Květen 2012

Pád

29. května 2012 v 23:26 | Fallen
Krátký den a sen ještě kratší
Cítím se pomalu o sto let starší
Stojím nad propastí
Stále doufajíc ve štěstí

Jen na tu chvíly
Než skočím dolů
DEN mého posledního vzdoru
Čekal jsem kdy budeme spolu
JE den mého skonu
Plný sebevražedných sklonů
Chtěl bych lásku dát a náhle není komu
Nikdo nečeká když příjdu domů

Chodím po zrcadlové podlaze
Žiji v dávném obraze svých chyb

Držím se než spadnu
Dole na chodníku pomalu chladnu

Mé bezvládné tělo leží
Toho že umírám všimne si někdo s těží

Zavírám oči a naposled vidím tvou tvář
Za tebou svítí polární zář

Pomalu odcházím
Možná svou cestu nyní nacházím

Víš

29. května 2012 v 21:49 | Fallen
Jsi můj anděl
Jsi má polární zář
Tak rád se dívám na to jak se směješ a na tvou tvář

Jsi jako krásný sen
Který vždy prozáří den
Vždy s tebou rád jsem

Jsi sluncem
Jsi mé nebe
Pořád myslím jen na tebe
Na tvůj krásný smích
Pro tebe jedinou své srdce držím v dlaních

Stále hledám vhodná slova
Ale přitom své city snažím se pžed tebou schovat
Protože nechci již znovu minolst opakovat

Šálek čaje čiré bolesti

29. května 2012 v 18:25 | Fallen
Mýjíme se
Hledáme se
Vracíme se
Do dětských let

Vše bylo tak krásné
Snažení však bylo marné
Ve vzpomínkách vracím se
Stále ničím se
Zapomenout na to špatné snažím se

Neměním se
Jen stále zůstavám
Stále doufám
Ve srdci pod maskou štěstí si zoufám

Ukrývám svou bolest
Ukrývám své jizvy své slzy
Tak moc mě to mrzí

Vše vrací se jako černý mrak
Nad hlavou
Stojím venku v dešti
S tvou fotkou
A s obavou
Co když naše životy již osamělé zůstanou

Přemýšlím nad vším co se kdy stalo
Snažil jsem se moc nebo přílůiš málo
Tolik sil a slz mě to stálo
Lásku kterou jsem cítil , cítím dál
Kdybych řekl ne tak sám sobě bych lhal

Trpící

29. května 2012 v 13:23 | Fallen
Začalo to jako krásný den a noc se náhle blíží , něco však tvou mysl tíží , v očích strach z neznámého v mysli se ti opakuje , husý kůže na zádech ti naskakuje , odbívá dvanáctá hodina , náhle chodíš tou nocí , na zádech máš špatný pocit jako by tě něco sledovalo , stále tvé jméno to opakovalo , myslíš si že se ti to jenom zdálo .
Slyšíš všude kroky , cítíš nějaký smrad jako ze stoky , utíkáš a neohlížíš se za , bojíš se , máš pocit že to jde po tobě , nerad by jsi skončil v mělkém hrobě , utíkáš po ulici , jsi se silami v koncích , už nevíš kudy dál , nevíš kdy jsi se naposledy tak bál , utíkáš před temnotou ve svém srdci , zastavíš se a nevíš co se bude dít , co bude to po tobě chtít , máš stále však ještě chuť žít .
V ulicích se pořád šíří ten strach , který tě pronásleduje na každém kroku , co ti pomůže že jsi školní miláček roku , máš jen jednu možnost a tou je běžet , zraněnou osobu opodál necháváš ležet , necháš jí napospas osudu , potkáváš zakrváceného pobudu , s nožem v ruce , na hlavě strašímu kapuce , čekáš co ti napoví intuice , modlíš se aď rychle s toho hororu vzbudíš se .
Uděláš ještě pár kroků zpátky , uvědomuješ že jsi měl život krátký , získáváš čas , který si kupuješ na splátky , utíkáš a žiješ do poslední kapky , otevíráš oči , nikdo už tam není , čekáš že se tak tvůj osud změní , že už budeš mít jiné nadělení , náhle cítíš jak tě zasahuje menší rána , vidíš jak krvácíš , svou sílu utíkat dál však ztrácíš , uvědomuješ si teprve teď jak svůj život marníš , přemýšlíš však pozdě o tom jak ho změníš.
Tvé tělo padá na zem , pobodal tě ten blázen , kterej stál před tebou , doufáš stále na zázrak ale ten se nestane tentokrát , smrt svoje dostane , hluk který slyšel jsi dříve z ulice ustane , ticho nečekané náhle nastane , probouzíš se druhý den na gauči u televize , měl jsi jen sen , nebo to byla vize , možná byla to jen psychická krize , viděl jsi kousek filmu který dávali v noci možná to ti vnuklo ve snu tak hrozný pocit .

City

29. května 2012 v 13:21 | Fallen
Člověk zraněn vlastními city , častokrát bychom vrátili čas , udělali něco jinak , zachovali se tak abychom nebyli opuštěni v časech které vzali nám naději na pokračování , hledajíc lásku , hledajíc pochopení , nacházíme častokrát bolest a utrpení .

Bolest

29. května 2012 v 0:36 | Fallen
Srdce mé není z kamene
Možná jen ještě stále zlomené
Jméno tvé mám v něm do dnes vytesané

Snažím se stále pomoci ze všech sil
Avšak být milován již není můj cíl
Neboť udělal jsem spoustu chyb díky kterým bych si nic nezasloužil

Slzy mění se v prach
Možná je to mnou nebo tím že již mám strach
Miluji ale nejsem hoden lásky

Jizvy které nezahojil ani čas ani jiné ženy
Které jen propluly kolem
Kterým dal jsem týden na věčné sbohem

Vše má trpkou příchuť
Která nezmizí buť jak buď

Můj Každodenní hořký šálek čaje

28. května 2012 v 18:54 | Fallen
Život pomalu plyne
Čekal jsem kdy v jedno splyne

Vše tak náhle končí
Díval jsem se ti do očí
A chtěl tě tak moc políbit
Ale necítil jsem nic žádnou známku zájmu
Jako bys byla pryč podle mého dojmu

Díval jsem se na tebe
Říkal jsem si jaké by to bylo , kdybychom začali trochu jinak
Kdybych byl odvážnější a možná i trochu milejší

Nikdy to nebylo jen tím že se mi líbíš
Vždy jsem chtěl vědět s kým si píšu
Koho tak poznávám
Opravdu , vážně , nyní přísahám
Za vše co jsem kdy udělal se ti omlouvám

Ani nevíš jak mi pokaždé chybíš
Ikdyž vím že nedaleko u počítače sedíš
Do monitoru hledíš

A že na tebe každý den myslím už ani nevíš

Pamatuješ na první den ?
Tehdy připadal jsem si že prožívám sen
Nebo tehdy u pily
Jak jsme se u ní fotili
Jak jsme skoro všude spolu chodily

Vzpomínám jen na to dobré
Ani nebe není jen modré
I to se vždy mění

Srdci Neporučíš

28. května 2012 v 0:12 | Fallen
Stále stejný osud
Stále stejná pravda která se nemění
Žít jako doposud
Životem jsem znavený

Láska co vlastně znamená
Srdci neporučíš a rozum nepomáhá
Málo kdo se s tím srovná

Se ztrátou a srdcem zlomeným
Život jako by ztratil smysl , co je vlastně cílem mím
Kde ji najdu se snad nikdy nedozvím

Srdci neporučíš
Pořád skoušíš
Nikdy nekončíš jen začínáš
Takhle to bylo
Vzpomínáš?

Vítr který vzal vše na čem záleželo
Vzal vše po čem jsem toužil
Po čem se mi zachtělo

Srdce pláče
Kapka po kapce snaží se rozpomenout si jaké to je cítit
Jaké to je vlastně žít
Znovu o něčem snít
Opět po něčem zatoužit
Lásku si zasloužit

Válečník

25. května 2012 v 3:22 | Fallen
Pozvedni svůj meč a připrav se k boji
Boje není pro toho kdo se bolesti a smrti bojí
Každé mávnutí meče kousek duše tě stojí

Potoky krve bojištěm se lynou
Vteřiny jako dny pomalu plynou
Válka nenechá žádnou duši stejnou

Na bojišti stojíš z posledních sil
Bolest čepelí železnou protivník ti spůsobil
Krev z rány hluboké nikdo nezastavil

Myšlenky , vzpomínky dávných chvil
Promítly se ti před očima
V rukou naposledy držíš meč a uchvacuje se tvého těla zima

Chladná schránka pomalu sune se na kolena
Jako by prosíc o odpuštění
Meč válečníka či snad rytíře padá k zemi

Bezvládné tělo v kaluži a dešti smutku leží
Kapky jakoby snad očistily tělo muže jenž v boji padl ač stěží

Sprostě o Incestu Part2

23. května 2012 v 7:14 | Fallen
Když nikdo není po ruce
Baterky, zhabala domácí korupce

Bratříček rád pomůže
Sestřičce s kačenkou níže
Třeba i předem nebo potom pekáč vylýže

Raději při zásuna mladá slečna do polštáře hryže
Jak jí bratr strká do díry plže

Však ještě že je ta guma
Narodila by se jim pěkná bluma

Náhle jak to krásně mlaská
Kondom ouvnitř vzápětí praská
Ach ta sourozenecká láska

Dědeček hraje si se svouz vnučkou
Nabídne jí banán s koženou slupkou

Potom stane se to pro ní
Oblíbené zvířátko
No však ona to zjistí
Už za krátko
Až bude vřískat jak o život
Ikdyž nevím jaký je důvod
Asi že byla ještě panna
Jo Jo tohle už nevydržela , ta blána

Sprostě o Incestu

22. května 2012 v 8:07 | Fallen
Sourozenci užívají si postelových hrátek
Sestřičky pouští bratříčky do svých vrátek
Asi mají v tomto ohledu trochu zmatek

Občas synáček zasune na den matek
Otec pochválí dceru za dobrou známku
Nechá ji slýznout bílou smetánku

Strýček hledá nanuk v poklopci
Jo po něm může se holčička utlouci

Dědeček vnučce ukazuje starého jednookého hada
Ona malá něškodná zvířátka opravdu ráda
V pusince i jinde zahřeje kamaráda

Co je to láska?

22. května 2012 v 7:57 | Fallen
Stále hledajíc vztah který by trval navždy
Ale však nikdy se tak nedovtípíme pravdy
Že nic není věčné

V našich očích stále bolest a smutek se odráží
Život ! Ten špatný sen!
Který pokračuje každý den!

Procházíme místa kde byly jsme spolu.
Vzpomínky stále táhnou nás dolu ke dnu

Ty chvíle které nevrátí se zpět
To co jsme milovali nemůžeme nikdy nenávidět

Vše je tak zvláštní když člověk miluje
Ale občas svých citů lituje

Láska přináší i hořké ovoce
Změní naše chápání a emoce
Držíme v rukou na srdce

A chtěli jsme jej té pravé dát
Avšak né vždy musí se tak stát

Mysl naposled

20. května 2012 v 18:16 | Fallen
Na pokraji skal které konec můj píší do dějin
Náhle v mysli se vracím zpět
Kde začal ten krutý příběh

Srdce zlomené
Láskou ztrápené
Jizvy stále krvácející , které se nezahojí , zůstávají otevřené

Cit který býval prioritou
Náhle odešel s tebou
Tak jako mysl mysl která byla mi vším

Odešla jako stín
Utíká čas
Který držel mě nad vodou

Vše začalo tou nehodou
MOžná potkali jsme se jen pouhou náhodou

Ty která jsi byla láskou zničená
Já byl jsem zničen svou nenávistí
Oba měli jsme své trápení , své bolesti

Když byly jsme spolu ubližovali jsme si navzájem
Občas hojili jsme si své rány na druhém
V mysli však byly jsme s někým jiným
Naše mysl neponechala nikoho stejným

Ty ledová královna
a já stával se chladným

Mysl která která opuští mé tělo a opouští tento svět
Ve tvém náručí
Krvácím , hledím ti do očí naposled

Před posledním vydechnutím
Říkám ti miluji tě
Dávám ti nedodržitelný slib
Nikdy neopustím tě

Mimo Mysl

20. května 2012 v 17:51 | Fallen
Tvá mysl tělo opouští
Náhle malá dírá v hlavě , krev se spouští
stéká ti po tváří jako vodopád slz tvých blízkých

Proč stává se tolik špatných věcí
Proč vše tak bolí
Za co vlastně každá kapka krve stojí

Nemysli na to co zlé může se stát
Není nic na světě čeho je doopravdy se bát
Pokud selžeš , pokus se znovu vstát
Neníé nutné jen na to špatné vzpomínat

Vypni mysl a bav se každý den může být poslední
Někdy i kousek tvého já vše kolem oslní
Mysl kterou se trápíš
Minulost kterou na cestě životem den za dnem ztrácíš

Každému mnohokrát úsměv na rtech vracíš
Tělo které je mysli zbavené
Nic není jen v šedi zbarvené
Občas v životě bývá něco zmatené

Ale pokus se žít
Né jen ve vzpomínkách a v minulosti stále být
Přestaň jen o něčem snít
Pokus se si jej splnit
A dál tím vchodem do světa záhad jít
Však splnit si můžeš co budeš chtít

Ztracená mysl ve Vzpoimínkách

20. května 2012 v 17:36 | Fallen
Chodíme stále dokola
Svou lásku mýjíme
Sebe ve sklence alkoholu ztrácíme
Nikdo nevidí že uvnitř krvácíme
Nikdo nevidí naše jizvy
Naše hluboké rány na duši
Jak srdce nám buší když prochází
Milujeme ji aniž to tuší

Codíme jako tělo bez duše
Mysli zbavené
Láskou a touhou ztrápené
Dny a noci ve smutku ztracené

Duše které stále mýjí se
Proč najednou pocit štěstí tak rychle ztrácí se
Proč minulost ve vzpomínkách krutých vrací se

Duše spjaté minulostí
Proč nemají stejný osud i v budoucnosti?
Stále hledajíc kousek sebe
Avšak ztrrácejíc tak tebe

Ikdyž s láskou stojíme vedle sebe
Proč ji nevidíme
Proč ji nechytíme
Proč stále hledáním velké neznámé se trápíme

Nakonec se naše city otupí
A svou lidskost ztratíme
Kde jsou ty časy štěstí a lásky
Kde jsou ty časy když nebyly na naší tváři ještě vrásky?

Plní elánu do života
Nyní kráčíme s prázdnotou v očích
Jenž se smrti podobá