Listopad 2011

Hon

29. listopadu 2011 v 20:26 | Fallen
Čarodejnice žijí dál v tématech o minulosti , inkviziční tažení prý boží ale přitom jen plné hořkosti , hledajíc své boží poslání bez milosti , ruka která smete vše plná krutosti , proti všem jenž jsou prý proti církvi , vraždí ve jménu božím , přitom oni jen mstí se za to že neumí žít , nedokáží bez toho svého zákona žít .

Kulty které stále brání se , nejsou žádnou hrozbou tak prober se , vaše úmysly potom s velkou vlnou vrací se , utíkej ženo v rouše noci nechť , nechytí tě do své moci , dál a dál musíš žít aby jsi mohla tou cestou jít , aby si jako kniha pravdivá mohla být , aby si je nemohla nechat tak daleko zajít , oni chtějí jen pro svou víru zabít.

Na zádech s cejchem smrti vracíš se , před falešnou vládou klaníš se , papeži však líbíš se , zabít ho ? Tak skončí vše to utrpení , všechno to nesmyslné řádění , které jediné co přináší rytířům s křížem na hrudi jen vzrušení , nevědomky však samy padají do propasti jen pouhých slibů , však ale už nevědí že jednou příjde čas na vyrovnání jejich dluhů .

V pekle budou pikat svou lačnost po boji , už nikdy nebudou spát v pokoji za tyto činy , nikdo v té době nebyl bez viny , byla to doba falešných přání a falešných bohů , byla to doba jen slepých sluhů , chodících v nekonečném kruhu .

Oznámení

29. listopadu 2011 v 15:33 | Fallen
Další básně/rýmy/texty zde budou až den před vánoci , takže všem přeji dopředu šťastné a veselé , děkuji všem za komentáře , za ty od uživatelů kterým se tento netradiční blog líbí i těm jejihž názor je trochu více proti srsti :)

Svíce za Čarodějnice

29. listopadu 2011 v 14:59 | Fallen
Hoří svíce za oknem za duši padlou , vyměňuje se růže černá za květinu zvadlou , za čarodějnici na hranici upálenou , snad do nebe vzatou . Do nebe volající , ženský hlas v ohni křičící , lidé na páleniště nečiníc dívající , jak na popravišti jest vidět , hlava do koše padající , hlava katem setnutá na kůl jest napíchnutá v okolí cest kde nechají kočí koní vést , květy v krvy zalité začínají na jaře znovu kvést.

Vlasy ohnivé , zbarvené skoro až do rudé , stále se promítá lidem v hlavně je to ona kdo čarodejnicí bude , lidé obviňovaly se navzájem aby nepřišly o svůj krk , staraly se o to aby jim zůstal celý rodiný krb , nikdy na jiné nemyslely , hned práskly co u jiných viděly , nechovaly se snad nikdy jako dospělý , byly jako děti po cukrovým , moc bdělý , možná jen ostatním uškodit chtěly.

Čarodějnice upálená , častokrát , mladá krásná žena , sotva políbená , všemi muži ve vesnici chtěná , víře ač nezdajíc se stále věrná.

Tichá Válka

29. listopadu 2011 v 14:29 | Fallen
Válka tichá mezi lidmi , ti jenž se magií brání a ti jenž se jí straní , sám se jedinec proti stovkám mečů a pochodním neubrání , magie černá , k útoku užitá v duši zatracené prý ukrytá , náhle její sílá rozkvétá , ohněm proti ohni , ocel proti magii , jsme to mi kdo naše síly rozdělí . Kdo ví co bylo následkem těch temných časů , možná stačilo oběvit i tu krásu , která se ukrývala ve srdcích zlomených , city lidí v temnotě ztracených .

Byl to čas kdy lidé vracely se ráno v košilých roztraných a přitom bez škrábnutí i přesto našlo se pár skvrn krvavých , v běhajíc bez povšimnutí a se ztrátou krátkdobé paměti , se zuřivostí vlčí a se zuby které všechno na prach drtí , čarodějnice se pomalu jak čas plynul dál , začali ztrácet , dobytek z ničeho nic přestal krvácet , nikdo neví čeho byl důvod žal , kdo té doby se pánem temnot doopravdy stal .

Zda - li církev , která všechno ututlala nebo síla magie jenž proti nim celá staletí stála , v čela magická stvoření a mýtická zjevení , nad kterými zůstal rozum stát , myslím že v tomto honu se měl člověk i s těžkým brněním čeho bát , poduk přežil tuto bitvu , nepřestal se zajisté již nikdy smát a po nocích s hrůsnými sny nemohl spát .

Čarodějnice

29. listopadu 2011 v 13:49 | Fallen
Již je to stovky let za námy , kdy stavěly se hranice pro nevinné pány a dámy , honila je inkvizice ve Španělsku , honily je křížáci za odměnu , hon na čarodějnice , pořádala kdejaká církev , ale bylo to tak nebo to byla jen zástěrka zbavit se těch kteří jim nebyly k úžitku , toužily jen po jejich majetku .

Byly to časy zlé a temné , kdy i uctívači ďábla hledaly své věrné , alchymisté utíkaly z domu aby se zachránily , aby je vojáci neodstranily , přeci jen neměly nic čím by se bránily , démonikáři však také neutečou , v 15 století rozprášeni jsou , ztratily možná i proto výru svou. I nkvizice čí majetek potřebujou , toho unesou , jejich majetek si připíšou i bez jejich podepsání , však on kdejaký odpor je marný.

Čarodějnice pomalu se topí pod kamennými hradbami kde vojáci čekají která bude žít , avšak dlouho potom prý svůj život nebude mít , upálena na hranici , potom po životě jí prý čekají pekelnící s velkým hrncem , prý rodily se , se zvláštním znamením na těle ale kdo ví jak to bylo , co se vlastně v té době dělo , k čemu by to dnes tímto spělo , že se jim do toho vůbec chtělo .

Dr.Jekyl a Mr Hide

24. listopadu 2011 v 20:11 | Fallen
Dobrý den pane Hajde , copak se pro vás po nocích vždy nějaká ta oběť najde , pod skalpelem ji chuť po vášni přejde , možná v bolestech ještě za roh zajde , potom brzo ráno její tělo někdo najde , však ono vám to ještě tolik let projde . Doktor mění se po lektvaru v bestii , nepoužil na to žádnou magii , jen starou známou chemii , copak to se opravdu stalo nebo měl jen halucinace , možná trpěl jen schyzofrenií , nikdy něvěděl co opravdu dělá i jeho oběť zažila něco jiného než chtěla ;)

O nás

20. listopadu 2011 v 2:38 | Fallen
Mé sny podobají se hororu , možná proto stíle zůstávám v pozoru , chráníme ty jenž milujeme , říkáme jim to ale přitom je tak lehce strácíme , uvnitř i po čase dlouhém krvácíme , myslíme si jak moc je potom nenávidíme ale jen se o ně stále bojíme , rány si na jiných hojíme , nespokojíme se s málem , chceme být pro ně tím princem na bílém koni a možná i králem , přitom často neví jak stále o ní stojím .

Utíkám v čase , přitom vracím se zpět , přeji si alespoň jednou jí znovu uvidět , tomu kdo je s ní mohu jen tiše závidět , pořád ohlížim se kolem sebe , byla si pro mě inspirací věeho co jsem kdy napsal , nemám však slova trefná kterými bych to popsal , stále si držím dopisy omluvné které jsem ti nikdy neposlal .

Držíme si své vzpomínky , víme že nám je nikdo nevezme , víme jen že jsem to já kdo pořád v minulosti uvízne , ztracené chvíle které odvanul vítr času , nikdy nezapomenu na tvůj úsměv ani krásu.

Stále dívám se na měsíc a představuji si že jsem s tebou , odcházím z mých myšlenek a já nejsem sám sebou , odcházíš a neohlížíš se zpět , už ti na mě nezáleží už nejsem pro tebe ten o koho tu běží , nejsem tím kdo vedle tebe každý večer leží , vše co se stalo mě tolik mrzí , vím že se setkáme ale nebude to brzi .

Odešla si jako stín , který nemá konec ani začátek , odcházíš jako slunce které někde zapadá a zítra znovu vychází , jsi jako hladina která paprsky slunce odráží , jsi jako heliova kometa kterou uvidíme jednou za život svůj , chtěl bych ti toho tolik říci , tak stůj , pamatuj na má slova , nikdy nechci tě ztratit chci ty krásný chvilky znovu vrátit , nemíním si každým dnem svůj život bez tebe krátit .

Držíme si své vzpomínky , víme že nám je nikdo nevezme , jsou věčné , jako všechny ty chvíle , jsou jako hvězdy na obloze , vyprávějí kým jsme byly jak jsme žily , vyprávíme tak jak sme se poznaly a jak sme se poprvé na našem místě potkaly.

Odcházíš navždy , otáčíš se ke mě zády , chtěla jsi po mě abychom zůstaly kamarády , nemůžeš po chtít něco co nedokážu , své srdce nikdy na uzdu neuvážu , city staly se údolím slz které stékají mi po tváří , chlapi kteří říkají že nebrečí jsou buď bez citů nebo lháři , nemám chuť být další mezi samotáři .

Do života jsi mi vlétla , to si mi jen hlavu lží pletla , myslel sem že mezi námi nějaká krásná zápletka květla , avšak potom začala si mi lámat srdce , chodila si s mým kamarádem , který dělal to naschvál , druhým který nevěděl o co vlastně běží , vždyť ani neví kde vlastně Česko leží , snažil sem se pomalu popadnout dech ale stěží , to že jsi si neviděla na špičku nosu stávalo se čímdál větší přítěží.

Držíme si své vzpomínky a sny , avšak neuvědomily jsme si že již dávno skončily naše dny , které si stále promítáme dookola zas a znova , musíme si ty části opakovat jenže pak začne rozum proti nám attackovat my jsme ti co si navzájem dokáží život komplikovat !!!

Místo

16. listopadu 2011 v 14:50 | Fallen
Nejsem jen metalista kterej píše texty a taky básně protože se cítím krásně , možná je to proto že musím vyjádřit některé pocity , cítím se jak v zajetí emotivní lyriky , poslouchám kdejaké kritiky , pomalu si začínám všímat těch lidí kteří mají pocit že vědí všechno , přitom sou chytrý jak moje stehno , vůbec o mě nemluv když nic nevíš ty běhno .

Otoč se na potpatku a odpádluj , na to co ti řeknu si pamatuj , nevíš nic o mě ani o tom o čem píšu , nevíš nic o tom tak prostě drž píču , snažíš se jen na sebe ukázat , na svou pomyslnou dokonalost ukázat , protože nedokážeš s lidmi žádnou normální řeč navázat , nech si radši ty svý keci venku k zábradlí uvázat .

Nikdo nevyhraje , sníh taky na léto roztaje , všichni jsme z nějakýho kraje , jenže nejsem ten kdo si na něco hraje , myslíš že na to máš , myslíš že každýho znáš , jenže sama nevíš kam pořád ruce strkáš , nevíš koho krkáš , na jiný lidi radši mrkáš , utíkáš sama před sebou , před svou důvěrou , čekáš kdy tě tvoje chyby za živa sežerou.

Poznáváš tahle slova , nebudu je již nikdy opakovat , buď jen ráda že nezačal sem atakovat , můžu se kdykoliv mezi tvé přátele infiltrovat , můžu vypadat jako profesor , můžu vypadat jako něčí vzor , potom už bude marný jakýkoliv vzdor , můžu vypadat jako extrémista , nikdy však nebudu jen optimista , udělal sem všeliaký chyby , teď je to právě cit co mi tolik chybí.

Mohl sem jít kamkoliv se mi zachtělo , mohl jsem udělat mnoho věcí ale tolik času už uběhlo , všechno mi mezi prsty uběhlo , prosil sem na kolen , za tebe a za sebe , za tvoje zdraví , jenže vlezlo nám do toho rejpání jedný krávy , která žárlila že bychom mohly být někdy spolu , proto zatáhla tě na svou ztranu a já padal dolů .

Všechno se mi ztrácí tak jako půda pod nohama , nemá smysl se vracet ve vzpomínkách , teď už můžu žít jen v doměnkách , co mohlo být , co už se nevrátí , všechno v prach se jednou obrátí , chtěl sem jen obrátit na další list , protože vím že ty to nebudeš nikdy číst , bylo mno krásných míst , v paměti mi uvízly jen ty s tebou , nedokážu z pocitu viny žít sám se sebou .

Pozdě

15. listopadu 2011 v 19:26 | Fallen

Hej dievča neotvaraj dvere , vieš tak isto ako ja že na teba jebe z vysoka sere , nevie v akej to ma brať miere , žije v inej sfére , dačo ho zo vnútra žere , možno že ho svedomie za pačesy bere , ide v nekontrolovatelnom smere , stále si opakuje slova spasene kamo kere .

Má velké slová ale žiadne činy , otoča sa k tebe chrbtom , uraža ťa bez príčiny , za svoje úlety nechce uznat ani kpsok viny , vymýšľa kdejaké chujoviny , je ako morské miny , keď sa im nevihněš stiahnu ťa dole , život obraca sa v jednom kole , pripadáš si ako na jedálnom stole , nikdo ťa nevidí , nikdo ti nepomože .

Stop nevidíš svůj strop , život je jen jako stroboskop , denně pročítáš si svůj horoskop , nikdy nevíš kdo by tě nejradši nakop , utíkáš z reality , ubohá stejně jako všechny ty malý děti , který se snažej dokázat si to svoje , ale jsou to oni ktečí výjdou jako poražení bez boje , začínají nepokoje .

Nikdo nevie čo sa k němu blíži , človek musí každů sekundu si užiť , musí íst za tým po čom neprestal túžiť a nie ako okolo horkej kaše krúžiť , ten kdo cíti pre toho je život tragediou , pre toho kdo myslí je iba ďalšou komediou .

Počuvaj tento text , inak nepoznáš o čom je reč , o čom sa jebe , nieje to len a len celé o tebe , ale o všetkých čo sú teraz s namy , utekáš a schovávaš sa mezi čtyrmi stěnami , ktoré stále sa zmenšajú z každej strany , nehovor že všetko zavinil on ten kokot pojebany. Utekaj za svojim sňom ,ber všetko čo ti život prychistá s nadhľadom .

Keby bolo peklo nebol by tento svet , keby išlo vrátit čas tak vrátim ho zpeť , utekaj ako by si bola smyslou zbavená , kto má stále počúvať že jsi z lásky zlomená , možno len nie si pre stále stvorená , ďaleko si išla tou cestou , teraz je čas ísť tou lepšiou , musíš za tým miestom ktoré teraz mizí prázdnotou , nikto nevie čo stane sa keď zostaneš sama tolko rokou.

Až příjde ten čas kdy přestaneš hulit , až příjde ten čas kdy přestaneš se bát , až příjde ten čas kdy přestaneš svý oči bezvíznamě kulit , naučíš se lidma mluvit , až konečně budeš se doopravdy smát , uvidíš co všechno dá se dělat , nemáš nárok na vlastní život , rodiče ti k tomu nedaj důvod , řeknou ti aby ses pakovala z domu , řekneš fotříkovi tos uhod a pohádáš se s ním, k tomu , máte mezi sebou železnou oponu .

Nikdo neví co se k němu blíží , člověk musí si každou vteřinu si užít , musí jít za tím po čem nepřestal toužit a né jako kolem horký kaše kroužit , pro toh o kdo cítí je život tragédie , pro toho kdo myslí je život jen komedie .



Chvíle ticha

11. listopadu 2011 v 5:19 | Fallen
Stáli sme u tvého hrobu , byly jsme tam snad věichni kamarádi a celá tvá rodina , prostě každý kdo na tebe v dobrém vzpomíná , snažíme se tě probudit aby jsi byl znovu živý mezi námy , udržujeme si tě ve svém srdci krásnýmii vzpomínkami , přitom uvědomujeme si že ten boj který si vedl se životem byl od počátku marný.

Začínáme křičet na lidi kteří za nic nemohou , dívájí se na nás a hledají kousek naděje jak nám pomohou , je to sedm let co jsi odešel , je to sedm let co tvůj čas vypršel , avšak denno denně ptáme se zda-li ten pravý nadešel , držel jsi nás pohromadě , držel jsi nás v náladě , vykouzlil si nám pokaždé na tvářích smích , přitom sám si měl smutek v očích .

Odešel jsi jako první z lidí kteří nemusely odešel jsi jako jeden z mála lidí kteří o tomhle světě něco věděly , my všichni jen seděly a čekaly kdy se něco stane , byl jsi oporou která už se nevrátí zpět , celá parta chodily jsme popíjet , nekonečný davy holek s nadějí na zítřek dobíjet , byl jsi z nás ten nejlepší , byl jsi z nás kámo ten největší.

Nyní díváme se na kousek své minulosti která odchází s tebou , proč ty , proč né někdo jiný , možná nebylo by to pořád stejný ale byly by jsme to my , celá parta pohromadě , každej den hezky o pohodě , každodenní debaty o životě a co nás ještě čeká , jaká je ta cesta , proč je pro nás tak daleká , provokovaly sme lidi kolem sebe , všichni však věděly jsme že za chvíly ztratíme tebe.

Najednou přišla ta zpráva od tvých rodičů , která hnula s naším světem , se srdcem které držely jsme v dlani , odcházel jsi v pozdních hodinách , trvalo jim to dlouho než si uvědomili co se děje , s tebou odešel poslední kousek naděje , odešel si bez rozloučení , bylo to trvalé odloučení. Proto přišly jsme my vzdát ti čest a samy za sebe se s tebou rozloučit , všechny ty krásný časy pitomin ukončit .

Byly jsme všichni jako jedna rodina , obcházely jsme všechny ty večírky , napadala nás jakákoliv konina a všelijaký sázky , nikdy jsme nevěděly proč , nekladly sme otázky , rovnou sme podávaly názorný ukázky , vzpomínky nakonec zůstanou , nikdy v nás nezestárnou , nikdy neuvadnou , nikdy sněhem nezapadnou .

Utíráme slzy když při tvém hrobu stojíme , když se s tebou naposledy loučíme , když na tvou rakev pokouskách hlínu házíme , květiny na tvůj hrob na pamatku každý rok dáváme , pořád si tě tak v duchu připomínáme , pomalu jeden po druhém odcházíme , z životů ostatních jako stíny mizíme .

Na památku jednoho z těch nejobětavějších a nejhodnějších lidí .

Nemožné se vrátit

9. listopadu 2011 v 19:31 | Fallen
Začíná zima je nemožné jak moc mi tě připomíná , člověk až zapomíná kde zůstalo to štěstí , když jsme se spolu procházely po náměstí , od těch dob bych si radši nechal dát pěstí , nevěřil jsem tomu jaké kolují zvěsti , procházely sme se klidně i v dešti , utíkal sem z kleští slibů a různých přání , přitom neměl sem zdání , kam to všechno spěje , co se s námy doopravdy děje .

Odešla si stejně rychle jako má poslední naděje , snad jen samota ve srdci vždy tolikrát uspěje , jen chvíly stůj , nemožné není být s tebou , nemožné je jen být vedle tebe sám sebou , nemohu však zůstat v pozadí , mé city mě pokaždé prozradí , na zem mě usadí , na zadek mě posadí , pořád mě vracíš na dno , ale nedá se z něj nikdy dostat snadno , je to jako neviditelné vlákno které táhne mě dolů , přitom vím že nemůžeme být nikdy spolu.

Křižovatka Osudu

3. listopadu 2011 v 17:52 | Fallen
Klepe na dveře s poštovní známkou , hraje si v postely s tvou matkou , prodírá se prsty její vyholenou zahrádkou , možná projdou krásnou pohádkou , jenže občas to končí , manželskou hádkou , nebo hůže chlapskou šarvátkou , od té doby kontroluje jí namátkou , už nevěří na tu pošetilost krátkou , už totiž prošla záruční lhůtou.

Chodíme po nočních klubech , hledáme krásné paničky , tancovali jsme na pomalé písničky , ony samy hledaly nějaký zajíčky , nosily kvůli tomu krátký šatičky , počkali jsme až budou mít upito , nezájimalo nás kolik mají najeto , možná skušenější člověk chápe to . Odcházíme domů s novými poznatky a zážitky k tomu .

Dívky jsou sladké avšak někdy příliš křehké a vztahy jsou jim příliš krátké , chtějí stálou pozornost svých partnerů , jenže nás tím poutají k zemi to jim už nežeru , chtějí nás jen pro sebe , aby měli výmluvu když je zebe , svádějí na nás že jsme jen mi ti nadrženci , v postely nadávají že jsme jak kanci , když je opustíme tak jsme ti největší vyjebanci a skurvenci .

Miloval jsem ale nechtěl sem ublížit , miloval jsem , proto musel jsem odejít , snažil sem se na svou otázku odpověď najít , musel sem zjistit kam až budu schopen zajít , nechtěl jsem ti jen nic tajit .

Řev Srdce

3. listopadu 2011 v 2:25 | Fallen
Puklé srdce nepžestává krvácet , nemůžu se toho pocitu zbavit , musí se neustále vracet , kdy začne se konečně štěstí v dobré se obracet , otočila jsi se ke mě zády , nejsme pro sebe už ničím ani kamarády , jediné čeho jsem se dočkal je podlé zrady , začali jsme stavet neprolomitelné zdi a hrady , život má pořád nějaké spády , nenávisti jsou již plné sklady .

Utíkáme před tím kdo jsme , utíkáme před svou touhou , protože se nám zdá vzpomínkou pouhou , strkáme hlavu do písku před všemi problémy , zapomínáme na to kdo jsme my , byly jsme všem na očích , ty , já a tvůj smích , nikdo netuší co se ve mě děje , už nejsem tím člověkem který se neustále směje , dere se napovrch stinná stránka mého bytí , bez tebe není tohle žádné žití .

Otáčím se , dívám se kolem sebe , nikde však už nikdy neuvidím tebe , jsi mé vanilkové nebe , jsi růže plná trní , kdyř kočku hladíš tak vrní , ty ale dokážeš jen ubližovat , nepochopíš co musí člověk vřdy pro lásku obětovat .

Chvíle

3. listopadu 2011 v 2:13 | Fallen
Hej kam všichni jdou , závod se životem stejně nevyhrajou , ani jeden z nich živý na konci nevýjdou , nikam se ve spěchu nedostanou , jen pžedčasně zestárnou , nemusíme být výdy jen my těmi kteří dozrajou a nemusíme být těmi kteří si svou hlavní roly ve smrti zahrajou , stále neseme si na bedrech to břímě pravdy ale jsme doopravdy těmi za jaké nás všicjni mají .

Utíkáme před realitou , posloucháme tu každodenní šou , nemáme šanci žádnou , abychom našli tu svou , vzpomínáme na každou chvíly promarněnou , na každou vteřinu ztracenou .