Duben 2012

MInulost školních Let

23. dubna 2012 v 14:10 | Fallen
Už uplynulo tolik let od prvních krůčků
První slova které vyšlo z našich úst
Uplynulo tolik času od dob kdy jsme byly poprvé ve škole

Spolužáci kteří byly jako odrazové mústky dál někam to dotáhnout
Náhle druhý stupeň sportovní účasti , zájezdy a konečně pocit že si můžeme na kraj svých sil sáhnout

Stále si vzpomínám na ty chvíle kdy byla celá třída ticho
Ale přitom v mysli nás všech už byly pomalu rozvíjen plányna víkend
a vždy o přestávce venku s cigaretou na poslední schod

Dělat už jen to co mě doopravdy zajímá

Po základní škole přišlo učiliště a polovina lidí co znám
Které rád vidím , které i rád mám
zbytek třídy už nějako nevnímám

Stalo se tolik zážitků
Tolik problémů a starostí
Tolik nevymazatelných radostí

Šokovaná učitelka , co se dělo na dámských záchodech ?
Kdybych vám to řekl paní
Neobešlo by se to bez zapírání
Proto hned dostal sem poznámku za Nemravné chování

Nyní dospělí ale stále provokatér
Stále žertér amatér
Ale stále držící svůj směr

Minulost není třeba zapomenout
Ale je dobré na to dobré si vzpomenout

Od školky k Dospělosti

23. dubna 2012 v 13:40 | Fallen
Vidím minulost jako proud který sebou táhne všechno špatné
Proto nikdo z nás nevidí svět jen v černo /bílé nebo matné

Kolikrát chceme vrátit čas , kolikrát báli se o nás
Chtěli jsme tolikrát změnit minulost
Špatné slovo
Špatné gesto

Proč snažíme se ukazovat jako
Ti největší frajeři
Vždyť nám to přece ženský stejně nevěří

Aď už jsme metalisti nebo rapeři
Minulost nezměníš
Maximálně se o sobě něco dozvíš

Dokážeme rozbít někomu hubu
Ale dokážeme i své city najevo dát
Jen dívky/ženy dokáží nás takové brát

Když jsem byl ještě malej capart co si na stromech hrál
Nikdy jsem ženský nechápal a nechápu je ani teď
Když ještě codil sem do první třídy nevěděl sem jak se k nim chovat
Nejradši bych zmizel , šel se prostě někam schovat

V pubertě to nám to začíná
Líbí se nám kdejaká holčina
Samozřejmě v krátké sukni
Nadzvedni a jen koutkem oka rychle se jukni

Otlačky prstů na tváři
Ikdyž se to nezdá občas se něktérá potom zájmu rozzáří

K pochopení nestačí celá staletí
Chytni ji za ruku než ti uletí
POslední šance ke štěstí

Nikdy nevíš která je posledí
Kdy se čas tvých slov naplní

MInulost
Dává nám, rady jací jsme byly
Nebo jací můžeme být
Každý říká můžeme se změnit že prý stačí jen chtít
Ale kdo zná doopravdy tu lidskou mysl?
Proč prostě jen nezačít žít

Minulost Válek

23. dubna 2012 v 13:18 | Fallen
Proč války se vracejí?
Proč nebe temným oblakem se stmívá
Proč zvuky děl se ozívají

Znovu vojácí , na bitevním poly krvácejí
V posledních chvílých své modlitby k bohu obracejí

Tak jako v minulosti
Rytíři v lesklé zbroji mečem se oháněli
A bránili lidi kteří se bránit sami nemohli
S mečem v ruce do poslední kapky krve bojovali ikdyž už je dávno nepřátelé přemohli

Tak jako vojáci v modrém kroji
S bajonety na mušketě tu bitevní vřavy vyběhli
Stále jen na této planetě se tyto muka lidí dělali

Proč minulost stále se nám před očima promítá
Ikdyž svou vinu člověk si Odmítá
Nikdy víc však prý do údolí smrti , nezavítá
Tam kde jména mrtvích v podobě kulek jsou do země zarytá

Minulost Pravdivých Slov

23. dubna 2012 v 13:07 | Fallen
Minulost to jous naše společné zážitky
Citové ač někdy nevhodné prožitky
Ikdyž někdy snad i trefné výčitky

Svědomí díky tobě v bezvědomí
Člověku trvá než pochopí
Než si svou hloupost uvědomí

Začalo to jako hra
Na hřišti kterému byl jsem král
S pocity jiných jsem si zahrával

Pomáhal sem ostatním a nedokál pomoct sobě
Byl sem dohazovač a provokatér v jedný osobě
Jde jen o to jak to kdo bral a v jaký to bylo podobě

Minulost která dávala trochu smysl
Pak co se mi hlavou honilo byl jen nesmysl
Přišlo mi pak těch pár let jen jako výmysl

NIkdo neví o čem nyní píšu
Jestli si dělám srandu
Nebo si z lidí dělám pí..

Minulost sama o sobě jen chaos
Všechny ty vzpomínky v naší hlavě
Všechno co jsme viděli
Vše co jsme si prožily


Všechno co mělo cenu
Jestli někdo ztratil svou spřízněnou duši
Nebo jí pořád má
Pošeptejte jí do ucha jak jí to strašně sluší
Řekněte jí "ty jsi má láska jediná"

Jsi jediná osoba která mě zajímala a zajímá
Jsi můj anděl na cestě životem
Spolu žijeme na tomto světě
Schovaní za plotem
Věak věř že chci ti říci ve dvou slovech a v jedné větě
Že stále miluji tě.

Minulost Lásky

23. dubna 2012 v 12:30 | Fallen
Minulost naší lásky
Chodili jsme spolu na prcházky
Do parku
Sledovali jsme svět z prkené lavičky

Měli jsme jiný styl
Poslouchala jsi Rap a Hip-Hop
Zatím co já zarputilé Metalové písničky

Jediné co nás spojovalo
Byla chvíle kdy měly Jsme k sobě stejné city
Jenže rychle mění každého hold to naše BIG City

Všechno začalo měnit se v prach
Ty odešla si mi ze života jako by jsi měla z něčeho strach
Pomalu i já začínám si myslet že život je jen krach
Že nám dává jen pořádnej zápřah

Láska to nejsou jen slova a doteky
Je to i vzájemné pochopení
Je to náš spůsob jak zahnat samotu a to tiché utrpení

Kde je lásku tam není smutek
Tam je jen stesk
Po osobě kterou milujeme dál
Pro kterou by každý ruku do ohně dal

Krutá Minulost

23. dubna 2012 v 12:13 | Fallen
Minulost
To jsou války které lidé s nenávistí k jiným
Mezi sebou rozbouřili
Které i nevinní lidé zažili

Časy plné hněvu a zlobi
Na rukou okovi
Měla snad tehdy naše dovednost řešit věci slovy

Proč si stále navzájem ubližujeme
To se doopravdy tolik mezi sebou nenávidíme?

Nezničili jsme v minulosti už snad dost životů
Tak proč se stále snažíme
Ničit vše co nám přijde do cesty
To tolik milujeme samotu?

Minulost stále se opakují naše činy
Stále nám ji připomínají naše jizvy
Aď už na těle nebo na duši
Proč už někdo ten bludný kruh nezruší

Proč člověk jenom ničí
To snad neslyší
Jak děti bez otců a matek stracených ve válkách
Doma křičí
Rodiče pro své syny a dcery , brečí

Oplakávají jejich smrt
A to jen proto že Američani
Chtěly mít v Íraqu svůj vlastní vrt
A i přesto dosáhly jen toho
Že mají prd

A kdo to začal? Jen člověk sám začíná tyhle války
S pocitem že vedle toho mají víc
TAk si nemůže pomoci
Protože touží po slávě
A po moci

Nezajímalo to ani krále
Prezidenty nikoho
Že generále

Však mi nedokáže pomáhat
Děláme to jen když se nám to řekne
Ikdyž alespoň chvíly žít v míru
Bylo by snad pěkné

Proč se nepoučíme z minulosti
Kde už tak bylo prolito tolik krve?
Kolik obětí je potřeba než zde bude ta chvíle krásné budoucnosti?

Minulost nezměníš

23. dubna 2012 v 11:42 | Fallen
Díváme se zpět na svoje činy
Chceme aby nám naši nejbliší
odpustili naše viny

Vzpomínky které stále utkvívají nám v hlavě
Mysleli jsme si že vše zvládneme celkem hravě
Svazují naše srdce
Stále čekáme a držíme ho v ruce pro tu která jej dříve odmítla

V minulosti stále hledáme své chyby
Nemůžeme zapomenout na své lásky
Ani na holky co se nám líbí

Ikdyž někdy zdá se nám to marné
Že v našem světě stávají se už od dávných časů
Jen věci nám odporné

Proč nejde vrátit minulost zpět
Možná bych tě nepoznal
Možná nezačal bych tě nenávidět
Možná je to tí že jsem viděl na tobě jen to co jsem chtěl vidět

Co možná dělá světlo :)

20. dubna 2012 v 13:21 | Fallen
Světlo díky kterému zelenají listy a roste jatní kvítí
Slunce které nad hlavou nám svítí
Jen díky němu svlékají se dívky do přiléhavých oblečků
Ikdyž kolikrát obklopeny davy blbečků

U vody kolikrát neobejdou se bez pomoci
Při nanášení opalovacího krému
Někdo jinej měl by možná trému

Světlo stále přináší své ovoce
Při západu slunce vyjadřujeme své emoce
I mnoho jiných jako my!
Klidně i 80letej důchodce

Při východu slunce přejeme si vydět mnohem víc z těch které nemůžeme mít
Po západu slunce Po nich začínáme toužit
A při přípravě ke spánku začínáme o nich snít

Poslední Světlo

17. dubna 2012 v 22:13 | Fallen
Prosím utíkej
Blíží se světlo které ukončí tvé sny
Dosud jsi žila jen obklopena zdmi

Lidmi které jsi znala
Jako jedna z mála
Prožila si s nimi jejich smutky i se s nimi smála

Nechoď tím tunelem tam to všechno končí
Proč ti které milujeme tak snadno se s námi loučí
Slzy hrnou se do očí
Pomalu hledají východ kudy utéct

Nechoď za tím světlem které znamená tvou smrt
Žila jsi neúplným životem , stála jsi uprostřed mimo jeho dění
Hledala jsi spůsob jak se něco změní
Ale bylo to pouze jen bláhové snění

Světlo odhaluje tvá stará zranění
Jizvy a šrámi na dušu která se nezahojí
Proč se člověk tolik neznámého bojí

Proč mu láska za oběť stojí
Proč i se světlem nebo temnotou v srdci
Můžeme milovat i nenávidět proč obojí?

Místy světlo a někde smutek

17. dubna 2012 v 21:52 | Fallen
Proč máš smutek ve tváří
Když světlo mizí
Proč náhle jsme si tak cizí

Měli jsme to snad předčasně za lásku rizí
Nikdy nechápal sem tvé myšlenkové pochody ty tvé takzvané kvízi
Byla jsi paní mé múzi

Odešla jsi z mého života
jako světlo z obrovských plání
Proč pořád musíme zažívat se životem to marné klání

Proč jsi odešla ach má paní
Nebo je to snad jen mé zdání?
Jen tě obejmout při východu slunce je mé poslední přání

Mé srdce potom všem však nebude pro jinou k mání

Světlo Které nemá cit

17. dubna 2012 v 16:48 | Fallen
Světlo procházející tmou
Paprsky bodájící do mého
Prozařující mou
Duši obklopenou
Temnotou

Světlo které nemá konec ani začátek
Zavládl v mém srdci velký zmatek

Ty jsi byla tím světlem
Tvůj nádherný úsměv rozzářil celou místnost
S tebou plánoval jsem si budoucnost
Avšak jediné co zůstalo je jen minulost

Trpká příchuť samoty která mě stále sužuje
Do malého prostoru
Byla jsi světlem které drželo mě nad vodou
Viděl sem díky tobě vše co bylo na obzoru

Světlo které nyní svítí na mou cestu dalekou
Spaluje mě zaživa
Jako by jsi to byla ty kdo si tu bolest užívá

Světlo

16. dubna 2012 v 23:53 | Fallen
Světlo které unáší tu bolest
Světlo které nedá mi spát
Chci se pokusit o návrat
Mám závrať z tvých pocitů
Nevím pro koho jsi tu

Světlo stále prochází tou temnotou
Trpíme davovou samotou
Ve srdcích stále jen čekáme na tu pravou

Lidská neštěstí jsou naší potravou
Ikdyž padáme únavou
Opakujeme si že minulé chyby nás nedostanou

Světlo pořád pohledy vrací se
Minulost před naší hloupostí klaní se
Štěstí pomalu ze života ztrácí se

Světlo Pod Sluncem

16. dubna 2012 v 21:58 | Fallen
Slunce zapadá
Jako dotek tvé ruky na mou tvář jeho světlo na mě dopadá
Květina našich slov a činů uvadá

Proč vše jako slunce musí nakonec odejít za obzor
Proč nedával sem si na tvá trápení větší pozor

Slunce zachází
Můj konec přichází
Můj život odchází s tvím posledním slovem sbohem

Už nikdy nepodívám se na slunce se štěstím v srdci
Jak to skončilo mě mrzí
Chtěl bych tě vidět naposled , snad bude to brzi

Slunce uhasíná za oceánem slov
Stojím nad propastí která nemá konec
Tvé srdce chladné jako kov

Umírám pro tebe
Pro tvé oči modré
Jako nebe

Byla jsi mou hvězdou , mým sluncem
Jsi mým rádcem
Díky tobě nebyl jsem práznou schránkou
Nyní však mé city jsou mi soudcem

Naše láska je nyní mým koncem
Odcházím
Padám volným pádem
Do časů minulých

Do chvil ztracených
Dal sem ti vše
A nyní roztrhaná na kusy je má duše

Na hoře se sluncem za zády
S pocitem smutku a tvé zrady
Pokouším se znovu vstát
Znovu všemu vzdorovat

Nechci se znovu ptát
Chci jen o kousek svého místa ve tvém srdci bojovat
Nechci své chyby znovu opakovat

Slunce jak je nademnou
Je stále jasnější
Život jako by se zastavil
Nikdy nebyl krásnější

Pod sluncem kterým jsi byla pro mě ty
Píšu zde pro tebe tyto věty
Své pocity

Avšak již nikdy nevýjdu ze své samoty
Neboť aď už svítí slunce
Vždy budu plný své temnoty

All For Fall Love

16. dubna 2012 v 21:41 | Fallen
Píšu tenhle dopis kvůli těm které sem ztratil během života
Bylo tolik překrásných chvil a nakonec zbyla jen samota

Cítil sem lásku anebo se jí to jen podobá?
Něžné city které nic už nevymaže
Ty dotyky a pohledy

Nakonec je to jako black komedi
proč láska bolí
proč naše srdce tolik ničí
sem tvůj a přitom ničí

Bylo to o citech nikdy né o chtíči
dal jsem ti srdce
a ty jsi jej zlomila
měl sem napřažené ruce
držel jej v dlaních

co řekla ti tvá intuice
nemohu vědět
proč musí se mi o tobě i po tolika letech
zdát
proč už se nikdy nemohu bez přetvářky smát

Srdce které už nikdy nepozná tu krásu
V temnotě uzavřené
Na věčnost ve smutku zahalené
Ač bylo věrné jen tobě
A vždy pro tebe se vším otevřené

Pro milované

12. dubna 2012 v 1:51 | Fallen
Pro milované
Zbytečně snažím se
Probudit k životu své srdce
Něco končí a něco začíná
Co je ale vždy toho smutku příčina

Srdce ledem obklopené
Duše které se snaží žít
Ale nikdo necítí její trápení
Nikdo tu pro ni není

Jednou se to změní
Vidíš mě
Cítíš mě jak se klepu
Nenávidíš mě?

Proč když se ti snažím pomoci tak mi ubližuješ
Proč nejde to vrátit abych už předem věděl jaká doopravdy seš
abych poznal tvou lež

Stále držím si tě v srdci
Marně odporovat snažím se
Ke vzpomínkám krutým stále vracím se

Tvé oči prázdné zdáli se být
Pro tebe umíral sem aby jsi mohla žít
Díval sem se do tvých očí ale nikdy nespatřil tam sebe

Chtěl sem žít vedle tebe
Byla jsi pro mě svět i nebe nade mnou
Avšak ve tvém srdci už byl někdo jiný

Byl jsem pro tebe jen člověk co vymýšlel šprýmy
Pořád nějaké voloviny
Ale neznamenal sem pro tebe nic
Lhala jsi mi že ve tvém životě nikdo není
Že jsi tu vždy pro mě

Přitom pokaždé když potřeboval jsem tě nejvíc
Když křičel sem tvé jméno z plných plic
Pořád a pořád si se oddalovala mi víc

Nebyl sem ideál
Ale to není nikdo
Když natrefí člověk na osobu kterou může mít rád
Kterou dokáže doopravdy milovat
Je to něco co málokdo mohl doopravdy poznat