Duben 2013

Pro naše Emo občany nic proti jen experiment

26. dubna 2013 v 23:06 | Fallen
Na srdci jizvy a bolesti
Neúčinné náplasti
Pod sebou propasti
Podřezaná zápěstí

Krvý zalité náměstí
O lidech zvláštních
Sepsané pověsti
Nic dobrého nevěstí

Hozená ofina přes oko
S pozdravem Bang Koco
Ztrať se na míle daleko
Než si rozmažeš šminky jak budeš na měkko

Co bylo , bylo , nyní je

23. dubna 2013 v 18:58 | Fallen
Dříve černé srdce
Uzavřené v ruce
V duši tma kde neprojdou
ani paprsky slunce

Oděn v černém a na hlavě kapuce
Má byla nocí zahalená ulice
V parku tiše sedíc na lavičce
Problémy řešíc při skleničce

Nyní na nebe s úsměvem hledím
Potiše čekám u tebe sedím
Co mohu slíbit nikdy se nezměním
Neskončím s tím štěstím celoživotním

Dnes

23. dubna 2013 v 18:46
Dříve míval jsem ze starostí vrásky
Nyní vznáším se na křídlech lásky
Už nenosím své veselé masky
Bez přemýšlení co za otázky

Každý den chtěl bych být s tebou
Zdá se mi že nejsem sám sebou
Každé slovo beru s úlevou
Chci tě zasypat svou něhou

Proč ?

23. dubna 2013 v 18:40 | Fallen
Proč zrovna já ?
Řekni důvod
Co mohlo se stát
Jaký je původ
A mám li se ptát

Napsáno na přání :)

19. dubna 2013 v 23:41 | Zrýmoval Fallen /Námět Leni
Láska je jako oheň který ve srdci praská
Láska je jako květ , co jej opyluje motýl co proletěl celý svět
Sluneční paprsky které dopadají Na okvětní lístky
Občas není to med ale láska není něco co pozná se hned
Na první pohled
I když se to nezdá může být již na dohled

Láska někdy sladká jako karamel než člověk srdce uzavřel
Aby jej znovu ochutnal tak srdce otevřel

Srdce kterým láska prochází ve kterém právě k citu dochází ,
tam kde nás z krásných slov zamrazí
Úplněk ta krásná luna která je jako kytarová struna co začíná nám hrát
i kdyby nevíme co z lásky musíme se smát

Láska přichází jako vánek , přináší nám potěšení a kvůli milovaným
i klidný spánek
, do srdce jako blesk udeří ta krásná věc
která svazuje naše city nakonec

Láska lásce

19. dubna 2013 v 13:01 | Fallen
Umíme se zamilovat
Ale neumíme milovat
O něčí srdce usilovat
Pokušení odolat

Chceme svým citům vzdorovat
Se srdcem do konce bojovat
Společnou budoucnost plánovat
Z posledních sil si něco namlouvat

Kvůli chybám minulosti se omlouvat
/směv s potěšením sledovat
A přitom cítit že začíná se vzdalovat
Život nedá se na růžovo malovat


Stav

17. dubna 2013 v 23:17 | Fallen
Srdce v posledním tažení
Kam spělo zbytečné snažení
Nemoci se nadechnout protože kyslík není k mání
Nakonec tělo životu se brání

Zdá se jako by snad toužilo po smrti
Cítím jak dávná bolest jej drtí
Že je stále něco uvnitř co ho rmoutí
Protože vysněný svět se znovu hroutí

Stála

17. dubna 2013 v 21:49 | Fallen
Na mostě dívčina stála
Za neštěstím plakala
Ze smutku se bála
Slza za slzou dolů padala

Pod polivem větru mašle ve vlasech jí vlála
Květina v rukou s lístky plála
Možná že život bylo to co už dávno vzdala
S touhou udělat cokoliv aby znovu se smála

Náhle v zápětí
Následovalo obětí
I když o její bolesti není ponětí
Doufajíc že hlazení po vlasech jí uklidní

Maratón

17. dubna 2013 v 21:34 | Fallen
Srdce běží maratón
Hledá lásky tón
Proč je všude shon
Lidi ke lži mají sklon

Duše

17. dubna 2013 v 21:06 | Fallen
Duše roztrhaná
V rohu rozklepaná
Rána spálená
Kde je ta země vysněná
Mým rukou vzdálená

Plameny uchvácená
Co je ta cena
Duše ztracená
Láskou zdrcená
Touhou nenaplněná

Květ Co kdysi znamenal cit

17. dubna 2013 v 20:49 | Fallen
Černá růže ve srdci za větru pláče
Služebník lásky pod kola vlaku skáče
Na kolejích duše nespasená kráče
Z pod kol vylétlo ptáče

Květ touhy náhle usychá
Hlas tvůj ztrácí se do ticha
Květ suchý se rozpadá jed ve srdci rozdmýchá
O láskách krutých se proslýchá

Dále city odmítám
Než city raději nedýchám
Od teď navždy je proklínám
Aď už dýku v srdci nevnímám

Květ

15. dubna 2013 v 19:56 | Antonín
S minulostí smířit nejde se
Jen stěží důvod jít najde se
Srdce časem svůj rozsudek vynese
Vždy štěstí sebou smutek přinese

Strom života ztrácí své květy
Již není zelený jako před lety
Listy padají za všechny ztráty
Nedá se popsat ten pocit do věty

Vzpomínky zůstanou na věky
Uvadlý květ
Který bude příběh vyprávět
Možná dalších sto let

Sedm klíčů

15. dubna 2013 v 18:23 | Antonín
Smutný pohled ač slunce začíná hřát
Kdy bude ten čas ptám se sebe zdali je to napořád
Srdce uchvátila zima z mnoha ztrát
Co měl bych si nakonci sil přát

Zdá se mi že není mi pomoci
Jako by snad kráčel jsem do noci
Láska mi snad příjde jako nemoci
Které jen bolest nosí

Uzavřené srdce na sedm západů
Proti lidem plných nápadů
Co mám změnit na sobě za vadu
Jsem to snad já ? kdo zůstává věčně sám vzadu

Věřit

10. dubna 2013 v 17:10 | Terezka
Život se skládá z trápení a štěstí,
často nám vkládá nepříjemné pasti.
Štěstí brát plnými doušky,
užívat si chvíle úsměvů,
dříve než trápení nás roztrhá na kousky,
nechá nám jen chvíle smutných stavů.

Věřit ve štěstí, které nás potká,
neutíkat před problémy, ono se to poddá.
Život nejsou jen šťastné chvíle,
je to i bolest, ztracené sny a cíle.
Trápení přejde spolu s bolestí,
udržet si v srdci kousky štěstí.

Neopakovat chyby co neštěstí přináší,
znovu najít věci, co v životě nás nadnáší.
Nebát se věřit a pomoc přijmout,
radosti pak můžeme se chytnout.
Život ti nedá vědět, co pro tebe chystá,
čekej vše, zjeví se chvíle čistá.

Má nedočkavost

10. dubna 2013 v 15:31 | Antonín
Nemohu se dočkat každého dne
Který den osud mého života rozhodne
Co jak a proč s každým rozhodnutím dopadne
Jsou snad některá úskalí jen náhodné

Proč pořád čekám na něco dobrého co mohlo by se stát
Jako bych sám sobě naději do života nemohl dát
Nedočkaví toho kdy o štěstí nemusel bych se ptát
Toho dne kdy bych nemusel své srdce před ostatními zapírat

Nemohu se dočkat pravé lásky která snad jednou příjde
Kdy to skončí a smutek jenž mě stále svírá konečně odejde
Cítím jen prázdné pohledy , proč to koho milovat vybrat si nejde
Kde to skončí a kdy nebo kde mám hledat , jak se láska najde

Toto je má nedočkavot
Toto je má maličkost
Které nemám dost
Proto snad blázním , druhým pro radost