říci
Že jsem starostliví ano dá se říci že ano ale jen k lidem na kterých mi záleží
Někteří si myslí že jsem nelida , to bych netvrdil protože zatím s lidmi vycházím tak akorát
Že jsem agresivní , ehm když vám někdo nadává na rodinu , vyhrožuje a ohrožuje někoho blízkého kdo by agresivní nebyl
Že jsem roztomilý - to nevím ale roztomilá jsou třeba štěňata která si můžete pochovat a pomazlit (mě pochovat v náručí opravdu nejde )
Prý hodně přemýšlím - no aby ne když pořád se mi honí nějaké myšlenky hlavou a přemýšlím nad vším (bohužel skoro nad vším ještě že to jde vypnout , tedy doufám )
Prý jsem hajzl - nevím hajzl jde splachnout já ne
Prý si nevěřím - věřím si teď o dost víc než kdy dřív ( z 0% - na 0,0001% a to je pokrok )
Prý jsem jízliví - no to bych netvrdil dostávám tréning od profesionálky (že ano Beetyss) :P
Prý jsem tolerantní - ano dávám hodně tolerance na to když mi někdo naleje pod míru
Prý urážím lidi kolem sebe - jen používám jiný druh humoru aneb suchý humor taky humor (Kameňák taky s ním nerozbijete okno)
Prý jsem egoista - být egoista myslím že by to všechno vypadalo jinak a nezajímal by mě názor druhých

Jaký vlastně jsem
Pracovitý hlavně tedy v práci no i když tam většinou honím messengera jestli je jistá osoba online :D takže to v práci nepřeháním
Agresivita tak tam ji člověk docela ztrácí protože si ji vybije na zničených výrobcích
Jestli je něco co mě vystihuje jaký jsem tak tedy vlastně toto dělám vše pro ty na kterých mi záleží o které mi jde v životě nejvíce , jsou lidé za které bych dal ruku do ohně Přemek a Beáta zdravím , jsou věci na které chci a musím myslet , našel jsem spoustu důvodů změnit se a mít se rád takového jaký jsem , byl jsem tu jen pro ostatní i pro ty co o to nestáli nyní jsem tu i pro sebe , od nikoho nežádám nic . Jsem konečně po 3 letech sám sebou , citliví , chápavý , odvážnější , říkám svůj názor , žiju , vzdělávám se v češtině ne protože ta mi stejně nikdy moc nešla , snažím se víc se zaměřit na své pocity a city , na vše co se kolem děje .

Svět

15. prosince 2015 v 5:43 | Fallen
Ideální svět
Tak takový je asi snem každého z nás
Svět kde není žádná lhostejnost ani nenávist vůči lidem
Kde nejsou žádné války ani konflikty
Kde peníze jsou jen papírem se kterým si můžeme leda tak vytapetovat záchod
Kde si lidé pomáhají jen tak z dobré vůle
Svět ve kterém je vlastně dovoleno skoro vše
A přitom má svá pravidla
Lidé kterým můžete věřit
Vědět že je na světě ve všem rovnováha

Říkat si když někam jdeme že nejsme hned někým posuzováni
Že každý může být sám sebou bez ohledu na to jak se obléká nebo jak vypadá
Svět ve kterém je harmonie a není to jen slovo
Svět ve kterém je láska pro každého
Svět ve kterém vše má své místo
Svět kde každý někam patří

Jen krátce

9. prosince 2015 v 19:36 | Fallen
Klepu se a uvnitř se chvěji
Jsem polapen v tom co jiní chtějí
Když vzpomenu si tak se pousměji
Pomalu nevím kam věci spějí

Ztrácím se v mnoha ohledech
Jsem na křižovatce ve všech směrech

Zahrada

9. prosince 2015 v 19:23 | Fallen
Na ulici jen jedna lampa do tmy svítí
Dívám se nahoru a slyším psů vytí
Co je vlastně tohle veškeré bytí
K čemu je cit v sobě míti

Proč se mi náhle vše temné zase zdá
Bezbarvé a šedé jako uvadlá zahrada
Kde se květiny mění v prach co dolů padá
I ta poslední rudá růže pomalu umírá

Myšlenka - Strach

9. prosince 2015 v 18:54 | Fallen
Časem stali jsme se poety
Pro lidi co o nás nemají ponětí
Myslí si že znají nás z paměti
Že stačí na odpuštění objetí

Procházím se parkem a v ruce držím svoje sny
Kaple co mi kdysi připomínala jen ty špatné dny
Kde jsem seděl a díval se jak padá listí plazí se po zemi
Že je život nekonečný kruh zdá se mi

Stalo se mnoho věcí a bylo mnoho důvodů
Vše děje se činy zákeřného osudu
Ovšem a jako každý navždy tu nebudu
Počkám si na rozsudek nebeského soudu

Stali jsme se lidmi co píšou osudy chápeš
Zatím co ty přemýšlíš a za stolem chrápeš
Na to co odpovědět jen v duchu tápeš
Marně si však tím vším hlavu lámeš

Sedím u baru se skleničkou v ruce
A poddávám se jediné myšlence
Doufám že najdu pravdu na dně sklenice
Místo toho přijde jen jedno! Vinit se

Život si jenom nalhávám
Poddávám se mylným představám
Tenhle svět už si vážně nedávám
Svoje srdce na podlahu pokládám

Spousta slov co nedávají smysl
Tak přesně tohle je moje mysl

Hledání

8. prosince 2015 v 17:11 | Fallen
Hledání sama sebe
Kolikrát přestáváme věřit že to někam vede
Někdy je to složitý a myslíme si že nám jebe
Zapomínáme že je za mraky modré nebe

Někdy přijde nám že máme z toho rozdvojenou osobnost
Přemýšlíme nad tím jaký jsme a máme toho dost
Přijdou chvíle které v nás rozdmýchali zlost
Chceme se změnit skrze svou minulost

Nejčastěji si nedokážeme pripustit upřímnost
Nejhorší je když v sobě najdeme lhostejnost
Není třeba chtít vědět co si myslí veřejnost
Jsme jako dálnice svého života most

Nesmíme si připustit že jsme v životě host
Hledáme kdo vlastně jsme celý život

Ortel-City

5. prosince 2015 v 21:57 | Fallen |  Hudba

Déšť uvnitř

5. prosince 2015 v 21:35 | Fallen
V prázdném pokoji dívám se do čtyř stěn
Promítám si vzpominky jsem nimi obklopen
Podzimní počasí ve smutku marně pohoršen
Každou kapku deště proklínam opuštěn

Procházím proměnou za kterou můžu si sám
Že city bolí ať už jakékoli opravdu přiznávám
Stojím v dešti a boj sám se sebou prohrávám
Doufám že přijde den kdy poslední ránu si dám

Stíny lásek

5. prosince 2015 v 21:03 | Fallen
Snad ze stínu procitnem
A slunce začne hřát
S vážným pocitem
Že budem se opravdu smát

Ve stínech domů
V ulicích duše bloudíme
Zaplavena řekou slz k tomu
Ze smutku ze strachu co ztratíme

Chvíle vrací se zpět
Za které srdcem zjizveným platíme
Stačí jen pár pouhých vět
A znovu ve stínech těch se vidíme

Bojíme se že jiné zraníme
Tak jako nás jiní zranili
Že city jiných raníme
Přesně tak jak nás naše zničili