Prosinec 2011

Náhled do duše

30. prosince 2011 v 1:49 | Fallen
Jsem svíce která zhasíná , jsem obloha která usíná , jsem vodní hladina občas klidný ale přesto pořád přemýšlím co láska znamená . Znavený vším co jsem si prožil , prošel sem si peklem ale nevím proč jsem to přežil , srdce a duše rozervaná , láska na kusy roztrhaná , do vroucích pekel poslaná.

Láskou jsem dýchal , pro ní jsem žil , kvůli ní chtěl sem dosáhnout k výšinám a mít svůj cíl , jenže bolest a smutek bylo jediné co jsem okusil , lásku jsem si zhnusil , vše co jsem dělal potom sem jen sprasil , jediné co jsem pak dokázal bylo že jsem někomu vrazil , možná i pár lidí nechtěně urazil.

Stal se ze mě větší provokatér než-li dřív , na každou špatnost sem hnedka kív , byl sem jako neřízená střela když sem vipil pár piv , nic se nezměnilo , jen můj názor na lidi a svět , není o co stát , promítám si hlavou pořád dokola těch posledních pár vět , chci všechno hodit za hlavu , před vším uletět .

Uvízl jsem na bodu mrazu , jsem vězeň v alkatrazu života , jediné co vidím na konci tunelu je tma a samota.

Pro Vás

29. prosince 2011 v 3:13 | Fallen (Antonín Vít)
Ke spánku tě uložím , lupeny růží ti na polštář položím , cestičku ke mě ti z nich vyzdobím , jsi mé lepší já , jsi věím čím nejsem já , jsi něžnost a laskavost , zatím co já jsem nezvaný host , pro mě je klasická zlost , pro mne neplatí žádná budoucnost , jsi vše co mám , díky tobě nejsem sám .

Podlamují se mi kolena pokaždé když tě vidím , vyslovit miluji tě se pokaždé bojím ale stydím , ve dne se procházíš nová tajemství života nacházíš , potom v noci mne provázíš , cítím se jako ve snu který nekončí , konečně mohu se dívat někomu do očí , říci miluji tebe a že když se do nich podívám konečně vidím sebe .

Snad né vždy něco láskou začíná a bolestí to končí , vždy něco začíná ale těžce se potom loučí . Jsi jako květina která rozkvetla do krásy , tvá krásná tvář a tvé dlouhé vlasy , nemyslím jen na tvou krásu ale i na to jak jsi doopravdy , jsi ta nejhodnější ale i nejmilejší osoba zároveň , zažehnula jsi uvnitř mě pohaslou pochodeň .

Srdce bez života začalo znovu bít , je to nová šance začít znovu žít , konečně něco nového pochopit , znovu se nadechnout , znovu tě políbit a za ruku tě uchopit , záře na konci tunelu kde předtím čekala jen tma , ty jsi mé světlo jsi má záchrana , miluji tě celým svým srdcem , které kdysy bylo pohlcené mrazem , pohozeno na zem a pošlapáno jako nic , ty jsi dívka jediná , jinou už nechci víc.

Bohužel tato báseň není o mě :( ale za to je pro dva , mě velice drahé lidi kterých si velice vážím a mám je velice rád , na jejich prosbu k jejich dalšímu výročí :)

Vánoční Jmelí

28. prosince 2011 v 20:36 | Fallen
Jmelí vánoční , pro někoho je to možná výroční , pro někoho den prvního políbení nebo začátek vábení , dívky krásné možná vzhledově nebo je to i duševní , někdo je jako kyselé hrozny , kdo vý co ho o vánocích čeká , je to cesta daleká , na někoho možná někde čeká láska velká .

Hledáme své protějšky možná i celý život o vánocích hledáme skvělý důvod jak se zalíbit , jsme v konci svého bytí , pro jedno kvýtí slunce nesvítí , bez lásky není k žití , prožíváme své války každý den s láskou i touhou hledáme šanci pouhou , kousek světla , jiskru která zažehne plameny srdce , které nám tluče o závod na to jak najít tu pravou však není žádný návod .

Je to pouhý závod s časem , jdeme jen za hlasem svých pocitů , pravá láska je to pravda nebo jen pouhý náhled do mýtů.

Jmelí je znakem našich citů , chodíme však jen jako v labirintu.

Polibky pod Jmelím

28. prosince 2011 v 14:43 | Fallen
Polibků tisíce pod jmelím na vánoce pude , každý se svou láskou ve štěstí bude , oslavují svátky štěstí všude , kolem nás je krásný svět plný pochopení , ve světě nám známém najdeme i utrpení , pomáháme lidem v těžkých chvílých , upřednostňujeme štěstí našich milích .

Jmelí pověšené , ozdoby na stromečku usazené , jako v nádherném dárečku vše zabalené , stuhou zavázané , tisíce polibků , tisíce tváří , které štěstím jen září , láskou obejmuti , ruku v ruce sepnuti , fotograf uměleckou fotku fotí , krásné chvíle do obrázku skrotí.

Návrat

28. prosince 2011 v 12:25 | Fallen
Mizí v mlze , ve stínech tajemných , přání o lásce a svobodě , hledám celý život , je to marné snažení , místo lásky smutek , nacházím je to mé vězení , stále se opakuje stejný scénář a trápení . Utíkám před bolestmi které čekají za rohem , čekám kdy se láska oběví i před mím prahem , cítím se jako svým vlastním vrahem.

City které ve slzách končí , vše prý jednou se rozloučí , vždy když mám už více sil , vždy když už mám nadosach svůj cíl , lásku mít , ženu kterou chci si vzít , se kterou do života chci dl jít , se kterou bych mohl snad i do ráje odejít.

Ta cesta plná trní , které mě obímá , nemohu se nadechnout , pořád se mi zdá že padám a konec se neblíží , skála tak pevná a voda ji rozbíjí , ale srdci neublíží , čekám kdy bude láska v módě , kdy ji lidé znovu pustí ke svobodě.

Příběh s jmelím

28. prosince 2011 v 11:35 | Fallen
Pod jmelím padl náš první polibek pamatuješ ? Je to jako včera , naše společné chvíle , naše společná důvěra , chodily sme do parky oslavovat naše úspěchy , chodily sme do parku dát jeden druhému trochu útěchu , obejmutí které se zdálo být krátké , zdravý obou z nás bylo vratké .

Nyní o vánocích znovu stojíme pod jmelím, které znamená kousek našeho štěstí , je to střípek naší minulosti , ukazuje nám ve vzpomínkách , kdy jsme byly plní zlosti , ale také kdy jsme byly šťastní .

Vše chce jen čas , vánoce utekly jako voda , tak jako celý rok , jmelí v kapse si schovávám pro tebe abychom oslavily náš další krok kupředu .

Byl při tobě ve všem co se dělo , bylo ti to málo , možná proto vše co jsme znamenaly , do zániku spělo , odešla si s někým jiným , mě si řekla jako přítel při mě stůj , měla si pravdu , mohu tě nenávidět nebo milovat ale už nikdy se na tebe nebudu moci podívat .

Všem lidem kteří v lásku věří přeji vše nejkrásnější a aď jsou vaše pouta ta nejsilnější .

Jmelí

28. prosince 2011 v 11:19 | Fallen
Na vánoce k rodičům na nívštěvu sem se podíval , o všem možném sem si s nimi povídal , oni mají samy sebe , jsou obrazem všeho co mě minulo jsou dokonalí jako nebe , srdce mi puká prázdnotou , pod jmelím se všichni líbají , hvězdy štěstí pro ně stále padají , při polibku své oči zavírájí , srdce své lásce otevírají.

Možná měl sem dávno odejít , všechen smutek sebou vzít , když nemám sílu bez tebe dál žít , když o tobě už můžu jenom snít , už nevím jak nebo jakým spůsobem mám šťastný být . Sněhem po cestě zapadám jako sněhulák , dříve bych se cítil jako volný pták , větvičku jmelí si nosím sebou ikdyž vím že nedostanu se za tebou.

Pořád v něco doufám , ale bojím se být znovu sklamán svou touhou a láskou , která přináší ta největší muka , díky které srdce zamilované puká , když odejde jeden z nás , rozdělí se srdce v půl , když odejdeš s jiným sipeš do mé rány nevědomky sůl.

Miloval jsem tvůj smých i tvé pohlazení , taková jako ty asi už nikde není , srdce zkamení .

Podívej se do mých očí , uvidíš smutek a lásku nehynoucí , jenže tím to asi vše končí.

Možná že něco začíná a o vánocích se příběh náš milosrně loučí.

HeH

26. prosince 2011 v 12:53 | Fallen
Slova plné nenávisti , které spůsobují bolest jiným kolem nás , slova plné touhy , kde pak stačí jen dotyk pouhý , pořád jen se snažíme něco dokázat , ale samy víme že nedokážeme na minulost navázat , snažíme se po dlouhé době znovu odvázat , na jiné lidi se citově nevázat .

Živote utíkáš mi mezi prsty , živote myslel sem že mám tě v hrsti , jenom se mi to zdálo , spoustu sil zůstat na nohou mi to vzalo , udělal sem pro sebe možná málo , ale o mě nešlo , chtěl sem všechno pro ni a nic pro sebe , staral sem se jen o tebe , je mi jedno co je na konci jestli mě čeká peklo , nebo nebe .

Zahodil sem všechno , chtěl sem být jen ve tvé společnosti , žil sem láskou nevšiml sem si té krutosti , kterou chystáš mi za zády , spolu s takzvanými kamarády , dočkal sem se od tebe jediného a to jenom zrady , od té doby přestal sem milovat , mohu jen z minulosti citovat , co bylo , co předcházelo těmto slovům , chci jen o své srdce usilovat.

Srdce z ledu hradbou obklopené , jako hrad na skále opevněné , proti nájezdníkům stavěné , je to peklo skleněné .
Bráním se citům , jsem jen dobrý kamarád , ikdyž někdy bych raději měl víc než rád .

Poslední Vánoce

24. prosince 2011 v 17:11 | Fallen
Poslední vánoce a poslední štědrý den , vše je na stole , vypadá to jako krásný sen , sníme o životě plným překrásných změn .
Hledáme celý život kam zase půjdem , stojí za to být všichni spolu , ruce sepnuté a sedět u jednoho stolu .
Pomalu si v duchu říkat své tajné přání , že se jednou splní a nezůstane jen ve zdáních , za oknem padá malý lehký sních , který jako i své srdce držíme pro ty naše lásky a přátele v dlaních , po prašanu projedeme se na saních.

Přeji vám všem šťastné a veselé , moji drazí přátelé.

Malá díra verze 2

21. prosince 2011 v 22:44 | Fallen (Antonín Vít)
Malou díru v srdci mám a jizvy zašítý , tlukot sdce nevnímám , jediné co mě ranilo jsi byla ty .

Od té doby se domnívám že jsem poznal své hodnoty , možná bude lepší držet se samoty .
Potají v temném koutě potichu umírám , protože mi v životě dělá opět láska neplechu .
Stačí mi o ní jen co znám z doslechu.

Časem se to možná poddá ale ty chvíle lituju , pomalu to co si pamatuju , panákem vodky s ledem zapiju .
Jediné co mi zbývá je jen sen že se nové šance dožiju.

Novou naději už nehledám , držím se zpátky , protože vše je jako život jen na splátky i ten je ale k pochopení příliž krátký.

Vím že láska bolí to mi stačí k vědění , ať už se zeptám na cokoliv , je to k zbláznění .
Ještě prý zůstává naděje , možná jen proto že umírá poslední .
Není prý pro co smutnit , jenže jinak to nejde , smutek zahání bolest ale jen čekám kdy obojí kenečně přejde .
Stejně z toho nikdy nic nevzejde .

Dívám se na oblohu jak mraky plují pryč , možná že za to všechno mohu , ale co se stalo nikdy nezměníš .
Ženy vidí jen peníze , přitom snad netuší že život je jen dokonalá iluze , nezajímá je člověk který pro ně slzy roní ,
nezajímá je chlap kterej se o ní neustále bojí , čekají jen na prince na bílém koni.

Není myšleno o všech , jen o pár takových které znám , jenže kdybych měl jmenovat celý seznam , bylo by to na dlouho , všem přeji krásné a veselé vánoce , šťestí , radosti do života , úspěchů ale hlavně lásky .

Václav Havel

20. prosince 2011 v 0:34 | Fallen (Antonín Vít)
Padá anděl se smutkem v očích , peří černé z křídel pomalu se ztrácí , srdce pohasíná jako svíce , pomalu krvácí ze starých jizev , zlomená křídla která se rozpadají v prach , anděl na zem spadl , leží ve slzách , nepadl díky boji , přišel vzdát hold velkému muži , přinesl mu kytici růží , které jsou bílé jako sníh , ukázal všem svou dobrotu , nikdy neochvějnou laskavost , pro všechny lidi stavěl jeden obrovský most , plný pochopení.

Nebyl to jen pouhý prezident , byl to i člověk který ukázal všem jací by mohly být , jak by se nám mohlo krásně žít , avšak něco se stalo , že náhle musel sám do věčných lovišť odejít , minutu ticha za člověka přejícného , před obyčejnými lidmi kajícného , člověka který byl synem Čech , který i lidem jiné národnosti dokázal vyrazit dech.

Na památku Václavu Havlovi.

Přátelé

18. prosince 2011 v 1:36 | Fallen
Samota je jediné co mi v životě zůstává , pořád do kolen mě dostává , nenalézám šanci svoji , tak proč se snažit , proč zůstávat nadále v tomto boji ? Přemýšlím o čem je život ale nevím co to vlastně stojí , vynaložil sem tolik úsilí aby byly jiní lidé š%tastní , přitom sám zůstávám i nadále jako můj život ůplně prázdný .

Nenácházím uspokojení svých tužeb , využívám jen kamarádských služeb , chvilkové společnosti , být s někým déle v jedné místnosti , možná jen utíkám před svou slabostí , možná je to jen mou minulostí , která se vrací z neznáme , je to malá , velká dáma , která spaluje mou duši , ale smutek a samota je to co mě doopravdy ničí .

Vidím lidi kteří chodily semnou do základní školy jak se změnily , žijí jinak než jak žily , ůplně se změnily , mají děti , manžele a manželky , zatím co u mě zůstaly jen přátelé , které si stále držím při těle , abych nebyl sám , pouze ke konci odhodlán , protože v životě jediné co jsem zažil tak je být vždy sklamán.

debilita

17. prosince 2011 v 11:22 | Fallen
Prý věřím ti ze všech nejvíce , heh , to nebylo tak dávno co slyšel sem tato slova , ale najednou když říkám ti provdu , začneš se osočovat , proboha začni taky jednou mozkem uvažovat . Není všechno tak jak se zdá , kdo vý co všechno už vyzkoušely , kdo vý za co svoje telefony vyměnily , když mi nevěříš tak si teda běž , aspoň je vidět že nepoznáš jejich lež.

Dokud mě budeš mít za lháře tak se ani neozívej , nemám tohle rád , když mám být někomu kamarád , potom pomlouvá mě za zády , nesnáším tyhle sraby , měl sem o tobě lepší mínění ale jak tak koukám jsi stejná jako oni , tohle mezi námy všechno mění .

A Ještě něco byly schopný vybrat auto před barákem , přímo pod oknem tak si to přeber , trochu rozumu si u toho naber ale mě už se do života neser.

Zatmění Srdce

17. prosince 2011 v 1:44 | Fallen
Pod černou oblou , hledám života jiskru svou , z hlouby srdce pocity samoty mě zabijou , hledím do oblak a kráčím tou tmou , která neblíží se konci , pořád jen jdu dál bez kouska , citu , kde je ta naděje , mám pocit ža na ní už pozdě je . Kam to všechno spěje , barva černá v mysly vlaje , každý si na něco hraje .

Nikdy není konec všemu trápení , jsme to my , kdo musí ukončit to života vábení , všeliaké marnění , všechno končí , srdce loučí , díváš se do umírajících očí , které ztratily svůj lesk , zanikl v nich život , to všechno zavinil ten hořký stesk , nevěřil sem tomu , bolest která během vteřiny udeřila jako blesk , z ničeho nic , možná je to proto že jsem čekal od života víc , než si zasloužím , nemohu mít nic z toho po čem toužím.

Hudba hraje smutným tónem , život je krutým soupeřem , bez zábran , čas je jako voda , nezastaví se , nevrátí se , pořád jen jde dopředu ikdyž žádný cíl není zrovna v dohledu , umíráme v očích ostatních když opustí nás síly , potom všem čím sme si prošly a co jsme zažily ale kdy můžeme říct že jsme svůj život krásně prožily .

Zatmění srdce a rány se nehojí , to je vše za co láska doopravdy stojí ? Milujeme , nenávidíme a někdy obojí , zavíráme dveře , chceme být samy ve svém pokoji , nenapravitelné chyby , pouhá slova , jen lži a sliby , které neznamenají nic , když nejsou žádné činy , podnikáme různé zkoušky ostatních bez příčiny aniž by měly na našem životě kousek viny .

Zatmění , plné bolesti , která vrací se z minulosti , stále pokračuje i v přítomnosti , je to snad díky hlouposti , nebo nemáme dost těch probdělých nocí , je to snad tím že nám již není pomoci , je to jako bychom toužily po nemoci , která se vrací a na síle neztrácí , rány které stále krvácí , proti nám náš úsudek obrací .

Jaký je pravý význam tohoto textu ?? Skuste si typnout .

Proč?

14. prosince 2011 v 14:47 | Fallen
O čem tento blog vlastně ? Je mě ale také o lidech se kterými se znám , možná občas vyjadřuje i pocity lidí , kteří jej navštívý , kteří si přečtou nějaký ten článek , ale kdo ví co je doopravdy v něm psáno ? co je v pozadí , co skrývá se ve srdci či duši autora , je to bolest ? smutek , strach , láska , zlost nebo píše jen z rozmaru ?

Píšu o tom co bylo kdysi v minulosti , ukazuji jak se i nadále cítím v přítomnosti , podle všeho mohl bych být odpad společnosti , protože nevím a nemířím k budoucnosti , pořád prohlížím si starý fotky , jen poslouchám báchorky , od lidí který potkávám denno denně , pomlouvaj a nechovají se fér , pak že já jsem ten kdo ztratil směr.

Zapovězen je mi život s láskou po boku , odolávám každodennímu nátlaku , nemám srdce které by mohlo něco cítit , prostě nedá se svítit , jsem vzduch všude kolem , který nedá se chytit , tak co cítím ? To už musí se sám každý dovtípit.

Píšu pro lidi , píšu pro emoce , píšu básně , píšu o politice mého srdce , Píšu o tom co bylo , píšu o tom co se dělo , píšu o tom co se ze mě stalo , možná že je to ještě málo.

Nepíšu pro sebe , ani pro sebe nežiju , píšu pro tebe , žiju pro ostatní , ikdyž vím že se mi to nikdy nevrátí.