Prosinec 2012

Hledání

27. prosince 2012 v 4:01 | Fallen
Tak jako útržky papíru
Oblek šitý na míru

Stále hledám přičinu
Mám však svou vidinu
Země je veliká
Nikdo nevidí tu květinu
Každý za něčím utíká

Snažíme se najít co našeho srdce se dotýká
Hledáme příčiny své samoty
Děláme že se nás život už netýká
Zblázněni ze své samoty

Hledáme slunce za mraky
Vidíme dávné přízraky
Svých chyb a čekáme zázraky
Zbíráme kusi myšlenky

Rmoutivé vzpomínky
Falešné doměnky

Hledáme svou hvězdu na černé obloze
Přemýšlení před spaním nedržet se v jediné poloze
Nebýt tak naštvaní a nepsat tak stroze
Když jsme nešťastní netvářit se tak uboze

Nálady jsou různé ale vždy je tu někdo komu se můžete svěřit
Komu můžete bez zaváhání věřit
S kým se cítíte jako v neby když nemáte zrovna sílu se životem se měřit
Někdo kvůli komu máte pocit že má cenu život žít

Behind The Scenes - Hate the Day

25. prosince 2012 v 2:25 | Antonín

Haste The Day - Chorus of Angel

25. prosince 2012 v 2:22 | Antonín |  Hudba

Vánoční 2012

23. prosince 2012 v 22:01 | Antonín
Vánoce s rodinou
Počítání s každou hodinou
S vánoční květinou
Nad hlavou mít jmelí s představou jedinou

Políbit a na nic se neptat
Jen takhle chvíli zůstat
Po tvém boku stát
A čas nevnímat

Polibky vášnivé vzájemně si oplácet
S otázkou proč ? hlavu neztrácet
K minulosti se nevracet
List na nový začátek obracet

U stolu ve vánoční pohodě
Cítit se jako ryby ve vodě
Dospět k zájemné dohodě
Že záleží na srdci nikoliv na módě

Vánoce ten čas radosti
Snad odcházejí starosti
Nemít žádné tajnosti
Svátky plné milosti

Všem přeji šťastné a veselé vánoce
Nechť vás všechny doprovází jen ty nejlepší emoce
Aby na vaší cestě do nového roku zářilo to vaše slunce
Užijte si každou chvíli s těmi které máte rádi a milujete na tom jediném záleží přece :)

Zavři oči

23. prosince 2012 v 4:08 | Antonín
Zavři oči a pověz mi
Na co myslíš
Zavři oči a pověz mi
O čem sníš
Zavři oči a pověz mi
Co mi odpovíš

Zavři oči a jdi spát
Snad něco krásného bude se ti zdát
Možná něco , čemu ráno budeš se smát
Jen pokud budeš chtít tak řekni mi svůj sen , nechci se ptát

Zavři oči a představ si co by sis mohla přát
Na malou chvíli jen si tak odpočinek dát
POslouchej tlukot svého srdce které odlétá jako pták
Někam vzhůru protože začalo tát

Zavři oči a pověz mi
O čem sníš
Zavři oči a pověz mi
Co vidíš
Zavři oči a pověz mi
zda li pak ještě bdíš

Život je jako kniha bez konce
Jeden je vepsán do sloupce
Vždyť mnoho lidí najdeme na jedné stránce
Poznáme své milenky a milence
Své tajné lásky a spiklence

Zavíráme oči nad tím co vidíme každý den
Pokaždé když z domu výjdeme ven

Otevři oši a pověz mi
Je to v pořádku?
Otevři oči a pověz mi
Co napsal jsem do řádků
Otevři oči a pověz mi
Ukazují lidé jen svou zkořápku

Otevři oči a pověz mi
Co vidíš před sebou
Otevři oči a pověz mi
Co má tvá duše i srdce za sebou
Otevři oči a pověz mi
Proč pláčeš a tvé oči mají barvu skleněnou

Zavéráme oči abychom neviděli pravdu
Zavíráme svá srdce aby nám nebylo ublíženo
Zavíráme se před světem aby naše tajemství o osamělosti nebylo prozrazeno
Zavíráme své myšlenky a ukazujeme úsměv aby nebylo na naši posmutnilost pomyšleno

Tato báseň není smutná
Je jen trošku pro zamyšlení
O tom co je anebo není

Noční tvor

15. prosince 2012 v 21:19 | Antonín
Duše černá
Tělo chladné jako nejhlubší zima
Oči prázdné rudé jako by snad démona
Světla zhasínají , samotnou temnotu připomíná

Pouze v noci
V měsíčním svitu
Vylézá ze svého úkrytu
V plné kráse , podoba bez citu

V jemném vánku jen z lehka srst se pohybuje
Ztělesnění veškeré zloby v těle které však mimo tento svět žije
Ač i v tomto světě existuje
Zuby ostré jako dýky a přitom snad i kousek lidskosti v něm je

Ztělesňuje však pomstu nebo ochránce
Co schovává se v této temné zvířecí stránce

Noc je tak chladná
Je vidět i slyšet každý pohyb, šum padajícího listí
Jsme snad strvůrou noční
Nebo jen andělé v těle hlídacího psa přitom tak čistí

Zvíře či snad pravá podstata bytí
Nocí zaznívající vití
Hledajíc svůj původ
Důvod ke svému žití

Měsíc na cestu samoty svítí
Za svou touhou jíti
Co nemůžeme mít
Nás trhá a rmoutí

Ve dne člověk a v noci bestie na životní pouti

Optimistická

5. prosince 2012 v 3:58 | Antonín
Tak a teď je taková trošku optimistická :)

Nikdo nám nezakáže o to po čem toužíme se snažit
Jen my sami můžeme své šance zmařit
Nestačí jen mile se tvářit
Na celou ulici štěstím zářit

Hlavní je udělat první krok
Pro nás je to jako velký skok

Snažit se o svůj sen
Třeba každý den
Už jen proto že nevíš který je ten poslední
Své srdce poslechni
Naslouchej svým přáním
A nezůstaneš jako seschlý kmen

Každé ráno když se rozední
Roztáhni křédla
Bojuj za své sny !!

Stále je tu naděje
Jen ten kdo vytrvá uspěje
Protože stačí si uvědomit
Co pro tebe zprávné je
Povaha ti pomáhá jít dál

Pro každého existuje královna
A pro každou existuje král
S každým z nás si někdo hrál
Někdo sklamal
Někdo jen předstíral

Každý z nás zaslouží si svůj sen žít
S tím komu naše srdce patří
Se svou láskou vyvolenou být
Za tím co cítí jít

Nesmysl ano nebo ne

4. prosince 2012 v 22:06 | Antonín
Co je nesmysl ?
Věřit že nemůžeme mít to počem toužíme ?
Že jen kolem kroužíme ?
Jako ve snu který nekončí bloudíme ?

Nesmysl je držet se zpátky
Život je příliš krátký
Ač zdá se nám že život zahalili bouřkové mraky
Že cíl zkrývá se před našimi zraky

Vždy je nějaká šance
Vždy je něco v co doufat
Někdy zdá se to jako život psance
Ale někdy se dočkáme odpovědi na druhé stránce

Srdce kolikrát přetrpí všechny nástrahy
Všechny naše obavy
Stále nám zůstávají touhy
Někdy stačí pohled pouhý

Nesmysl co přišel na mysl

4. prosince 2012 v 6:03 | Antonín
Přišel mi na mysl
Malý nesmysl
Avšak není to výmysl
Možná byl to úmysl

Napsat jen kratičký
Příběh
V podobě básně

Nezáleží na kráse
Duše a srdce je to co hledá se

Hledáme zpřízněnou duši
Která nám naslouchá
Vše co nás trápí poslouchá
Nakonec šeptáme jí do ucha
Slova vzácná a jednoduchá

Možná dříve hledajíc pro krásu
A nakonec zjišťujíc že uvnitř zlý a zkažení jsou

Pro ty na kterých nám nejvíce záleží
Jejich starosti jenž jim na bedrech leží
Chceme jim pomoci za každou cenu
Nechají si poradit ale jen stěží

Pro lásku a naději
Necháváme křídla
Pro krásu a trké zjištění
Padáme ze sedla

Pomáháme mivaným těm
Kteří schzejí nám každý den
A jsou spjati s naším osudem
S naším příběhem

Pokud zdá se vám tento příběh smutný
Nezoufejte
Je v něm kousek naděje
Tak jako já doufejte
Nikdy neříkej nikdy si říkejte

Otázky pro všechny

4. prosince 2012 v 4:53 | Antonín
Otázky :D

Něco málo pro lidičky :) když už nemůžu usnout a tak nějak přemýšlím :) vymyslel jsem si pár malých otázek pro vás lidičky :)
Některé jsou z mé hlavy a měkteré jsou trochu osobní :)Na otázky se odpovídá Ano - ne :)

1. Je něco co vám dělá starosti ?

Ano -
ne

2. Je něco co se bojíte říci ?

Ano -
NE

3. myslíte že je něco co vám pomáhá když jste smutní ?

Ano -
NE

4. Máte někoho na kom vám záleží ?

Ano -
NE

5. Je někdo koho milujete ?

Ano -
NE

6. Řekl/a jste mu / jí to ?

Ano
NE -

7. Bojíte se něčeho ?

zde bych tu otázku mírně rozvinul :)

8. Jste nějak v kontaktu s tím / tou koho milujete ?

Ano
Ne

9. Zdá se vám o něm nebo o ní ?

Ano -

Ne

10. Je něco co by jste vzali zpět ?

Ano-
Ne

11. Je něco co by vás potěšilo víc než dárek k vánocům ?

Ano

Ne

Zde bych asi také trochu rozvinul odpověď :D

Beata :)

4. prosince 2012 v 2:21 | Antonín
Oči modré jako nebe
Čisté jako studánka
Cítím se šťastnější vedle tebe
Jsi jako obraz nejlepších malířů
Myslím si to opravdu nelžu

Posloucháš co koho trápí
I když se potápí
Podržíš za srdce děkovat nestačí
Snažíš se pomáhat
Málokdo to pochopí

Když snažím se tě nakreslit
Je to jen kopie
Originálu který žije
Když se usmíváš u srdce to zahřeje

Kdykoliv požádáš
Se vším ti pomohu
Říci ti ne přeci nemohu
Kdyby šlo cokoliv strhnu i oblohu

Procházky plné radosti
Slov plných věrnosti
Říkáme si důvěrnosti
Vycházíme spolu ač občas plní lítosti

Posloucháme co druhého trápí
Pomáháme jeden druhému
Nedáme na sebe dopustit
Ač se zdá že stojíme na strém terénu

Smějeme se vtipům života
Radostným chvílím
Smějeme se tomu když jeden z nás se zamotá
S tebou není ta chvíle vůbec samota

Jsem rád za to že tě mám
Za to že tě znám
Jsem rád když když smích ve tvé tváři
Nějakým spůsobem udělám

Chci aby jsi se smála
Aby jsi si hlavu ničím nelámala
Protože pro mě znamenáš mnoho jako jedna z mála
Aby jsi si jen to dobré z těch chvil pamatovala
Vždy když se rozlouříme tak v dobrém vzpomínala

Jsi jako andílek
S párem malých křídýlek
Možná malý motýlek
Plná poznámek

Jsi jako růže
Která za svou krásu nemůže
Jak z venku tak i ve srdci

Majkouš :)

4. prosince 2012 v 1:50 | Antonín
Víkendové hlídání
Občasné kousání
Na televizi koukání
Procházky a společné spaní

Pejsek u nohou
Pejsek s hravou povahou

Při procházce tahá a mění směr Smějící se
Při tahání o hračky podvádí
A nehraje fér Smějící se
Chytá létající předměty z místa
Prostě stěr

Domů pospíchá
Pod postel se schovává
Zabrousí do ticha
Člověk aby čekal jaká ho napadne neplecha

Na konci ocasu
Bílou špičku má
Když ho nevidíš tak jako praporem ti zamává

U dveří čekání
Na svou paní
Dveře skoro mu nebrání
Když si myslí že ho nikdo neslyší
Pomáhá hlasité pískání

Při opětovném shledání
Do vzduchu skáče
Když nikdo nepřichází skoro až pláče
Ale když je uvidí
Nestačí na něj ani síla tahače

Trpké ovoce

4. prosince 2012 v 1:03 | Antonín
Ač srdce černé a chladné
Vším co kdy bylo zlomené

Je to však jediné co mám
Stále stejné otázky si pokládám
Za věci které jsem dříve činil druhým se omlouvám
Již však jen to dobré si promítám
Za vše co mě trápí si však můžu sám

Se zrakem klopícím se k zemi
Kráčím tím prázdným světem a ulicemi
Co je vlastně život ?
Je to snad iluze snů ? které zdají se mi

Trpká bolest která svírá mou hruď
Jako tisíce nožů bodající a krev měnící se
V jedovatou rtuť
Smutek tvůj mě tíží více než můj vlastní
Proto prosím opři se a chvilku tu buď

Uvnitř sebe ptám se co pro koho znamenám
Snažím se číst mezi řádky
Přesto vím že srdce ničí nevnímám
Proč buší mi srdce když cítím že je bičováno ze všech stran

Slunce hladí ale do očí bodá
V duši zdá se jen čiré šílenství
V očích prázdné zoufalství
Ce srdci uchovaná tajemství

Nacházím se v pekle svých činů
Snad najdu světlo na konci toho tunelu
Že příjde konec smutných dnů
Co jsem udělal ? že mě to tak ničí
Snad brzy se probudím z tohoto snu

Chci se podělit o to co cítím
O to čeho se bojím
Pomáhám těm kterých si vážím , které miluji
Přemlouvám se tak že za něco stojím

Krom srdce nemám co nabídnout
Co bych mohl dát
Proto snad zůstal jssem nad propastí stát
Žiju pro lásku ale přesto jsem ve dvou světech napořád

S prázdnotou v duši přežívat
Jednou za tři dny bez rozmýšlení usýnat
Pomalu bez boje zhasýnat
Přitom bojuji s tím co uvnitř musím ukrývat