Leden 2013

Upír a Vlkodlak

30. ledna 2013 v 1:48 | Antonín
Jsem jen stínem procházejíc se po pusté zemi
Jsem mstitelem s hlavou vlčí , jsem ničitelem s prázdnotou ve své duši
Srdce tak prázdné zdá se mi
Proč však ale stále buší

Oči které prohlédnou tmu ale neznají lidský cit
Ve dne v lidském těle přemýšlím nad jedinou otázkou
Jaký je vlastně důvod život bez lásky žít
Srdce staletími zjizvené na úhel spálené ale stále doufajíc nad láskou

Pod polivem větru za noci chladné
Jen se svou zvířecí stránkou
Cítím blízko tělo které nestárne
Ale pod jeho kroky květiny vadnou

Strhuje se k boji
Ale kdo z nás je ten
Kdo porážky se bojí
Čí zde skončí sen ?

Nakonec místo lásky zůstala jen samota
Uvnitř srdce jen nicota
Nenávist stará jako samo lidstvo které je mezi námi na prahu života
A my jenž nás živý naše vnitřní temnota

Milujeme A Ztrácíme

26. ledna 2013 v 19:16 | Antonín
Dlouhé procházení
Nad životem přemýšlení
Že opravdu spravedlivý není
Každý z nás má za sebou pochybení

Život není jen černá a bílá
V čem tkví ta síla

Milujeme a přesto ztrácíme
Po zranění srdce uvnitř krvácíme
Znovu ve vzpomínkách se vracíme
Při některých se smějeme
Nebo brečíme

Dívám se a vzpomínám na ty chvíle s úsměvem
Se šťastným pohledem
Ale básně stali se tím tak příběhem

Na místech svého štěstí stojíme
Po cestě kráčíme
Děláme co stačíme
Stále v kruhu chodíme

Jiný Příběh Myšlenky

26. ledna 2013 v 4:37 | Antonín
Potkal jsem dívku , zdála se mírně zamyšlená , možná snad jen zasněná a nebo i trochu jako já tímto životem zraněná .
Chtěl jsem ji oslovit v tu chvíli co jsem ji spatřil avšak i s tou špetkou svého břitkého humoru , jsem jen jako monstrum z hororu , ačkoliv jsem stále přesvědčován o opaku , že prý jde o věc názoru a že vždy je někdo nebo něco na obzoru , jdu jen však za cílem jistého vzoru .

Nezaujala mě však svým vzhledem ale byly to její oči co mě tak magneticky přitahovali jako bych nemohl nijak vzdorovat , v ničem jaksi nějak odporovat a její úsměv jako by rozehřál i to nejchladnější srdce , jako by do pokoje bez oken přinášela kousek slunce ale co když ? ptám se . Co když ? i toto je ze života další trpké ovoce .

Nakounec však jen lehké poznávání , současně občasné provokování a krásné povídání , abychom zjistili zda li jsme oba k mání , nakonec přišlo na jemné dotýkání , společné vslékání , slastné sténání ale především k poznání že přitažlivost nebylo jen zdání .

Vždy však jsou nějaké pochybnosti , nebo neslučitelné okolnosti , opět se však naskytuje otázka co když ? ona není ta kteou hledám , co když někoho už v životě mám ale jen tu osobu přehlížím a nevnímám , co když budu milovat ale nakonec zůstanu sám ? co potom vlastně udělám ?

Nakonec však vím jak to skončí , do sebe se uzavírám jen málokomu srdce otevírám , je to pocit jako že zevnitř umírám a zdá že kousek sebe nakonec zapírám , provokacemi jen příležitost navázat něco víc odpírám nakonec však právě tahle věc možná je na vině že podle srdce si vybírám a že nevidím lidi ze všech stran , vidím v nich to dobré , stavím si v nich svůj chrám ale přesto jako bez křídel k zemi padám , protože ten pocit bezmoci nezvládám , možná příliš mnoho očekávám , možná příliš mnoho nadějí vkládám .

Není lehké psát příběhy v podobě veršů , protože je v nich k posměchu mnoho terčů a nejsem nikterak jeden z umělců , jsem jen poutníkem na dlouhé cestě , hledám ale nacházím jen spousty vetřelců , život je jako řeka protéká mezi prsty ale smysl přitom uniká , co hledám ? je láska , která však časem nezaniká , která nikdy nevyprchá ale právě časem více sílý a rozkvétá .

Touhy

22. ledna 2013 v 18:42 | Antonín
Oči okna do duše
Bolest či snad štěstí je v nich
Lidé přinší pláč i smích
Lpíme na přáních

JAko srdce položené ve dlaních
Jako holubice se zlomenými křídly
Jeakoé verši v řádcích vepsaných
Stále mají co říci o příběhu který je v nich
Navždy napsaný

Srdce uzamčené
Studem zatažené
Láskou zlomené
Šípem zasažené

Vše co jsme dělají naše rozhodnutí
Jsme obětmi našeho života chápání
Hledáme jen co samotu naši naplní
Vše co chceme je , ať se naše touhy vyplní

Změny Jsme my

22. ledna 2013 v 18:34 | Antonín
Změny situace
Změny unvitř nás
Změny sdce
Co potřebujeme a přitom zasahuje nás to trpce

Změna pohledu na věc
Změna pohledu na lidi
Není vše tak jak to někdo vidí
Změna je říci co uvnitř sebe člověk cítí

Povaha se nezmění
Dá se jen pozměnit chování
Život je boj a smlouvání
K někomu poutání

Srdcem i duší k sobě spoutani
Změna je život
A je jen na nás jaký je náš důvod
K novým myšlenkám zrod

Život nemá návod
Je jen na nás zda li výjdeme ten schod
Začneme novou etapu
Je jen na nás co bude příští krok , co bude náš orientační bod

Změny jsou jako začátek nových přátelství
Zakládání nových partnerství

Jediné co však nezměníme jsou naše srdce
Můžeme jen doufat že ve svém životě najdeme své slunce
Mít někoho kdo sleduje náš příběh až do konce
Někoho koho můžeme obejmout a vědět že je vždy po ruce

Změna je na nás
I když zdá se že čeká nás sráz

Změna je něco chtít
Vždy si za tím jít
Nebo nechat odejít
Doufat že budeme ve srdci se mít

Změna je každé naše rozhodnutí
Pro něco vzplanutí
Vzdát se toho že se něco zhroutí
Ač nás to rmoutí

Poslední Vzdor

22. ledna 2013 v 18:18 | Antonín
Stžoupá prach
Na zádech leží
Ze shora sníh sněží
V rukou poslední upomínku drží

Krev rudá jako růže pomalu z těla uniká
Tělo skoro chladné jako led a tlukot srdce utichá
Láska jako dfýka zabila chlabce a jeho svět nyní zaniká
Jako jed do duše proniká

Z posledních sil pokouší se vstát
Své bolesti vzdorovat
Naposledy se svou bolestí bojovat
Naposledy svému srdci odolat

Růže

14. ledna 2013 v 17:35 | Antonín
Rudá růže volá
Rána pálí
Pro krásu se trpí
A není vše zlato co se třpytí

Slunce světlem zahrady zalévá
Květina na první pohled neškodná
Ve srdci rotkvétá , svou krásu rozdává
Růže jako znamení náklonnosti
Ukazujíc část naší osobnosti
Ač jako my i ona má svéí ctnosti

Rudé , žluté , bílé a jiné mohou růže být
Nejen ony ale i my můžeme trny mít
Které nedokážeme skrýt

Znamení co cítíme
Růže z mnoha důvodů nosíme
POmocí těchto květin svádíme
Nebo se omlouváme

Nekonečný Slib

11. ledna 2013 v 3:07 | Antonín
Volám do noci
Sníh do srdce padá
Něžně do něj mráz vkládá
Myšlenka na smrt se vkrádá

Oči nebrání se pohledům
Bolest v křeč se mění
Je tohle snad poslední zvonění
Člověk nezničitelný není

Dohání nás k šílenství
Krutá pravda poznaná
Duše je náhle prázdná
Noc tak chladná

Měsíční svit
Ve srdci růže a na špičce meče třpyt

Tíha táhne nás
Ve srdci zůstal jen mráz
Kráčíme na sráz
MEzi lidmi je jen vysoká hráz

Oči pláčem se lesknoucí
V mysli neutíchá myšlenka že již není nám pomoci
Raději sám do konce života jako mrtvola živoucí
Obětovat se něčemu co je ukryto za kopci

Pro někoho prázdná slova
Co nezná význam proč je číst
Jako nová kapitola
Kde není popsaný list

Klečet na kolenou
Neumět se vyjádřit
Nevědět se vyslovit
Něčí srdce oslovit

Slova která je zapotřebí pochopit
Nikoliv jen říci něco čím se zalíbit
Dodržet něco co nemůžeme slíbit
Ale přesto stále doufat a snášet tento nekonečný slib

The Blue Bird

11. ledna 2013 v 2:46 | Antonín |  Hudba

Sraz nás Na Kolena

11. ledna 2013 v 1:15 | Antonín |  Hudba

Škwor : Křídla

11. ledna 2013 v 1:14 | Antonin |  Hudba

Dívka s perlami ve vlasech

11. ledna 2013 v 1:08 | Antonín |  Hudba


30 seconds to mars : Oblivion

11. ledna 2013 v 0:59 | Antonín |  Hudba

30 seconds to mars : Echelon

11. ledna 2013 v 0:52 | Antonín |  Hudba