Září 2012

Citáty

28. září 2012 v 14:42 | Fallen |  Citáty/Moudra
Člověk hledajíc svou cestu jde častokrát ve šlépějích těch
které ztratil


Nemiluj pro krásu ta je pomíjivá miluj pro krásu v srdci ta přetrvá

Milujeme ty jenž nás odmítají , odmítáme ty jenž nás milují

Mnohdy ubližujeme těm kteří nás milují
Častokrát milujeme ty co nám nejvíce ubližují

Je mi to jedno ... bolest odejde

27. září 2012 v 15:35 | Fallen
Je mi to jedno ?
Co dělám špatně
Na otázku hledám odpověď
Ale stále marně

Vždy podlehnu
A nemohu vstát
Své city jiné dát
Nemohu přeci o tomto lhát

Proč musím vždy jen opodál stát
Smutek beznadějný si ke spánku brát
Se vzpomínkou se ukládat

Je mi to jedno?
To tolik závisí na štěstí druhých
Mě posnad postačí několik vzpomínek
Na pár chvilek pouhýh

Po letech dlouhých
Začínám se smutek opět žít
Chci si jen opět své štěstí vzít
Znovu šťastný být
Ale tentokrát bez boje neodejít

Svá křídla rozprostřít
To co chci uchránit
Před smutkem bránit
I kdybych měl své srdce naposledy spálit

Je mi to jedno nebo je to tím že už nemám co ztratit

27. září 2012 v 15:19 | Fallen
Úsměv který je jen vykrojen v masce
Vtipy myšlené v nadsázce
Stále vracejíc se k otázce
Je mi to jedno?

Co kolem děje se
Co s lidmi časem
Stane se
Zda-li příjde čas kdy vrátí se

Na kolenou
Křičím je mi to jedno
Co stane se semnou
Hlavně aď vidím ji šťastnou

Kolem je již jen ticho a tma
Ležím a nepomýšlím na návrat
Nathuji ruku ke světlu
Které mě volá
Smutek i nejsilnější duši jednou zdolá


Sníh

27. září 2012 v 15:02 | Fallen

Stíny hor dopadají
Cesty sněhem zapadájí
Srdce nimi bloudí
Stále tluče v hrudi
Slyším jeho řev

Slunce se ztrácí za obzorem
Nevidím za horizont
Klečíc na kolenou
Pod černým mrakem
Čekám dál

S iluzí o životě
Který nikdy nebyl můj
Povaha zlomená
Maska smutkem zdobená
Úsměv na oko
Hvězda vzdálená

Květina mrazem spálená
Jako duše ztrápená
Láskou zjizvená
Bojem o něco co nemůže mít zkroušená
Hvězda která vedla mě dál
Spadla nebo jsem jen špatně hledal?

Světlo ve dlaních
Srdce které jen spí
Pomalu jeho zvuk utichá
Fouká vítr
A odnáší lístky růže která usychá

Sněhové vločky padají
Do očí slzy vkládají
Na zem jako déšt
A na srdci usychají

Na venek chladný jako led
V očích lítost a zoufalství
Ve srdci věčné tajemství
Zahalen v plášti noci
Zlomen pýchou

Pád se blíží
Křídla přistřižená
Duše ublížená
V kápi tvář zahalená
Tajemstvím obestřená

Se slzou na tváři
Leží ve sněhu
S rukou nataženou
Za noci chladné
Za hvězdou
Která s jeho životem hasne
Oči plné života jsou nyní prázdné


Stíny

26. září 2012 v 23:14 | Fallen
Stojím na mostě , dívám se dolů
Jak všichni někam pospíchájí
Jako by žily spolu
Život je krátký
Nemá žádné zkratky

Život je vratký
Na trápení prý příliš krátký
Jenže co když nám nic jiného nezbývá
Co když umíráme za živa
Proč se člověk v trápení druhých vyžívá

Na mostě stojím a lidé procházejí
Jeden druhého provázejí
Životem doprovázejí
Jdou pořád dál tam kde spolu štěstí nacházejí

Stíny života vracejí se
Čas stále krátí se

Lidé s andělskou tváří
Jako neviňátka tváří se
V životě nám tito lidé jako hvězda září
Jako slunce hřejí
Jenže každá hvězda jednou padá
A slunce každý den zapadá
Květ ač krásný uvadá

Stíny schovávají naše smutky
Naše špatná rozhodnutí
Vracejí se nám naše skutky
Nepoznáme co je štěstí i když máme jej na dosah ruky

Lituejeme naše chyby
U každého člověka je někdo kdo nám chybí
Skoro každý z nás má své lidi
Které miluje , miloval a kterým věří
Osud však mnohokrát právě do srdce udeří

Odchází jako stíny
Ztrácíme kamarády , otce a siny
Stále počítáme naše viny
Zůstala jen Dírá ve srdci i v zemi

Je mi to jedno

24. září 2012 v 20:27 | Fallen
Je mi to jedno
Stejně už ztratil jsem všechno
Na chvíle šťastné vzpomínám letmo
Dívám se na život jako přes okno

Je mi to jedno co děje se kolem
Cítím se jako za obrovským stolem
Nedosáhnu vše mizí za obzorem
Cítím se jako pod dozorem

Život je jako vězení
Kde šance na volnost není
Kde pravidla se nemění
Kde stále je stejné znění
V duši zatmění

Je mi to jedno
Co stane se dál
Čekám jako na poslední bál
Kde lidí v maškarním je plný sál
Není možnost aby sen skutečností se stal

Je mi to jedno
Co bude se dít
Jak dá se ve vězení srdce žít
Když nedá se bolest skrýt
Vždy je to jako na začátek konce jít

Tunel
Světlo
Odcházející teplo
Snad již jen navždy snít
Natáhnout ruku poslední cestou odejít

Je mi to jedno
Která cesta je tou mou
Stále procházím oblohou
S okovy na nohou
Za mřížemy s výstuhou
Čekám kdy city mě zabijou

Je mi to jedno
Co stane se
Naděje odchází poslední
Jenže nemůže odejít od někud kde od počátku není
Kde byl jen smutek a trápení

Fallen

23. září 2012 v 16:42 | Fallen |  Obrázky

Životní příběh část1

23. září 2012 v 14:39 | Fallen |  Příběhy
Básníci prý vymřeli před pár stoletími
Když se tak nad tím zamyslím možná měl jsem zhinout s nimi

Narodil jsem se roku 89 nebudu psát jakého století , to je snad každému jasné . Ve staré nemocnici v Čáslavi okres Kutná Hora , bydlel jsem s rodiči v ulici Boženy Němcové naproti kasárnám které již nyní fungují jako bytové prostory ale tím zacházím od tématu , bydleli jsme v bytě 3+1 , táta byl tehdy ještě voják z povolání a máma pracovala ve výrbě v papírně nevím nyní přesně jak to nazvat . Bydlel jsem zde do svých 5 let , pak táta dostal nějakou nabýdku ohledně práce v praze , kam jsme se posléze odstěhovali , nebylo tam špatně ale příliš mnoho ruchu a neměl jsem tam přátele kromě sousedky která měla papouška , ktrý jí věčně zlobil tím že napodoboval večer zvuky vrzajících dveří , nebo když jej pustila aby se prolétl tak vždy na lustr a se slovy a dál , kýval hlavou jako dnešní raperská elita . Po půl roce stráveném v praze jsme se opět přestěhovali ale tentokrát dále , nyní to bylo na Slovensko do Prešova , rodiče mě tam nechali skoro rok samotného s babičkou a jejím tehdy současným nevrlím manželem , který byl sice dost protivný ale když měl dobrou náladu tak to byl děda k nezaplacení .
Tam už jsem měl mnohem více rozletu i ve svých pokusech co by se stalo kdybych udělal tohle nebo tamto , dokonce jsem mohl chodit ven i se staršími dětmi které z prvu nevěděli jak se mají chovat a já také ne abych neřekl nebo neudělal něco za co by se na mě mohli zlobit ale pak jsme přišli na to jak si najít společnou cestu skrz fotbal nebo prostě menší lumpárny . I když jsem byl malý byl jsem dost ochotný být v bráně jako brankář ale abych pravdu řekl chytil jsem více míčů obličejem než rukama .
Dokonce i sousedé si mě oblíbily protože jsem jim pomáhal jako prcek jsem se více zajímal o veterány a starší motorky což mi zůstalo do dnes , soused o dva domy níže mě učil střílet se vzduchovkou a jak si udělat flusačku na gumu a že špedlíkem s kulatou hlavičkou to bolí , to vám povím . Sousedé za babičkou byly zase mladý pár který neměl děti ale byly stále jako puberťáci asi proto jsem s nimi tak dobře vycházel a každý den jsem u nich byl vítán když byla mladá paní sama doma , to jsme se pořád bavili u televize . O pár měsíců jsem nastoupil do katolické školy , no nebyl to med , hlavně né potom co jsem Ježíšovy v knížce nakreslil rohy a spolužákovy který mě šikanoval za to že jsem čech , podrazil nohy u židle ale krapet spadl na čumák , takže hned jsem dostal dútku se slovy abych na tabuly napsal že nesmím mlátit spolužáky stokrát za sebou .
Ještě neskončil školní rok , vrátily se rodiče a opět jsme se stěhovali ale tentokrát do vesnice jménem Výrava , táta tam měl dům po pradědovi který zemřel , když jsem viděl ten dům a pozemek který měl pěkných pár hektarů hned jsem si to zamiloval , měl jsem nový rozhled a hlavně mohl jsem jít kam se mi zachtělo , oběvovat neznámá místa , chodit na ryby ale mělo to nevýhodu , jako nováček ve škole jsem nebyl příliš oblíbený navíc náš třídní učitel si na mě zasedl , používal tělesné tresty za jakoukoliv špatnou odpověď ale i když se mu to zrovna hodilo , komu by se taky líbilo dostat rákoskou nebo aby vás někdo zavřel do tabule , či snad vás chytl pod krkem se slovy vzpomeň si na příklad jak to má být ty spratku ? No prostě nebylo to jednoduché , byl ze staré školy dědek hnusnej ale ředitel to byl třída věděl si vždycky poradit , hlavně vždy když jsem za ním přišel že něčemu nerozumím tak mi to vysvětlil tak že jsem to pochopil skoro hned na poprvé , hlavně měl porozumění s tím když jsem o tělocviku při baseballu trefil jeho okno když seděl za stolem a popíjel kávu , kterou jsem mu míčkem srazil z ruky , krapet se polil na jistých partiích . Ale jen mávl rukou a humorně podotkl , čúrám už jen přerušovaně a nahoru kouká už taky jen s pomocí náhody . Ve třetí třídě jsem měl potom úraz chtěl jsem si sjet po betonovém zábradlí na schodišti jenže sem se odrazil více než jsem chtěl a přelétl jsem jej ani nevím jak , dopadl jsem na schody zády , no mohu říci nepřál bych vám to , protože netrvalo ani pár vteřin a dostavila se taková bolest že jsem se div nepo .... však víte co . No prostě děs , sanitka si pro mě přijela asi za pět minut , ještě si mě odnesli hezky na nosítkách jak fotbalistu v přímém přenosu , v nemocnici jsem s pomocí přesedl na kolečkové křeslo , převzala si mě sestřička , odvezla mě na rentgen , kde se tedy zjistilo že mám naražený kříž , takže diagnóza být tři týdny doma a pohybovyt se jen v akutních případech , akutní tím je samozřejmě myšleno na záchod atd jenže během týdne mě to přestalo bavit ležet doma jako lazar , takže berličky a tradá na výlet bohužel nemám fotky :( Po týdnu a půl jsem to rozhýbal takže jsem opět nastoupil do školy , no sice jsem pořád nemohl pořádně sedět ale to mi už tak moc nevadilo , konečně konec školního roku čtvrtá třída se blíží , kamarádka mě učila jak zacházet s počítačem , no můžu říci že i kdy jsem byl tak mladej už teď mi byla přítomnost dívek velice po chuti , myslím v dobrém slova smyslu , ve čtvrté třídě se nestalo nic zajímavého možná jen to že deváťáci byly namyšlení tupci :D Ale to skoro všude , pátá třída byla ale super , jen bylo horší že přeci jen puberta se začala hlásit , hormony byly opravdu velice znát a první láska (sexuální touha) co by jste očekávali od puberťáka i když měl jsem o jednu dívku zájem a ona o mě , jenže pak měl jeden z taátových přátel nápad jestli bychom nechtěli jezdit s nimi po Slovensku s kolotoči , no máma ta řekla že je jí to jedno a já no jako prcek jsem neměl zrovna moc velké hlasovací právo :D No ale co bylo to fajn jezdit od města k městu poznávat nové lidi ale vždy to bylo stejné , hledat na dva dny nové přátele nejdéle snad na týden a pak se loučit , dokonce když jsme se nakonec přestěhovali do humenného kde jsem chodil do šesté třídy , se začalo projevovat to že každá škola do které jsem chodil měla jiné učivo , takže co jsem neuměl jsem musel horko těžko dohánět , jenže mi to hodně stěžovali spolužáci , hlavně ti kteří šikanovali snad každého ze školy ale tím že jsem už neměl náladu se nechat opět nekým schazovat a šikanovat , jsem začal šikanovat já je , pak jsme se udobřili a byl chvíly pokoj dokonce jsem měl konečně i vážnej vztah se spolužačkou která byla má zpřízněná duše dá li se to tak říci no alespoň tehdy určitě , bylo to krásný vědět že když do té školy jdu tak je někdo na koho se můžu těšit , ještě jsme jeli dvakrát s lunaparkem a pak když jsem se vrátil čekalo na mě jen to že začala chodit s někým jiným a za měsíc potom jsme se po novém roce stěhovali zpět do Čech protože zemřel dědeček , ikdyž teda nevím proč jsme se museli okamžitě stěhovat . Byl jsem na dědečkově pohřbu ale radši jsem se nechtěl přilížit k rakvi už jen proto že jsem si ho chtěl zapamatovat jako usměvavého humoristu a provokatéra , tuhle vlastnost budu mít asi po něm . Takže opět zvykat si na nové prostředí , nové lidi a novou školu , na nové šikanisty ale hlavně na nové problémy , no né ani tak na svoje ale na problémy ostatních , zřizování tajných schůzek milenců , pomáhání lidem ke vztahu no prostě dohazovač hadr i když jsem byl párkrát rudej až za ušima , zvláště když máte vedle sebe kamaráda který chce s někým chodit ale všechnu tu námahu za něj uděláte vy , třeba to že ji vytáhnete ven přitom je vedle vás a schovává se za křovým , paní matka pak s vámi mluví a říká dceři máš venku nápadnika při čemž mohu říci že jsem opravdu zrudnul protože tohle se mi stalo prvně . Ale hlavně pomáhal jsem všem kolem a na sebe jsem časem nebral ohled líbilo se mi to že lidi kterým jsem pomáhal byly šťastni jenže jak jsem je pozoroval , zjistil jsem že mi v životě něco chybí , že něco postrádám a že to co dělám pro druhé nedokážu udělat sám pro sebe , je to něco jako kruh i když jsem se mnohokrát snažil tak jsem buď pohořel a nebo ten vztah byl příliš jednotvárný , jako by jsme se během chvíle jeden druhému zprotivili nebo vzdalovali , pak jsem přibral pár desítek kilo no , to taky zrovna nepřidá na kráse ,sice jo neříkám holky nekoukaj jen na tohle ale stala se ze mě černá ovce , potížista a raubíř prostě zmetek . Po skončení školního roku Přišlo další stěhování protože nastali potíže se strýcem u kterého jsme bydleli , byl to alkoholik a dost nepovedenej člověk , pořád byl nalitej , měl spoustu keců , nárážky na vše co jsem dělal a tak dále takže hold nebyla jiná možnost než si opět zbalit kufry a rozloučit se s přátely . Další zastávka Drobovice , malá vesnička u Čáslavi kde bylo pár děcek v mém věku jenže hold nezapadl jsem do jejich kolektivu , byl jsem prostě asi větší blázen než dokázali unést ale ve škole , to bylo něco jiného tam mě nejdříve měli za blbce a podivína ale jak šel čas tak začali mé humoresky chápat , dokonce i dívky z naší třídy když se něco dělo byly raději se mnou a bavili se o všem jako bych byl s nimi od první třídy , pro mě byly některé prostě učitelkami dívčího srdce i duše a některé i dost dobré kamarádky když se jednalo o vztahy , tentokrát jsem byl dohazovač dívkám ze školy ale dívky mi to vraceli stejnou měrou tím že mi pomáhali navázat vztahy s lidmy které bych jinak neměl ani odvahu oslovit . Tak jak jsem se uzavřel díky tomuto přestěhování do sebe , jsem se opět rozjel a byl takový jako dříve prostě provokatér a šašek třídy , no i když občas jsem byl i poklidný žák tedy alespoň pokud šlo o výtvarnou výchovu , slohovou práci , přírodopis nebo předčítání básní před třídou prostě byl jsem hodnej jen na předmětech které mě bavily a něčím mě upoutali . Tak jako bojové sporty díky kterým jsem utržil více zranění než kdy mi dali city ale to je jiný příběh mého života . Devátá třída byla už horší protože všichni jsme byly vyklepaní z toho jestli nás vezmou na školu kterou jsme si vybrali , žádná dívka neměla se mnou trpělivost jít na poslední slavnostní chod ze školních dveří , né proto že bych byl snad hnusnej ale proto že jsem měl trošku větší rychlost chůze , ani nevím proč chodím tak rychle asi to mám z dob když jsem pořád před něčím utíkal , ale tohle mě ani tak nezajímalo byl jsem spíše vyklepanej z toho že mám být moderátorem naší rozlučky se školou , protože jsem měl prý příjemný přednes při recitacích heh že o tom ani nevím . Ale říkal jsem jim že tu čest nepříjmám , no ale nařízení třídní učitelky je hold nařízení a stejně sem se pak zamotal protože jsem si nevzpoměl na slova , pak už to bylo v pohodě ale stejně je to divný když před tolika lidmi zapomenete text a teď na vás koukaj co z vás vypadne .
Nakonec to dopadlo celkem dobře , základní škola tím pro nás skončila a všichni jsme se rozutekli do různých škol a krajú .
Vybral jsem si obor kuchař číšník pro pohostinství , začal jsem opět kouřit se slovi dám si s vámi jednu a dost , jenže druhý den jsem si přinesl už svou krabičku . Opět jsem byl šašek třídy ale tentokrát i častý důvod toho že polovina žáků chybí , protože jsem měl na ně dobrý vliv co se týče záškoláctví . No kdyby jen to ale dokážete si představit třeba situaci kdy jsou plné pánské záchody a vy si jdete tedy zakouřit na dámské s kamarádkou , jen kvůli tomu vám dá učitelka poznámku za nemravné chování , no ikdyž některé pohyby by byly poněkud divné i mě :) Prvák byl celkem v pohodě ale ze 34 žáků prolezlo do druháku jen 26 lidí taže masakr , mysleli si že se zbavili všech jak bych to jen řekl asi takto podivných existencí. No po skončení prvního pololetí se nakonec zbavili i mě prý proto že mám špatný vliv na studenty školy , takže plán třídní učiteky byl jasný přeřadila mě do jiné třídy a to k pomocným kuchařům kde to byl samej hulič , retard , mladá matka nebo právě provokatér jako já . S touhle třídou jsem nebyl moc často , pořád jsem byl více na praxi s kuchaři , ale že tam byla legrace to teda jo a velká , zvláště když se hrála miss mokré tričko ale to nám nakonec taky zatrhli bohužel .
Třeťák už byl podstatně horší myslel jsem že jsem našel konečně tu pravou osudovou lásku , lidi to vám byla holka milá , hodná přívětivá a hlavněě se zdálo že má srdce na správném místě , ale jak šel čas opak byl pravdou , rozchod byl na místě ale nebyl jsem to já kdo to řekl jako první ale bolelo to víc než sem si ze začátku připouštěl , začal začátek konce školních dní , popíjení pivka před tím než jsem se dostavil do školní , budovy tedy pokud jsem se dostavil , pak jsem střídal školní aktivity stylem 2 dny půjdu ale měsíc se neukážu abych ji neviděl moc často a nakonec dobrovolná resignace se slovy vy mě nevyhodíte , protože odcházím sám .
A co je na tom ponaučení nyní za to abych se na školu vybodl opravdu nestála.
Příběh na toto téma pokračuje ale s jiným časem a jinou dívkou .

Od všeho trochu

23. září 2012 v 11:40 | Fallen |  Citáty/Moudra
Není Důležité co si myslím ale to co vím
A já vím že nic nevím

Život je jako šachová partie jenže v životě aď už jsme na jakékoliv straně
Vždy bude záležet jen na našem rozhodnutí jaký bude náš příští krok

Jsme jako šachové figurky ale první krok je na nás

Život je jako černobílé pole šachovnice jménem svět

Pokud nedokážeme milovat sami sebe
jak můžeme říci že milujeme

Pokud nám opravdu na někom záleží
Snažíme se pomáhat jak jen se dá
Ač někdy i naše srdce na pokraji sil leží

Polibek je nejlepší mlčení
Tam kde slova jsou již zbytečná

Lidé jakkoliv šťastni se zdají být
Častokrát jen nastavují druhou tvář
Aby druzí neviděli že uvnitř krvácí

Básníci častěji vystihují city ostatních
Právě proto že vědí jak popsat co právě cítí


Král není ten kdo poroučí
Ale ten kdo zná své srdce

Uživatel

23. září 2012 v 10:59 | Fallen |  Obrázky


Smrt V Očích

22. září 2012 v 16:47 | Fallen
Bouře nad hlavou
Smrt v rukou s nabroušenou kosou
V hlavě s obavou
S duší děravou na prach spálenou

Srdce zlomené
Vytesané z kamene
Jména vypálené
Do srdce vepsané

Oči plné smutku
Do hlubin padá
Natahujíc ruku
Květina života uvadá

Sen dávný se rozpadá
Slunce zapadá
Myšlenky černé rozkládá

Smrti dívat se do očí s úsměvem na rtech
Se sluncem posledním v zádech
Lásce v náručí kde zazněl poslední výdech

Lásce v obětí
Odchzí v zápětí
Plná smutku duše dojetí
Umírá a nemá ponětí
Co bude dál jak roste napětí
Smrt očekávaná celá staletí



Poslední Záchvěv

20. září 2012 v 16:39 | Fallen
I když zůstanu poslední stát
Stále musím se obávat
Ze smutku a ztrát
Že mé srdce pohltí na vždy chlad

Srdce praská protože není mu nikdo oporou
Stále jen pozoruji lidi a čekám za oponou

Srdce je prý nejsilnější sval v těle
Ale taky nevydrží vše jednou se zlomí
A už nevyléčí
Odcházíme aby nevyděli smutek i oni
Jsme lapeni do světa lží a omylů
Do světa opakujících se příběhů

Srdce rozbité , rozpadá se na několik kousků
Je to něco co neslepí ani čas
Když ztratíme sebe velkou část
Udělá vám to velkou díru do mozku

Ptáme se co děláme špatně
Na chvíle některé vzpomínáme matně
Říkáme si třeba to srdce časem zvládne
Našim citům najednou chaos vládne
Protože s každou chvílí je více prázdné

Už jej neslyšíme , pomalu mrzne
Jako kámen pro okolí tvrdne
Jen málo kdy naše osoba stín vrhne
Přemýšlení o důvodech naši hlavu blbne

Než-li se znovu trápit nechceme city žádné
Protože rány zahojit není nikdy snadné

Sny

19. září 2012 v 17:25 | Fallen
Víly
Ta tajemná stvoření
Které zde kráčeli
Kolem nás létali

Ve snech létáme s nimi
Mnohdy sen zdá se živý

Křídla šumí oblohou
Dostávají se tam kam lidé nemohou

Víly

19. září 2012 v 0:09 | Fallen
Jsi má víla
Náhle z mého života jsi se vytratila
Asi trpělivost jsi se mnou ztratila

Pouta často trhají se
Čas neúprosně krátí se
Jaká je šance že někdy vrátí se ?

Vzdorujeme myšlenkám
Bráníme se vzpomínkám
Dáváme možnost domněnkám

Víly našeho života
I smrti
Jsou s námi když doléhá na nás samota
Mnohdy pomohou nám vstát když nezajímá nás již důvod k žití


Utírají nám slzy zapříčiněné jinými
Stále pomáhají nám zůstat svými
Stále se srdcem v hrudi
Těmi hodnými a citlivými

Tak jako víly i my pomáháme
Lásku ze srdce rozdáváme
I když sami se něčím trápíme
Svou duši na kusy trháme
Stále žijeme
Stín na zem vrháme
Ač láska srdce nám láme

Lidská Povaha

15. září 2012 v 18:49 | Fallen
Žijeme ve skorumpovaném světě
Nejde to vše říci v jedné větě

Stále hádající se politici
Sedí a hrají si hry
Tak jako kdysi ve šklní lavici
Pošťuchující se jako milenci
Nyní může to dělat každý
Třeba i herci
Nebo i jiní umělci

Kteří si chtějí nahrabat do kapsy
Připravit se na penzi

Stále hůře hledá se práce
Díky cizincům
A přistěhovalcům

Na lavičkách v parku
Nebo na nádraží
Feťáci ven z reality
Jehlu v ruce drží

Děti na ulici prodávají drogy
Cikáni kradou
A diví se když dívají se do úsměvu dogy

Nesmyslné války
Které nemají vítěze
Chlapci umírají
A příjmají už jen poslední pomazání od kněze