Říjen 2011

Avenged Sevenfold

29. října 2011 v 20:43 | Fallen

Války

29. října 2011 v 3:41 | Fallen

Cesta časem

29. října 2011 v 2:04 | Fallen
Barvy pestré v černé se ztrácí , povaha temná se ke mě navrací , je to snad tím že mé srdce i nadále krvácí ? V rukou svůj meč stále držím , avšak čest svouj ním nebráním , před bojem svou hlavu k zemi skláním , stále ale nevím co nebo koho chráním , lidí se ale i nadále straním , pod praporem noci , pořád tísní mne pocit , kdo bude nepřítelem mím nyní , stíny časů a nedějí minulých prý mají být už dávno ty které pominuly .

Jsem jen stínem dávného bytí , něco co už dávno nemá důvod k žití , tak jako má slunce důvod že každý den svítí , skončila už dávno má doba , nemám zde již žádné využití , boje jenž byly kdysi mím živobytím , byly utlačeny staletím přetvářky , zbyly jen slzy a žal , zůstalo jen to čeho jsem se bál .

Im singing in the rain

27. října 2011 v 22:40 | Fallen

Poslední Den

26. října 2011 v 13:03 | Fallen
Už je to několik dní co neviděl jsem slunce , toulám se po nocích , uvažuji o příštích krocích , mé myšlenka jsou však už dávno v koncích , po těchto řádcích uvidíme se na druhém konci , smrtka v rouše černém už kosu brousí , duše strápené během chvíle skosí , do očistce jejich duše nosí , jaký to je vlastně pocit.

Nic jsem nedokázal , na můj život byl to nával , pořád jsem jen nadával , o druhé sem se obával , na ty lidi kolem pořád pozor jsem dával , špatně v noci sem spával , ze strany na stranu jsem sebou mával , poslouchal ten věčný kravál z ulice , lidem sem svou tvář schovával , jen úsměv a štěstí za smutkem schvané jsem jim ukazoval .

Chtěl jsem jít pryč avšak ztratil jsem od svého života klíč , vracím se pořád na stejné místo jako dětský míč , byla to láska nebo jen hloupý chtíč , byl jsem snad jen náhrada ? Život nám rány rozdává , pomalu nás na kolena dostává , nastává poslední hodina žití , slunce vylézá naposledy mi na mou cestu svítí , zde již končí mé bytí.

Dnešek

25. října 2011 v 21:49 | Fallen
Z některých lidí kolem je mi k blití , nevím proč říkají jen to co vidí , nikoliv to co doopravdy cítí , bez úpřímnosti není žití , bez ničeho není k zbytí , když nevím co chceš tak mě to ničí , nemám žádnou představu co vlastně chceš , nevím o čem je poslední dobou doopravdy řeč , nejdříve mi tvrdíš jak moc mě chceš vidět , pak když příjdeš tak se pomalu ani neozveš , tak mi řekni co je pravda a co je lež , bez úpřimnosti je to jen přítěž .

Vím o co se snaží , ale naštve mě a bude to on kdo se bude na zemi plazit , možná bude tě to v zádech trpchu mrazit , ale naštve mě víc a neudržím se od toho mu jednu vrazit , nemám rád když mi chce někdo už tak špatnou náladu kazit . Předstírá kamarádství ale přitom je to jen děvka převlečená za kamaráda , vrazí do tebe kudlu jen co mu ukážeš záda , tomu já teprve říkám zrada.

V životě

25. října 2011 v 1:41 | Fallen
S deštěm přichází odpuštění , jako slzy padají k srdci , občas v povodeň se mění , obojí naše srdce plení , ztrácíme se v nečem co nám připomíná zatmění , občas se v nás hne trochu toho citu který nás na chvíly promění , možná někomu zdá se to jako hloupé snění ale stejné jako vždy i toto zmizí v zapomění , v kousku naší duše ozívá se chvění , které otřásá naším životem , chceme mluvit s těmi které nachali jsme za plotem.

Kapce deště schovává se síla , je to část nás , je to kousek historie která před námi dávno byla , během deště jako by v nás na chvíly ožila , jen málo která z věcí naše srdce dobila , je to kousek naděje , že vše zlé voda odplaví , zmizí strach a možná i obavi , procházíme se v dešti jako v rajské zahradě , přirovnáváme jej k balzámu duše , vnímáme každý jeho dotek , takových jako mi není jen pár stovek .

Jsme ním pohlceni jako v čase míru , prozkoumáváme každou škvíru svého bytí , víme že bez něj nebylo by žití , tak jako když víme že nad námi každý den slunce svítí , že bez něj nebylo by polní kvítí , používáme jej ke každodennímu mití , umívá nám naše zranění , pomáhá nám k našemu hojení , je to prostě víc než jen spojení .

V dešti

25. října 2011 v 1:15 | Fallen
Pořát cítím tu vůni kterou sebou nese déšť , zdá se mi jako by smíval všechnu mou bolest , náhle se mi zdá jako by nic nebylo marné , kapky dopadají na zem , duše je jako voda , nedá se chytit do rukou a přesto mi ukáže kdo doopravdy jsem , mračna jako by se stahovala nad mou hlavou , uklidňují moji povahu prchavou .

Když cítím déšť jako bych byl vedle tebe , když vidím úsvit , chtěl bych tě mít vedle sebe , jsi mé slunce , jsi mé nádherné nebe , utíkám před tebou jen proto že se bojím tě znovu ztratit , ikdyž bych chtěl ty chvíle ztracené vrátit , jsi inspirace která jako déšť na mě padá , jsi jako můza která mi byla po mém boku už za mlada .

Odháním od sebe vše dobré , vím to tak jako že je nebe modré , musel jsem tě nechat být jen abychom mohli oba začít žít , za doprovodu deště stačil sem jít , je to těžké na tebe tolik vzpomínek krásných mít .Odcházím s deštěm , hledám tu dívku kterou jsem znával , kterou jsem písněmi na dobrou noc uspával , na kterou jsem každou chvíly pozor dával , které jsem tak rád se vším pomáhal , byl to pro m nával uršitých pocitů , nyní už je to však jen minulost a pro mě už nejsi tu .

Tanec v Dešti

24. října 2011 v 12:52 | Fallen
Déšť smývá tvou bolest , snaží se ti hlavu poplést , usínáš při zvuku padajících kapek na zem , možná že je to jen můj pocit , protože jsem blázen , užíváme si každého dotyku , užíváme si každé kapky , hledáme v dešti své ukojení , máme pocit že jsme spokojeni , v dešti tak krásné zvuky jsou , hledáme příští šanci svou , vyzíváme tu krásu k tanci .

JJe to tak krásné , najít své místo je někdy vzácné , občas když prší naše myšlenky jsou konečně prázdné , čekáme až ta pravá chvíle začne , déšť každou naši pochybnost zhasne , mít někoho s kým to sdílet je úžasné .

Peklo

24. října 2011 v 12:42 | Fallen
Musel jsem tou nejkratší cestou do pekla jít , nemohl jsem přeci jen tak zabloudit , ikdyž snažil jsem se ze všech sil to obejít , nyní v něm budu na věky hnít , nedá se z něj odejít , nedá se v něm žít , nemůžu se tomu věčně bránit , nemůžu se pekelným branám stranit , snaží se mě zde podmanit , je to jen kvůli tomu že jsem se snažil špatný lidi chránit , kvůli tomu musel jsem svou duši ztratit .

Co peklo jednou zvrátí už nikdy nenavbráti zpět , nemůžu svým chybám uletět , byl to můj život , chtěl jsem ještě chvíly poznávat svět , avšak zvadlo mé sebevědomí jako růže květ , vzal bych věci zpátky hned teď , postavil sem kolem sebe nepropustnou zeď , která měla mě chránit ale místo toho mi jen umožnila od ostatních se stranit .

Malý Kousek naděje

24. října 2011 v 3:03 | Fallen
Toužíme potom co nemůžeme mít , nevíme co můžeme po životě chtít , když nás naše touhy zklamou nepřestáváme snít , musíme si věřit a stále si za svím jít , hrajeme s kartamy které nám rozdal osud , musíme s nimi žít . Nemůžeme bez rozloučení odejít , nemůžeme se bez těch kteří jsou nám blízcí obejít , přátelství , láska a rodina je to na čem záleží , to je to co je důležité v životě mít.

Prožíváme si minulost zas a znova , nepřestává se nám před očima opakovat , nezapomeneme nikdy na ta dvě slova , miluji tě , kvůli nim člověk snaží se pořád nějak odolat , musíme vědět jak jsme na tom , co nís čeká , život je jako řeka , která nekončí , jen někam vtéká .

Jménem Smrti

23. října 2011 v 21:00 | Fallen
Šílenství valý se mi z očí , jsem to já kdo se loučí , kvůli lidem které jsem znal , budu ten kdo dolů skočí , připomínám si mnohá výročí , kdy moji přátelé nepříjdou svěřit se se svím trápením , nyní už jen pod zemí tiše spí a mlčí , dcery a synové , rodičů ale přesto ničí . Každý z nás ve vzpomínkách na ně brečí u jejich hrobů navzdory co to pro ně znamená klečí , čas na každého z nás nějak tlačí ale někteří z nás odcházejí dříve než by měli , dříve než by chtěli .

Každou chvíly zhasíná svíce jednoho života , naše srdce potom utlačuje samota , drtí nás obavy jestli nepříjde i na nás krutá řada , umíráme po několika kolech , chodíme životem po vratkých molech , sedíme a díváme se na lidi kteří sedí a dívají se kolem sebe , s nohama na stolech , myslí si že je ta cesta ke smrti daleká ale přitom možná někde cestou domů čeká .

Důvod Žít

22. října 2011 v 22:40 | Fallen
Vidíš mě ? Víš proč se trápím , proč tolikrát vracím se do vzpomínek , nemám čas na tvou hrst domněnek , možná jednou příjde den kdy mě pochopíš , možná jednou pžíjde den kdy stejný osud si podstoupíš . Myslela sis že mě neztratíš , ale vše jednou končí , to co jsem myslel že mezi námi bylo již nestačí , jsi ta která v mých šlépějích kráčí ale také jsi ta která mnohokrát jen mlčí , to že mi neřekneš co tě trápí mě ničí , každý kousek mého já ve mě kříčí bolestí .

Srdce které jsem ti dal , krvácí , jako růže rudé je barva krve která prýští na zem , zničila jsi mne jako , bych snad již nikdy nemohl spatřit tvou tvář , byla jsi pro mě vším , jako záře slunce , jako hvězda která mi ukazuje cestu , spálila jsi vše čím a jaký jsem byl , to ty jsi byla důvod proč jsem ještě žil .

Padlé lidství

22. října 2011 v 14:10 | Fallen
Kritizuješ lidi kteří ti podle tebe neshají po kotníky , vymetáš noční podniky , myslíš že jsou to pro tebe asi vhodný podmínky života ale nezapomeň každá loď jednou ztroskotá , potkáváš lidi na ulici , vidíš jak zapalují svíci za své padlé , ale jsme to mi ti jenž dneska padnem , máme kolem sebe jinej problém , kterej stojí za řešení , rabování obchoďáků a jiný běsnění .

Všude možně jsou války gangů , děti střílejí se mezi sebou , může to končit smrtí nebo tebou , lidi nesnášejí se mezi sebou , jde jen o to co jsi ze života do hrobu vezmou , co z toho lidi maj když hulej , jenom skleněný oči , když se jim něco nedaří tak podle jiných pod auto skočí , mají snad špetku rozumu jako tamagoči , proč to ale všechno špatně končí .

Život není růžovej , je to na nás jak ním půjdeme , jakou cestou se nakonec vidáme , prouzdáme ulicemi , chodíme po nocích s pochodněmi , neumíme si poradit ani s povodněmi , když přetrhne se hráz , kde je naše spolupráce , musíme táhnout za jeden provaz , když nejsme sami tak jde potom všechnop snáz , na vše je ale potřeba čas.

Ve snech

21. října 2011 v 15:25 | Fallen
Začalo to jako krásný den a noc se náhle blíží , něco však tvou mysl tíží , v očích strach z neznámého v mysli se ti opakuje , husý kůže na zádech ti naskakuje , odbívá dvanáctá hodina , náhle chodíš tou nocí , na zádech máš špatný pocit jako by tě něco sledovalo , stále tvé jméno to opakovalo , myslíš si že se ti to jenom zdálo .

Slyšíš všude kroky , cítíš nějaký smrad jako ze stoky , utíkáš a neohlížíš se za , bojíš se , máš pocit že to jde po tobě , nerad by jsi skončil v mělkém hrobě , utíkáš po ulici , jsi se silami v koncích , už nevíš kudy dál , nevíš kdy jsi se naposledy tak bál , utíkáš před temnotou ve svém srdci , zastavíš se a nevíš co se bude dít , co bude to po tobě chtít , máš stále však ještě chuť žít .

V ulicích se pořád šíří ten strach , který tě pronásleduje na každém kroku , co ti pomůže že jsi školní miláček roku , máš jen jednu možnost a tou je běžet , zraněnou osobu opodál necháváš ležet , necháš jí napospas osudu , potkáváš zakrváceného pobudu , s nožem v ruce , na hlavě strašímu kapuce , čekáš co ti napoví intuice , modlíš se aď rychle s toho hororu vzbudíš se .

Uděláš ještě pár kroků zpátky , uvědomuješ že jsi měl život krátký , získáváš čas , který si kupuješ na splátky , utíkáš a žiješ do poslední kapky , otevíráš oči , nikdo už tam není , čekáš že se tak tvůj osud změní , že už budeš mít jiné nadělení , náhle cítíš jak tě zasahuje menší rána , vidíš jak krvácíš , svou sílu utíkat dál však ztrácíš , uvědomuješ si teprve teď jak svůj život marníš , přemýšlíš však pozdě o tom jak ho změníš.

Tvé tělo padá na zem , pobodal tě ten blázen , kterej stál před tebou , doufáš stále na zázrak ale ten se nestane tentokrát , smrt svoje dostane , hluk který slyšel jsi dříve z ulice ustane , ticho nečekané náhle nastane , probouzíš se druhý den na gauči u televize , měl jsi jen sen , nebo to byla vize , možná byla to jen psychická krize , viděl jsi kousek filmu který dávali v noci možná to ti vnuklo ve snu tak hrozný pocit .