Červenec 2012

Poslední Cesta

31. července 2012 v 21:35 | Fallen
Hořím padám svádím boj o svůj smysl života
Srdce opuštěné zbyla jen samota
Obklopen zdmi a uprostřed je jen prázdnota

Klid v duši která svůj konec tuší
Srdce zlomené nevědomé své smrti stále buší
V zajetí jako zvíře se cítím, klid můj však smutek ruší

Na nebi měsíc pluje oblohou
Dívá se tam kam jiní nemohou
Léčí duši bolavou
Zničená svou touhou
A mou povahou

Srdce křičí
Jsem všech a přesto ničí
Jako slunce
Křičím do světa na plné plíce
Avšak tím končí příběh
Nyní na rubu zastavila se mince

Růže na hrobu uvadá
Pod křížem mým a slunce zapadá
Déšť smutku náhle padá
Na zem která drží mě dole
Jako milenka co má ráda

Mraky zakrývají poslední paprsky
Kosti zde leží
Stále však nevím na čem v životě záleží
O co doopravdy zde běží
Život utekl rychle a nyní zjistím to jen s těží

Kříž obklopen růžovím křovím
Mohl jsem být šťastný?
To se již nikdy nedovím
Na tyto otázky si nyní neodpovím

Stromem času přikryt jako křídly
Oči smrti na mě pohlédly

Vem mě odsud pryč
Přijď ke mně blíž
Sejmi z beder mi můj kříž
Který drží mě zde jako neviditelná mříž

Odveď mě pryč
Dej mi ruku svou
Proveď mě zahradou
Krásnou a tajemnou
S mou duší bezejmennou

Na poslední cestu se vypravím
Svůj příběh do konce vyprávím
Ač stále po mě zůstane jen stín

Verše pod stromem času

31. července 2012 v 18:59 | Fallen
Sedím u stromu
Který podobá se panelovému domu
Prožívám si svůj bod zlomu
Prý naděje umírá poslední no nevěřím tomu

Písky času
Chvíle ztracené
Myšlenky zahalené tmou
Myšlenky zvrácené

Čas plyne dál
Utíkají roky
Stále nemohu vstát
Dostat se z té citové stoky
Dále bezmyšlenkovitě jdou mé kroky

Zlomená křídla
Slzy padající na polštář
Duše přivázaná na oltář
S maskou štěstí na mou tvář

Slunce pomalu svítá
Nový den mě vítá
Vyhlídku krásnou mi skýtá
Tajemství ve srdci mém zůstanou na papíře ukryta

Píšu co VIDÍM CO SI PROŽÍVÁM
Na život nadávám
Jenže je to má vina

Píšu tyto verše
Občas trefím srdce jiných
Jako střed terče

Na ty jenž mi ublížili se usmívám
Přímo do očí se jim dívám
S klidem v duši svou bolest ukrývám
Chladným se stávám
Dohromady své srdce dávám
Štěstí za sebou nechávám

Duše ztracená

30. července 2012 v 23:29 | Fallen
Do mého srdce padá sníh
Které držím v dlaních svých
S tím odchází můj smích

Rány nezahojené
Ruce zakrvácený
Pomalu vše stéká do vany
Do rudé zbarvená voda
Je snad bolest a smutek nová móda?

Jizvy jako mapa duše
U stěny stojím
A andělé nabíjí kuše

V duši ztrápené
Životem unavené
Nebe zatažené
Černými mraky do tmy uvržené

Stejně jako má mysl
Jaký má život smysl

stojím na místě svého spočinutí
Hrob v zemi zarostlý zůstal bez povšimnutí
Srdce zde ležící
Po něčem co nemůže mít toužící
Duše ztracená pomalu mizící

Měsíc Na Konci dne

29. července 2012 v 23:49 | Fallen
Na neby poutník s bílou září
V plášti z mraků a sněhovou tváří
S ůplňkem zkrývám svá tajná přání
Ta která nebudou nikdy k mání
Oči skleněné slzy padají k zemi

Jako kapky deště
Bude mé srdce tlouci ještě?
Je to jako soumrak

Měsícem prosvícené nebe
Chladem ve srdci duše mě zebe
Srdce z ledu
Kam svůj život vedu

Při měsíci navštivit posmrtně svůj hrob
Naposled vrátit se do těch krásných dob
Plný život lidí a důležitých osob
Možná choval jsem se jako blázen a možná i jako snob

Měsíc odchází , za mraky zapadá
Má květina života uvadá
Mé tělo v prach se rozpadá
U hrobu stojím a naposledy se smíchem odcházím
Protože to co jsem chtěl na konci nacházím

Láska je jako měsíc
Mnohdy ji vidíme
Ale jen málokteří z nás mohou se jí dotknout
A do očí jí hledíme
Jemně do ucha jí něžná slova šeptáme

Měsíční Třpit

29. července 2012 v 23:03 | Fallen
Dívám se na měsíc , na jeho krásu
Modlím se za svou spásu
Směji se útěku času

Kolik se toho stalo
A že nebylo toho málo
Co mi třpit z očí vzalo
Tolik sil mě to stálo
Srdce mé si se mnou vždy ošklivě hrálo

Měsíc i slunce mě v dlouhých dnech hřálo
Jako by se na mě každý den smálo
Při měsíci v ůplňku vždy se mi něco zdálo
Venku to tak krásně vlálo

Hledajíc jízdenku
Být pryč ze strachu
Být ze smutku venku

Za měsíc vrátit se zpět
Konečně vědět
Že jsem pro někoho celý svět
A že smím mít své nebe
Někoho jako tebe

Bouře

29. července 2012 v 12:08 | Fallen
V Dokonalé bouři se procházím
Polámané větve srdce nacházím
Rozbouřené vlny
Vítr vychřici se náramně podobá
Trvala jen chvíly ale stačila i ta doba

Déšť jako miliony slov dopadá a zem
Větrná smršť v které rád jsem
Musím snad proto být blázen?
Je to počasí mého srdce
Začalo krásně a prudce

Košile v pohybu větru vlaje
Počasí s korunami stromů si hraje
Bouře podobá se tomu co nosím si ve svém srdci
Je to jako hodit si mincí
Co kdy jak to říci

Zavírám oči a vním co se kolem děje
Jak vítr krásně s deštěm hřeje
Stojím a užívám si každé chvíle
Chci aby mě odnesl sebou
Abych věděl kam mé cesty vedou

Co je bouře
Co opravdu znamená
Proč zdá se mi má duše vzdálená
Chladem ve srdci spálená

Regret

28. července 2012 v 0:19 | Fallen
Dvě spřízněné duše které nemohou spolu být
Ikdyž jedna bez druhé nemůže žít
Každá svou cestou však jednou bude muset jít
Vždy se najde důvod proč odejít
A za čas odvahu napsat vzít

Souhlasím s přátelstvím
Avšak budu zde zatím jen jako stín
Srdce bolí a duše strádá
Ale stačí že bereš mě jako kamaráda

Alespoň takhle že tě mám
Jsem rád že tě znám
Že udělal jsem a řekl spoustu věcí uznávám

Sbohem Luno

26. července 2012 v 14:01 | Fallen
Miluji tě skoro celou dobu co se známe
Mnoho vzpomínek mezi sebou máme
To co jsi napsala opravdu bolí
A ty doufáš že mě to neskolí?
Je to jako by si brala na srdce
Velkorážní pistoli

Za měsíčního svitu usínám
V posteli vzpomínám
Aavšak proto aby se netrápil ani jeden z nás
Potřebuji dlouhý čas

Proto musím jít
Ty beze mě a já bez tebe žít
Ze tvého života na nějakou dobu a možná i navždy odejít
Vše co cítím sebou si vzít

Dívám se na měsíční lunu
Se srdcem které snad váží nyní tunu
Přeji ti s tvou láskou štěstí

Pamatuj si mě takového jaký jsem byl
Protože nyní již jen člověk zjizven na duši zbyl
Sbohem a za vše děkuji
A věř že toho že jsem tě poznal nelituji

Nyní jednoho moudrého muže cituji

Člověk hledajíc svou cestu jde častokrát ve šlépějíj těch
které ztratil

Strach

25. července 2012 v 16:01 | Fallen
Duše bolesti plná
Dny plné zoufalství
Na dně ukryté tajemství
Láska ukrytá v přátelství

Láska , bolest a strach
Bázeň ze ztráty
Milované osoby

Člověk bojí se samoty
Že něco pokazí
Potom ptá se co dělá špatně
Pak je úplně na dně

Měsíční svit

25. července 2012 v 15:27 | Fallen
Měsíc svítí
Když stojím na náměstí
Kolem sebe vidím tolik štěstí
Láskou hýří
Prach minulosti kolem mě se víří

V měsíčním svitu stále ruce na lavičce svírám
Cítím prázno duše , že uvnitř umírám
Je to pomalé zatmení
Možná nějaké znamení

Že stojím na konci
S lunou za zády
Cestou životem ztratil jsem kamarády
Zažil chvíle plné zrady

Jizva krvavá v hrudi mě pálí
Ruce sepnuté když dívám se na hvězdy ve kterých pravda se ukrývá
Přemýšlím zda-li osoba kterou miluji také se dívá
V duši mé se pomalu stmívá

Dále kráčím tmou
Nenacházím cestu vedoucí za tebou
Nevím co si počít
Nevím co dále se sebou

Strach držím si ve svém srdci když řeknu více jestli něco nezkazím
Zda-li tě tím navždy neztratím protože uvnitř touhou krvácím
Smutek v očích při měsíci když se na něj dívám
Cítím ho stále ale v sobě ho ukrývám

Sedím na trávě zelené v parku
Dívám se pohyby korun stromů ve větru
Na kus papíru
Při padající hvězdě píšu své přání

Na srdci napsáno

25. července 2012 v 2:40 | Fallen
Na to říci vše nemám povahu
Na přijít a do očí se podívat nemám odvahu
Pokaždé když jsem blízko tebe nemám pevnou podlahu
Stále se třesu a nevím co mám říct tak prostě melu co mě napadne
Snažím se aby to bylo zábavné
Ikdyž kolikrát čekám co ze mě za volovinu vypadne

Pokaždé cítím menší trému
V hlavě slyším sirénu
Abych neřek nějakou blbost
Jenže na co mi je hrdost

Píšu básně už pár let
Jenže za tu dobu máme za sebou už miliony slov a tisíce vět
Za tebou šel bych klidně celý svět
Možná zdám se jako bez citu ale je to tím že kolem srdce postavil jsem si zeď
Víš jakej byl jsem dřív a jakej jsem teď

Bez tvého smíchu uvnitř umírám
To že mě něco trápí ti zapírám
Nové síli stále nabírám
Kolikrát co říkám sám nepobírám
Vidím tebe když oči zavírám
To že nejsem člověk nejšťastnější nepopírám
Ale jen s tebou se usmívám
Protože tebe víc než rád mám

Kdykoliv řekneš své srdce ti dám
To že nevím kolikrát co říci uznávám
To že každý den vzpomínám
S čistým svědomím přiznávám
Dokud nejdeš spát zde zůstávám
Napíšu ti báseň do vzkazů a až potom ulehám

Teprve když píšu si s tebou dokážu napsat skoro vše
Jsi mou múzou díky tobě píšu verše
Vzpomínám na každou chvíly kterou jsme spolu prožili
Na vše co jsme slíbili
City co měl jsem za mrtvé ve mě znovu ožili
Vím nemám právo žádat ikdyž to bolí

Vždy utíkal jsem ze života
Nyní chci mu běřet naproti
Chytit jej za oprati
Nechť se mi znovu neztratí

Na demnou žene se zmrzlé nebe
To proto že již nechci nikdy ztratit tebe
Andělé dávných dob vzali mi křídla
Padlý na zem našel jsem kdo mi je nejbližší
A jsi to ty

To co chci ti říct nemohu napsat neboť nedá se to slovy vyjádřit
Snad jednou ti řeknu co mám na srdci
Děkuji za tvůj smích ale hlavně za to že jsi

Don't Say Goodbye

24. července 2012 v 22:29 | Fallen |  Hudba

Rozloučení

24. července 2012 v 2:25 | Fallen
Pro více informací kde bude blog založen pište prosím do zpráv autorovi nebo mi napište na Lidé darknessultimate a nebo mi pište na FaceBook Antony Fallen děkuji za přízeň , užijte si léto plné pohody :)

Mé důvody

24. července 2012 v 1:51 | Fallen
Ty sama říkala jsi že jsem kamarád
Kterému nemůžeš srdce dát
Že stačí mít rád

Že nechceš mě ztratit
Protože nedá se čas vrátit
Protože chyby nedají se zvrátit

Proto odcházím abych nemzsel se trápit nad tím co říct abych nezapletl se do svých sítí
Čas a svět jen spojen z nití a slunce do dáli svítí kde roste kvítí

Už nemohu dál
Chytá mě žal
Který sílu m vzal
Proto možná vždy jsem to vzdal

Jako tenkrát
Poprvé když byla jsi s uhlavním nepřítelem
Který se mi mstil za to že nebyl jsem při něm
Pak náhle poslala jsi mi vzkaz
Nechci tě vidět neser se do nás

Co na top měl jsem napsat
Měl jsem se snat tázat
Nebo něco dokázat

Jakej jsem frajer nebo jak moc umím se hádat
Jak moc umím slova ovládat
Nebo že by jak se umím kontrolovat
Jak své špatné já vzdalovat

Chtěl snad někdo dokázat že neumím milovat?
Vím jsem jen kamarád jenže pochop mám víc než rád
To že to neumím říct je jako do oka drát
Ikdyž snažil jsem se mnohokrát

NYNÍ končím tyto básně jsou poslední , tento blog příští měsíc končí a takto s pravdou ve svém srdci básník se loučí....

Loučení

23. července 2012 v 23:48 | Fallen
Ztrácím se a odchátím
Proto že se ozveš tak se vracím
Jinak s čistým svědomím dále spím
Ikdyž vím že jsem jenom stín

Divíš se že mě ztrácíš
Jenže to není proto že s někým jiným chodíš
Je to proto že mému srdci škodíš
Že po něm šlapeš
Na sílu ho lámeš

Miloval jsem tě a stále miluji
Neřeknu ti to protože srdce se toho bojí
Sedím a píšu to v pokoji
Nenávidím každýho a závidím to obojí

Že mohou s tebou být
Ven s tebou jít
Spoustu toho zažít
Chodit s tebou a přitom se nesnažit
A já musím zprávná slova najít

Říkám ti sbohem protože vím že máš jinýho
Proč by jsi měla chtít někoho jako já ubohýho

Tento blog za měsíc končí s tímto se váš básník loučí a říkám vám do očí že warez.net vás kouknout se přinutí protože nejhorší je odmítnutí ikdyž srdce cítí vzplanutí.