Listopad 2015

Vločky jak jsou nám podobné

25. listopadu 2015 v 20:03 | Fallen
Probuzení nad ránem východ slunce jako doprovod pianem
Z okna dívám se s kávou v ruce a čekám co přijde s novým dnem
Slunce střídá sníh křehký který v rukou roztává teplem
Jsem jako můra která v noci letí skoro pořád za světlem

K čemu je poznávat povahy lidí když oči prozradí co vidí
Když člověk člověku vše co na srdci má vyzradí
Že člověk něco na srdci má pomalu rozvádí
Přitom v hlavě zmatek má a na další myšlenky ho to přivádí

V noci dívá se na měsíc který prosvítá mezi mraky
A říká si kolik lidí v tu chvíli dívají se na něj taky
Kolik lidí vlastně ještě věří jako v dětství na zázraky
Co je v nás za souboj který nedokáže držet nás zpátky

Naposledy se srdcem na dlani

25. listopadu 2015 v 19:34 | Fallen
Jako dotknout se hvězd na obloze
Stejně nemožné je dotknout se tvého srdce
Zatím co já ti to své podávám v otevřené ruce
Jsi pro mě jako převtělené slunce

Naposledy dívám se ti do očí a ty uhýbáš pohledem
Jako by jsi říkala promiň ale my jsme noc a den
Už spolu nikdy nikam nepůjdem
Nyní píšu zde jako byl by to requiem

Odcházím a otáčím se zda li tě ještě neuvidím
Ale nevidím nic proto jdu dál a hlavu skláním
Jako bych říkal osude tobě se vrahu můj klaním
Nyní snílek nebo blázen snad jen myšlenkám se bráním

Naposledy dívám se na oblohu která uklidnění skýtá
Dívám se do samoty která s otevřenou náručí mě vítá
Duše časem servaná pomalu ve tmách se propadá
Člověk co s city nešetří jako loď v bezvětří se ocitá

Naposledy nadechnout

25. listopadu 2015 v 15:02 | Fallen
Naposled hodiny odbijí můj čas co tak rychle utíká
Ručičky pomalu tikají hlasitě v hlubokých tónech ticha
Sleduji čas který bere mi poslední síly a srdce dotiká
Žít život do poslední chvíle protože pak si to člověk vytýká

Naposled vidím východ slunce z poza obzoru
Stále žil a žiju v obavách , držím se v pozoru
Co mi chybí toho se nedočkám Duše plná vzdoru
Srdce plné něčeho co podobá se moru

Naposledy

24. listopadu 2015 v 22:23 | Fallen
Naposledy slyším to zvonění
Které hlásí že někdo vzpomíná
Že někomu nekdo jedno není
Že přeci jen v tom srdci není zima

Naposledy otáčíme se a ve tmách mizíme
Na některé okamžiky cestou myslíme
Bojíme se že se něco stane a že někoho ztratíme
Nejradši máme představu že se opět vracíme

Kohokoliv mrzí když se s někým loučíme
Zdá se nám že něco tím v tu chvíli ničíme
Že tou chvílí něco opět najednou končíme
Jakou cenu však za to vše platíme

Srdce tlukoucí

24. listopadu 2015 v 0:47 | Fallen
Ve srdci růže rozkvétá a něžný cit se v něm ozývá
Prý se to stává leč jen jeden z nás v tom zůstává
Měl bych prý být ten co vše pravím jménem nazývá
Dělám vše co v mém nitru se obývá

Byl jsem oslněn vším co pro mě znamená
Avšak duše je vším kolem unavená
Dělám vše abych se udržel zpět stín mě má
Ohlížím se zpět a vidím že ve srdci je vítaná

Ač s jinou jsem byl pořád jsem ji vyhlížel
Za rameno se stále a pořád ohlížel
Nic nemohl jsem říct jen jsem to přehlížel
Byl jsem blázen co trpí a jen přihlížel

Síla času

23. listopadu 2015 v 18:22 | Fallen
Čas zahojí všechny bolavé rány
Na srdci vypálené šrámy
Vymaže jména ze scény
Padají zdi a pomyslné stěny

Cesta vede dál a je jen na nás kam nás zavede
Cesta není minulost protože tam nás něco přejede
Cesta je přítomnost protože vždy úsměv přivede
Vždy se najde někdo kdo nás dál životem povede

Jsme dál a minulost dávno spí
Nejde se pohnout když na ní někdo lpí
Minulost je minulost a někdo ní trpí
Vždy tu někdo bude když tě něco trápí

Jsme dál a vše vezme čas
Všechna trápení která byla v nás
Ze srdce vytrácí chladný mráz
City prolomí každou hráz

Milujeme ty jenž nám ubližují

21. listopadu 2015 v 22:15 | Fallen
Milujeme ty jenž nám ubližují
ubližujeme těm co nás milují
Co naši duši celou znají
Co nás ve srdci ještě mají

Jsme prach co do země se vrátí
Hlína co v prach se pomalu obrátí
Vše jednou sílu na život ztratí
A svou dobu žití tak náhle splatí

Někdy zdá se milujeme maličkosti
Hledáme ač nemusíme obtížnosti
Jsme vším bez dalších možností
Jsme vše bez minulosti

Děláme chyby a říkáme si co kdyby
Protože vždy říkáme si co vlastně se nám líbí
Milujeme ty jenž nás odmitnou i když věčnost slíbí
Tak jako odraz v hladině stále hledáme ty vlivy

Milujeme ty jenž nás odmítají
Chceme je stále víc potají
Někdy zdá se nám že ledy tají
Jakou sílu lidské city vlastně mají

Listy duše

21. listopadu 2015 v 21:28 | Fallen
Tak jako strom na podzim padají jeho listy
Tak i každá báseň je jako jeden z nich misty
Každá je kousek mé duše a srdce kde končí cesty
Které si berou daň za napodobování gesty

Kámen ze srdce dolů padá jako to listí
Kdo ví kdo jsem , kdo to zjistí
Tělo od sraček se pomalu čistí
Duše má se mi za něco mstí

Jsem vůbec ještě vhodný k životu
Když v životě poznal jsem jen nicotu
Co vlastně mohu dát když znám samotu
Když jsem člověk co dělá aby přežil rachotu

Zabijim se a vidím tvé srdce ale přitom nevím nic víc
Jsem vůbec někdo kdo za to stojí být něčím víc nebo nic

Kdo jsem

19. listopadu 2015 v 1:17 | Fallen
Vidím příběhy a povahy lidí
Vidím osudy za které se stydí
Dívám se a málo kdo to vidí
Skrývám se jako trup lodi

Dával jsem srdce ty to chápeš
Ale ty v tom svém pořád tápeš
Jenže říkáš tím jdi ať uhneš
Ať mi z cesty ze života jdeš

Jenže neuhnu pořád tu budu se snažit o něco víc
Nejsem člověk co se nechá vystřelit na měsíc
Jsem člověk co řekne vše z plných plic
Protože tajil vše uvnitř sebe a dusil se dohořívající svíc

Dělal jsem vše abych ti byl oporou
Ale nyní vidím stojím zase za oponou
Všichni na mě zapomenou
Jsem jen loutkou zapomenutou

Umírám touhou něco začít
Umírám touhou tě spatřit
I když vím že tvé srdce nebude mi patřit
Že budu opět sám se sebou válčit

Dívám se na na měsíc a vidím tvoji tvář ze srdce
Přemýšlím a myslím bohužel ale srdce tluče prudce
Slyším výstřel a doufám že mě zasáhne natahnu ruce
Dívám se a nevěřím že jsem prý svého štěstí strůjce

Dělám vše jinak než chci jsem jen kus neštěstí
Můj život byl plný vztah na jeden den a neřestí
Byl jsem tím kdo hledá svůj vlastní stín
Jsem jen ten kdo zničí svůj sen a nevěří na štěstí

Lžu sobě dál že můžu žít ale přitom vím že musím odejít
Protože tohle není můj svět jsem jen stínem pár vět co musí jít
V tomhle čase má duše neumí a nebude nikdy žít
Nejsem schopný sám nad sebou zvítězit

Jsem jen prázdná nádoba co si neumí své prosadit
Jsem člověk co ničí sám sebe a neví jak vlastně být
Snažil jsem se marně život si prodloužit
V lidech kolem sebe svou myšlenku vyjádřit

Jsem jen kus holého nebe kde není ani mrak
Dělal jsem vše a přitom naopak
Byl jsem někým kdo nestojí za zázrak
Jsem jen stín co končí se jeho zrak

Život je kouzlo

17. listopadu 2015 v 17:07 | Fallen
Život bez kouzel
V každém životě je to tak že vše je vlastně minimalizováno do krátkých chvil
Jako by to vše nějak utíkalo vpřed ale přeci jen každý okamžik má nějaké kouzlo
Sice kouzla , magie a čáry z pohádek nejsou v životě
Ale kdo může říct že v životě nepoznal nějaké kouzlo momentu
Nebo snad neviděl kouzlit kouzelníka
Vše má své kouzlo , osoby kolem nás které poznáváme , nebo je už dokonale známe
Nebo kouzlo přírody která tvoří nové a nové věci kterým se nestačíme divit
Kouzlo a zázrak zaroven když se narodí nový život
Vlastně vše má nějaké své kouzlo které vidí každý z nás
Ale málo kdo tomu dává svou pozornost
Nevím ale myslím si že život je vlastně plný kouzel
Jen je stačí vnímat a nějakým spůsobem v ně věřit
Kouzlo je možná také už jen ta možnost a schopnost milovat
Kouzlo každý vidí jinak , někdo možná i v romantické chvíli
Nebo v síle polibku kterým říkáme že cítíme mnohem víc než říkáme

Síla duše v čase

17. listopadu 2015 v 16:13 | Fallen
Na čem závisí síla duše
Život založen na předtuše
Nic nejde jednoduše
Vidíme štěstí suše

Děláme všemožná rozhodnutí
Některá zapříčiní duševní stárnutí
Do sebe sama stáhnutí
Po něčem co nemůžeme mít prahnutí

Zkusit si pro štěstí bez zabrán si běžet
A ne jen beznadějně bez pohnutí ležet
Jít dál a beznadějně na prdeli sedět
Co každý chce měl by vlastně vědět

Nikoho neomrzí někoho beznadějně milovat
Jen je nejhorší když pokouší se toho litovat
Pak trvá to léta se z toho vzpamatovat
Svému srdci neporučíme vzdorovat

Duše je jako drahokam který se časem obrousí
Získá svůj tvar a je mnohem silnější ten kdo ji nosí
Někdy je duše prázdná a zlomená o pomoc prosí
Sama sebe se ptá kdo vlastně jsi

Spřízněné duše propletené osudem
Duše zraněné vyvážené životem
Život je cesta kterou jdem
Člověk se hledá každý den

To už se nebude opakovat

3. listopadu 2015 v 12:25 | Fallen
A už je to tu moje smutná maska
Z pocitů štěstí pomalu praská
Z ničeho nic zasáhla mě láska
Již nejde mi přes oči páska

Dělal jsem závěry dělal jsem chyby
Nevěděl jsem co mi vlastně chybí
Miloval jsem a říkal si co kdyby
Uplaval jsem času to jsme my ryby

Dělal jsem jen malá rozhodnutí
A nedostal se vpřed z utonutí
Nebyl to vztah ale jen zajetí
Nebylo v něm hřejivé objetí

Byl jsem jen dojná kráva
Co nemá svoje práva
Spálilo mě to jako láva
Teď opět stojím no sláva

Lámal jsem si hlavu kde dělám chybu
Ale přitom to bylo tím že vytrval jsem ve vztahu
Že jsem vydržel s někým kdo patří do ústavu
Kdo mě přiváděl do katatonického stavu

Hry

3. listopadu 2015 v 11:56 | Fallen
Mám zálibu ve hrách hlavně střílečky
Pamatuji doby když byly to jen čtverečky
Když nedalo se zaměřovat kolečky
Nebo laikovat je palečky

Je to dokonalý útěk z reality
Představit si lidi a dávat hity
Vzít pušku a zůstat skrytý
Zaběhnout a pročesat byty

Pomalu udělat si jméno
Na který nejde zapomenout
Svoje score vůči jiným zvednout
Jiným tak v tabulce zdrhnout

Nevnímám alespoň co se děje kolem
Občas sejmou mě za nejbližším rohem
Nejsem ve hrách žádným bohem
Jen se snažím projít s nejlepším scorem

Vyjedu s tankem a mířím dělem
S nedostatkem hp bráním hráče tělem
Různých strojů v hangáru majitelem
Poslední dobou sám sobě nepřítelem

Hraji jen pro zábavu pro uklidnění
Zapomenout na únavu dění
Pomalu přecházet v zapomnění
Jen občasné připojení

Záliba ve psaní

2. listopadu 2015 v 18:14 | Fallen
Kreslím tváře lidí co znám
Protože jsou inspirací co mám
Kus ze sebe jim tak dám
Zůstanu tu pro ně přísahám

Píšu texty a básně které mnohé vypráví
Jsem člověk jenž mnoho času psaním tráví
Kusu papíru dávám vše co mě trápí
I to co mě dělá šťastným

Nejsem žádný talent a ani spivotel
Nejsem ani dobyvatel
Jen je to záliba o které vím že mě neprozradí

3 roky vniveč

2. listopadu 2015 v 17:51 | Fallen
Chceš po mě něco platit
Ale můžeš jen hlavou o stěnu mlátit
Protože já budu život klátit
A čas nedá se nikdy vrátit

Vyhodili jste mě z bytu a děláte si nároky
Říkám vám jen vraťte té zpátky do stoky
Vydržel jsem vaše urážky skoro 3 roky
Nyní mám vás jen za cvoky

Už žádné citové vydírání
Moje slabost již není k mání
Mladá slečno a stará paní
Už zde není štěstí co vás chrání

Prý dlužím vám a vy dlužíte mi promarněné roky
Půl roku znala se s někým jiným
A já jsem prý tím nejhorším
Odešel jsem v klidu a to je důvodem chováním tvým

Hádky a rozepře
Udělej tohle a dítě se ti odepře ?
A já jsem ten zlý ? Nuže dobře
Protože nyní já budu stát nahoře

Nesměl jsem vídat rodiče
Dávali jste mi vybrat buď oni nebo my ?
Být moje duše les nezbydou v něm stromy