Leden 2012

Kam zmizí nevinnost

19. ledna 2012 v 13:39 | /Fallen/
Nesnáším tenhle system ,nikdo pro ostatní nehne ani prstem , někomu pomoci stalo se jen asi hloupím gestem , procházím se městěm které jsem kdysy znal , dívám se do oken , slzy mi tečou proudem , procházím si kolapsem , moje mysl uspaná komatem mojí duše , je to myšlenka polapená v předtuše , časů dávných , davám se dohromady , ztrácím kamarády bez výčítek , pomlouvají za zády , jsou to krachy a volný pády , nezbývá nic než vstát , znovu odhodlat se bojovat .

Smetly mě pocity , smetly mě jako vlna tsunami , pořád musím myslet na to že je život jako jeden velkej krach , na to že zůstanu nakonec v tomhle sám z toho mám strach , že se budu bez záchrany zmítat ve vlnách , prý není v životě nic co si neuděláš sám , jenže v týhle době tady žít , když není práce , nejsou prachy , nejsou koláče , bez toho není žádnej příjem , proč tu pořád ale ještě žijem .

Je to kruh kterej pořád vrací nás na začátek , vždycky nás srazí když se vracíme do obrátek , jsme jak banda kůzlátek na jatka , i naše životnost bude brzo krátká , chceme peníze ale nechce se nám makat , chceme peníze ale nechceme se přestat flákat , po ulicích když vidím ty lidi , píchaj si jedy do žil je mi z toho k sblití , tohle je sebevražda a né žádný žití , je vidět jak sou už totálně v řiti .

Pomalu začínám chápat jak moc musej některý lidi ve tmě tápat , jak moc je tahle doba ubíjí , pomalu je stát zabíjí , děti jsou horší než naše generace , zakládaj si gangy , začínaj okupace v teenagerským věku na krámech , kouřej od osmi let , s ganjou ve 12 jedou na výlet , v 15 chtěj celou školu vystřílet už není žádná cesta zpět , místo nenávisti rodičů je budou zabíjet a do kontajnerů s povolením státu uklízet.

Takhle to končí , lidstvo pomalu se loučí s rozumem , na dálku mu mává , tatínek dítě posílá do píči , protože se po něm v kouření opičí , matka nenávidí svou 11 letou dceru , že skoušela co viděla u nich v postely , nakonec už i batole bude mít v jedný ruce bouchačku , do zadku zabodnutou stříkačku , 5ti letý dítě s cigárem v hubě místo aby si koupilo žvíkačku , kampak se na to hrabe za kaačku svlíkačku.

Až to začne bude naše země rájem feťáčků.

Jen douám že se toho nedožiju , že už dávno někdo pod drnem 6stop někde zakopanej shniu.

nevinně to začalo

18. ledna 2012 v 23:03 | fallen
Jsi obdařená nevinností , častokrát si jí někdo plete s hloupostí , jenže právě to tě ovyláštňuje , možná proto tě někdo miluje , tvá nevinnost srdce svayuje , další jako amorův šíp yasahuje , mnoho dalších meyi námi ovlivňuje , málokdo se y toho vypamatuje.

Jsi krásná a nevinná , jsi panna spanilá , jsi má víla visnilá , není nic krásnější než ty , miluji tebe i tvé rudé rty , vášnívá obětí která mohla bz trvat klidně i celá staletí , chtěl bzch být romantik i v životě jenže to neumím a to je mé prokletí.

Jsem jakej Jsem

15. ledna 2012 v 14:41 | Fallen
Malý kousek sebe , nade mnou je modré nebe , které stále připomíná mi tebe , suchá zem pode mnou , do nohou mě hřeje , slunce do tváře se mi směje , srdce si se mnou ošemetnou hru hraje , doteď nevím kam můj život spěje , pořád toužím po tom co nemůžu mít , co doopravdy ještě můžu chtít .

Chtěl bych jí obejmout , znovu jí políbit , možná že to jen neumím pochopit , že to co bylo nemá konec ani začátek , můj život je jeden velkej zmatek , kvůli kravinám je tu spousta hádek , pořád mi zbívá tolik otázek , co jsem udělal špatně , na ty chliky krásný vzpomínám si už jenom matně.

Z toho jakej sem byl je mi špatně , hledal sem lásku a našel je zoufalství , co mě drželo při životě byly oči tví .

Cesta

2. ledna 2012 v 12:37 | Fallen
Tou cestou dál , potýkám se se slepotou , lidí kteří stále jen sedí na místě a čekají co jim spadne do klína , jen se vymlouvají čí je to vlastně vina . Ta cesta která ukazuje kdo vlastně jsme , která ukazuje naše činy , mluví za nás slova a gesta , co vlastně umíme , jak dál naložíme se svým životem , je na nás jestli půjdeme dál se světem , nebo jestli budeme dále stát za plotem.

Za novým životem třeba na okraj světa , žene nás už jen ta věta , chceme samostatní být , chceme samy za sebe začít žít , proto někdy musíme vše do svých rukou vzít , musíme odejít abychom svůj život mohli mít .

Cesta zaprášená , někdy možná i pro nás ta vysněná , pro nový život jako stvořená.

Zub Času

1. ledna 2012 v 20:20 | Fallen
Nový rok je tu a s ním nové zážitky i příběhy , buď plné smutku , štěstí a něhy , jenže co je pravda v co vlastně doufám , proč pořád jen dokola si zoufám , odpovědět si však sobě netroufám , už nevím kdo vlastně jsem , čí mysl ve mě dřímá , kdo ty nůžky přestříhávající stuhu doopravdy v rukou třímá .

Pomalu jako by ve stínu schovávala se má opravdová podoba , jsem jen minulost která se člověku z dálky podobá , oči mrtvé bez kapky života , je snad opravdu ve mě ještě nějaký cit , jak mohu vědět jak mám žít , když už neumím se pomalu do situae druhých vžít , jaké to je cítit lehký polibek ?

Jako by to bylo před mnoha staletími která mě minula když sem věděl co to znamená , nyní když jsem se probudil ze snu je má duše vším tím počínáním znavená , tělo které se třese protože bylo vždy jen připraveno na boj , myšlenka po lásce náhle zdá se vzdálená , lehké doteky které sebou odvál vítr času .

Na pokraji

1. ledna 2012 v 2:54 | Fallen
Na útesech do kterých vlny narážejí své poslední díky i sbohem dávám , plnou náruč svého srdce rozdávám , rány od života za to dostávám , je to jako rovnocenná výměna za mé skutky , dostávám se do křížové palby bez příčiny , narážím se svou pomyslnou lodí na schvané miny.

Hledal sem lásku a pochopení , blížím se ale jen k potopení , pořád přemýšlím kde a co dělám špatně , hledám jen spřízněnou duši ale marně , narážím jen na přetvářku , poslouchám jen samé výmluvi , skoro samé pomluvi za mými zády nemohu se spolehnout na kamaráday .

Padám z nebe po ráně do srdce , bylo to láskou která byla horšé než tisíce bodnutí , uvízl jsem v zapomenutí , nestojím už ani za ohlédnutí , možná jen za ruky mávnutí .