Únor 2012

Pod Jedním nebem

22. února 2012 v 16:17 | Fallen
Pod jedním nebem
Stále se vracíme do vzpomínek
Pod hvězdami se scházíme

Svou lásku rozdáváme
Ikdyž sebe občas ztrácíme
Pod jedním nebem kráčíme dál vstříce svým pocitům

Malou díru v hlavě mám
Ikdyž vím že nejsem v tomhle sám
Čekám na tebe , na místě zůstávám

Staré city cestou potkávám
Rány znovu dostávám
Srdce tluče a nechce se zastavit

Nejde zapomenout , nejde to tak lehce
Něžné dotyky , splinuly s tou tmou plnou osamění
Ta kterou miluji stále kráčí svou cestou , která není má

Jizvy zašitý stále krvácí
Bolest z minule se neztrácí
Vše co bylo krásné v bolesti se obrací

Utíká čas
Pod jedním nebem najdete nás
Ale nikdy už né spolu

Stojíc na molu kde všechno končí
Zlomená duše a srdce plné jizev
Dívat se znovu do očí

Vše prý dá se zvládnout
Jenže jak když umíš už jen nad vším rukou mávnout
Skus si někdy na srdce sáhnout

Cítíš to ? Slyšíš jak tluče?
To žije pro tebe
Tak jak je nademnou nebe

Stále opakuji miluji tě
Nejsem už malé dítě
Dokážu si představit tvoje obavy

Ve východu slunce opět spatřit dvě postavy ale přitom jedné duše
Spřízněné lidi které znovu spojili jejich prožitky
Které již nezajímají jiných lidí co závidí , co mají jen námitky

Pod jedním nebem žijeme
Znovu se jednou spojíme
Svou lásku snad jednou k životu vrátíme
Anebo se opět ztratíme navždy

Pod jedním nebem se stalo

17. února 2012 v 21:45 | Fallen
co by se stalo kdyby nebe nebylo modré , pod jedním nebem prožily jsme si zlé i dobré,nezbylo nic možná jen každý z nás čekal trochu víc , zůstalo jen zeptat se sám sebe co by se stalo , přitom stačilo tak málo , jenže co víc chtít očekávat se to dalo , není nic jak by se zdálo , pro své lásky obětujeme možná vše protože život vedle ní je nám nade vše

Co by se stalo ? Kdybych ti to řekl znovu?

16. února 2012 v 13:41 | Fallen Antony
Co by se stalo?
Kdybych řekl miluji tě
Brala by si mě vážně nebo by si se stáhla jako malé dítě?

Pořád ve srdci mám z toho zmatek
Nemohu se rozhodnout
Známe se nějaký ten pátek

Chtěl bych ti tolik věcí do ouška pošeptnout
Do teď nemohu zapomenout
Nemohu nad vším jen tak jako ty rukou mávnout

Co by se stalo ?
Kdyby si nebyla ?
Aspoň jednou nedělal ze mě debila

Všechno co jsem udělal bylo pro tebe
Nestaral sem se snad nikdy o sebe
Chtěl sem jen tvoje štěstí

A ty za to jdeš za jiným to je jak rána pěstí
Na náměstí skanduji tvoje jméno
Pořád ale nosím v sobě to břemeno

Co by se stalo ?
Kdybych za tebe svůj život položil?
Možná bych se alespoň trochy povšimnutí dožil

Smutné básně to všechno jsme teď my oba
Změnila nás ale snad láska nebo tahle doba
Všechno jsou mezilidské vztahy
Avšak co se týče mě jde jen o zbytečné snahy

Že chci světu jen trochu sebe ukázat
Ikdyž vím že nemůžu na ztracené štěstí nikdy navázat
Sám tenhle boj vyhrát nemůžu nikdy dokázat

Co by se stalo kdyby si aspoň jednou řekla pravdu
Co by se stalo kdyby si řekla mám tě ráda
Sice jen jako kamaráda
Ale aspoň by si mi nechodila s nožem v ruce za záda
Aby si mi probodla srdce

Vše co vyprávím je čistá pravda
Vše se odehrálo
Vše kousek po kousku o něčem vyprávělo

Co kdyby ? skoro vše bylo řečeno

16. února 2012 v 10:51 | Fallen
Nosíme si sebou své vlastní smutky
Pořád vrací se nám naše skutky
Co by se stalo kdybychom měli v životě už připravené linky?

Hledáme co vlastně význam života
Kam zmizela ta naše jistota
Proč pořád na nás doráží samota?

Co by se stalo chtít nebýt sami ?
Obklopeni láskou a milovanými lidmi

Pořád snažíme se o něco bojovat
Chceme za něco stát
Za někoho se obětovat
Někomu pomáhat
Aby věděli že to pro ně tu stále ještě stojíme
Že kvůli nim pořád dýcháme

Co by se stalo kdyby byla na světě jen nenávist?
Kdyby existovala jen závist
Proč nemůže svět tohle vidět
Začínám se za to že jsem člověk stydět
I zvíře má více laskavosti
Drží si více věrnosti
Než máme my

Schováváme se za vysokými zdmi
Bojíme se tmy

Naše životy ovládají různé věci
Láska
Bolest
Smutek
Zrada
Strast
Možná na některé z těhto věcí stačí jen čas
Možná žádná náplast
Na rány spůsobené neexistuje kouzelná náplast

ale proč si lidé nemohou důvěřovat?
Protože se bojí že se budou jejich chyby opakovat

Co kdyby nebylo pro koho

15. února 2012 v 17:04 | Fallen
Vzpomínáme na ty momenty
Kdy přišly na náš blog první komenty
Co by se stalo kdyby nás nikdo nebral vážně

Proč se pak přemáhat a psát pořád ještě básně?
Co by se stalo kdybychom neměly pro koho psát
Jakou otázku bychom mohly si pokládat

Píšeme pro lidi nám neznámé
O lidech které milujeme nebo aspoň trochu známe
Povídáme si o našich zážitcích

O našich trapných chvilkách nebo požitcích
Mluvíme o tom v jakých sme se ocitli pozicích
Co by se stalo nemít lidi kolem

Proč nesedíme všichni jako sobě rovni za kulatým stolem
Co by se stalo kdyby
Neměly lidé , všichni nějaké chyby

Je snad lepší říci pravdu než dávat nesplnitelné sliby
Je lepší psát než to v sobě dusit
Dát najevo že nám někdo hodně chybí

Co by se stalo kdyby byl život snadnou hrou
Schováváme se doteď i se svými city
Za železnou oponou

Co by se stalo kdyby

15. února 2012 v 16:08 | Fallen
Co by se stalo kdyby dal by se vrátit čas
Co by se stalo kdyby mohl opravit chyby každý z nás
Co by se stalo kdybychom byly spolu

Co by se stalo kdybych tě nikdy nepoznal
Co by se stalo kdybych se ti nikdy nepřiznal
Co by se stalo kdybych tě nemiloval

Chtěl sem ti svou lásku dát
Co se stalo že jsi mě přestala milovat

Co by se stalo kdy přestal se točit svět
Co by se stalo kdybychom se neohlížely zpět
Co by se stalo kdyby se lidi přestaly nenávidět

Co by se stalo nemít z toho všeho pocit viny
Co se stalo co byly ty příčiny
Co by se stalo kdyby zmizeli ty stíny pochybností

Chci znovu dýchat
chci znovu žít
Chci znovu po tvém boku jít

Vím sice co chci já ale nevím co chceš ty
Kde se rozcházejí naše cesty

Co by se stalo kdyby se naše sny staly skutečností
Co by se stalo kdybychom žili svou úpřímností
Co by se stalo kdyby život nebyl stavěn na hlouposti

Co by se stalo ještě chvíly tu někoho mít
Co by se stalo znovu o lásce snít
Co by se stalo své jizvy na duši před jinými skrýt

Do stromu tvé jméno vrýt
Aby všichni věděli že nepřestal sem tě milovat
Ale i přesto že nemohu se radovat
Že jsi s někým jiným stále se snažím zůstat ti na blízku aspoń jako přítel
ikdyž trhá mě to na kusy , nejradši bych milionkrát zemřel
trpím tím co se děje
trpím tím jak na mě zapomínáš a kam to všechno spěje

Co by se stalo

14. února 2012 v 17:38 | Fallen
co by se stalo kdybychom byly spolu , možná netáhla by mě taková tíha dolů , vše náhle ztrácí své barvy , co by se stalo skusit to na krátký čas , bylo by snad jedno kdyby to odpískal jeden z nás, co by se stalo kdyby sme se měly doopravdy rádi , myslím tím lásku ne jen jako kamarádi, pořád se snažím a je to marné, přitom cítím jak má duše smutkem stárne , krev v žilách jako by bez života pomalu tuhne

Tma života

12. února 2012 v 17:15 | Fallen
Tma jako v pytli , nikdo nevidí na cestu svou
Jdeme dál tou zahradou
Minulost necháváme za sebou

Umíráme pro svoje lásky
Ze života zbyly jen vrásky

Tma která nekončí
Ve srdci nás stále něco konejší
Čekáme kdy se naše bolesti utiší

Život je boj hledáme světlo na konci tunelu
Pořád přemýšlíte o čem to vlastně melu

Mluvím o životě a co vlastně znamená
Pokračuje tiše
Když duše je trápením znavená

Malý krok stačí k tomu
Abychom mohli začít znovu

Život ve tmě která nás zpomaluje
Někdo nás svým fňukáním otravuje
Ale přitom každý z nás si pamatuje

Jak na tom byl
A že bez přátel by tak možná pořád žil
Hledáme odpuště ní od těch kterým náš čin něčím ublížil

Krev vtéká do žil
Něco si každý z nás už prožil
Smutek , lásku , štěstí si každý svím způsobem prožil

Život je hra která nemá konec ani začátek po kterém by člověk toužil

JIskra

9. února 2012 v 17:14 | Fallen
Malý kousek duše ze ztráty se neprobere , kousek citu který ven se neprodere
Život není krátký jen čas rychle ubíhá
Dívám se za tebou zpátky , můj smysl života znovu svou sílu nabívá

Láskou to zasčalo bolestí to končí
Srdce nemilosrdné zrcadlo
Sníh mi padá do očí

Cit v srdci které krvácí
Upomínka na tebe , proč se štěstí nevrací
Bolest která zůstavá a má touhá odchází

Smrt po špičkách obchází
Srdce z ledu
Tvář zahalenou nehledám žádnou vědu
Hledám lásku časem zapoměnou

Zatmění

7. února 2012 v 16:44 | Fallen/Dědek
hjdeš dál tou tmou , temnou chodbou , mé úmysli po cestě zahynou , pokračuji za tvou tváří nevinnou , ve srdci tma sužuje mou duši ledovou , minulost nechávám za sebou , život je hra na přetvářku štěstí , jedna chyba a dostaneme ránu pěstí , nic netrvá věčně , ani ty chvilky báječné neztratí se v šedi , pokud není člověk co se lituje a jen ve tmavém koutě sedí , ve tmě stále se procházím , hledám tebe , tak prosím ved mě , tvé oči jsou okny do tvé duše , víš sama že má je už dávno na kusy rozervaná z rozchodů , různých smutků a nepříjemných odchodů lidí co jsem znal , přitom sem nevěděl že jsem je teprve poznával , svou lásku sem rozdával , byl to nával různých pocitů které nedají se popsat , jediné co mohu říct není snadné se z toho dostat , zatmění srdce stále se vrací , jizvy dávné však ještě ted krvácí

Ve tmě

6. února 2012 v 19:38 | Fallen
cestou pohlcenou tmou jdu stále za tebou , čekám kam mě ty kroky dovedou , hledám cestu a lásku svou , zatmění slunce tak jako mého srdce , tma jako v pytli se zdá , kam zmizela láska má , na pokraji propasti snažím se udržet , bolest ze stráty chci ještě chvíly vydržet , čekám a čas chce už vypršet , snažím se své temné jádro v sobě zadržet, ve tmě čeká ta bolest , do tmy křičím neodcházej , vše je nám známé , vše víme a všechno známe

Podstata Zoufalství

6. února 2012 v 2:59 | Fallen
srdce bolí , ve tmě zoufalá myšlenka mě napadá slunce nevychází už jen zapadá , nikdy nekončící smutná nálada, zoufalé činy které nedají se vzít zpět , možná proto časem místo lásky začnou se lidé nenávidět , za to čím se staly není proč se stydět, důležité je být tím kým sme ale hlavně to pořád vědět , musíme jít vztříc budoucnosti ne jen stále do minullých chyb hledět, zoufale se snažíme být lepší než ti ostatní , pořád snažíme si sami sobě něco dokázat , nedokážeme snad na společné zájmi navázat , zoufalá hra dvou lidí kteří snaží se dokázat jak jim na sobě záleží ale přitom časem zjistí že to není jediné o co tu doopravdy běží a že pravda bolí ale v něčem jiném leží , do cíle svých myšlenek dobíháme s těží , spousta myšlenek , spousta nápadů , které hromadí se jako když sněží , zoufalství je naše největší břímě které na našich bedrech leží , stále cestu ke štěstí nám kříží , potichu se do naší mysli plíží a na nás se neohlíží

Zoufáš si

2. února 2012 v 16:59 | Fallen
zoufáš si hledáš své pravé já ztrácíš křídla svá , proč je tvoje tvář tak tajemná , kde je láska tvá , vše zdá s