Září 2011

Kvůli Tobě

29. září 2011 v 22:34 | Fallen
Srdce bolí , jizvy které se nehojí , pořád pálý , ty jsi ten důvod proč nemám se rád , ty jsi důvod proč zůstal sem na místě stát , neodhodlal sem se ti sbohem dát , musím kvůli tobě pořád jen všem lhát , že jsem tě přestal už dávno milovat , chtěl sem ti své srdce darovat, přestal sem se snažit , přestal sem o tebe usilovat .

Mé srdce stalo se údolím stínů těch starých chvil , které strávily jsme spolu , kvůli tobě teď padám dolů , jako kámen do hlubin oceánu , sám sobě , vikopal sem jámu , nejlíp mi bude v hrobě a to vše jen díky tobě , nezáleželo mi nikdy na sobě , protože sem chtěl jen aby si byla šťastná , snažil sem se tě podpořid , vše kolem tebe pochopit , ale ty si stačila všechno utopit do slz .

Nikdo tomu neuteče , je to láska na okraji meče , pořád se ohlížíme , vidíme tolik lidí kolem sebe , avšak každý z nás , vidí ten provaz který drří všechny naše touhy , je to jen sen pouhý .

Ve tvé společnosti

29. září 2011 v 22:24 | Fallen
Těším se na tebe , jsi pro mě svět i nebe , jsi jako květiná která ráno rozkvétá a v noci usíná , naše společné chvíle kdy světlo shasíná , minulost končí ale náš příběh začíná. Jsi má lepší stránka , jsi má hodná polovina , díky které cítím se celý , chtěl bych aby všichni věděli jak moc mám rád tvou společnost, jsi jako slunce které svítí na mou cestu , je to jako bych následoval svou šťastnou hvězdu .

Díky tobě mám důvod se znovu radovat , nemám v úmyslu své chyby opakovat , jediné co chci vše pro tvé štěstí obětovat. Díky tobě vistoupil sem ze stínu samoty , jsi to ty , kdo ví jak se cítím , kdo ví co kolem sebe vidím , jak moc se stydím , když udělám nějakou hloupost , to jakým jsem předtím byl už je dávno minulost , chci se soustředit na tebe a na naší přítomnost.

Cítím se krásně ve tvé přítomnosti , miluji tvé podlosti , ikdyž někdy dohánějí mě ke zlosti ale nemám důvod se tím zabývat , chci tě jen obímat , držet s tebou krok .

Žijeme ve Společnosti

29. září 2011 v 21:16 | Fallen
Žijeme ve společnosti plné lží a klamů , málo kdo z nás však žije v přítomnosti , trápíme se minulostí , která nedá nám spát , život má někdy prdký spád do propasti , život není růžová zahrada , na některá čeká ohrada , kde je všichni posuzují , za jejich názory je odsuzují , už je však nezajímá co zažily , kolik utrpení zažily aď už se jakkoliv snažily .

Snažíme se přežít s představou lepšího zítřka , žijeme s obavou že příjde konec , díváme se na lidi které míjíme každý den , někdy je život hrozný sen ze kterého chceme se probudit , svou touhu po ztracených letech probudit , nikdo není dokonalý , málokdo z nás se necítí osamělý , zdý se nám že život nám protéká mezi prsty , že nikdy nepoznáme štěstí , zatínáme pěsti chceme překousnout ty chvíle které drží nás na místě odkud není úniku , společnost která považuje nás jen za další čísla v seznamu , děláme jiným lidem jen reklamu , jakými jsou doopravdy poznáme až když ležíme na podlaze a nedokážeme sami vstát , nemůžeme překonat ty překážky které nám položily jiný přes cestu životem , pokládáme si pořád ty samé otázky , co děláme špatně , zda když začneme mluvit jestli to nevizní trapně , jediné na čem záleží je to kdo jsme , nesmíme zapomenout na ty kteří nám pomáhají , kteří nám pomocnou ruku kdy jí potřebujeme nejvíc podají , hlavně že jsou s námi a že na to nikdy nejsme sami.

Společnost

28. září 2011 v 22:08 | Fallen
Potřebujeme společnost abychom věděli že nejsme na světě samy , že nás lidé nesoudí podle prvního dojmu , že je po nás nějaká poptávka právě proto že vědí jakými jsme uvnitř , nikoliv jak vypadáme , ale proto co ve svém srdci máme a jaké jizvy schováváme .

Potřebujeme společnost abychom dokázali pochopit jeden druhého , abychom dokázali potěšit člověka smutného , abychom mohly být oporou pro člověka milovaného , nikdy totiž netrápí všechny lidi něco úplně stejného .

Společnost ovliňuje naše činy , ovlivňuje naše slova , snažíme se naše chyby už víc neopakovat , snaží me se pomoci lidem co pro nás tolik znamenají , co pro nás veliký význam v životě mají , snažíme se pomoci těm kteří zůstaly potom co sme samy měly v životě velkou nouzi o přátele .

Chceme pomoci kvůli těm na které už jen vzpomínáme , abychom tak daly vědět že víme co vedle sebe máme.

Minulost je Minulost

25. září 2011 v 14:15 | Fallen
Když ji miluješ a víš že chce být s někým jiným , nech jí jít , nech ji svůj život bez tebe žít , možná může to špatně znít ale přeci nechceš špatně skončit , začne se ti ještě více líbit . Pak viděl by si jí s někým jiným , zažíval by si situace , které lámaly by tvoje emoce , připadal by sis ůplně bez šance , tvé utrpení nebralo by konce , kvůly jedný holce nepřestane přeci pro tebe svítit slunce .

Znám ten pocit , vím jaký to je , nechal sem ji jít , vzdal sem to bez boje ? Ne , snažil sem se víc než tři roky , dělal sem proto všechny různý kroky , jenže kvůly tomu poznal sem všechny stoky svojí duše , všechno jednou skončí , ona se loučí ale nedívá se do očí , v těch mých zbyla jen bolest která neodchází , jediné co se děje tak mě z toho mrazí , nikdy nezapomenu na to jaký sem byl hlupák , když sem si myslel že by někdy mohlo něco být , nyní ale jediné co dělám je že hledám jak svou bolest skrýt.

Skouším se ohlédnout , otočit se tím správným směrem , jestli jí neuvidím , pokaždé když si na ní vzpomenu , vidím jí s jejím přítelem , jak jdou naproti mě , náhle stuhne mi úsměv , proč nemám nárok na to být šťastný proč musí být můj život díky ní tak prázdný , hledal sem dívku se kterou bych dokázal něco zažít , se kterou mohl bych poznat něco co mě bude držet při životě ale takovou asi nenajdu na celém světě.

Démon

21. září 2011 v 1:26 | Fallen
Když procházíš se nocí , cítíš ten strach který nese se temnotou , pach krve tě svádí na scestí teroru , po ulicích chladných pořád se touláš , jako posel smrti čekajíc na pravou chvíly , nikdo nezná tvou pravou tvář , co jsi vlastně zač .

Krveprolití která jsi spůsoboval , poznamenala staletí , v obětí smrti tvých odsouzenců k záhubě , tvé jméno však nikdo nestačí říct , tvé oči temné které stále si prohlíží ty hrůzi které spáchaly tvé činy , nikdy neustoupíš nikdy si nepřiznáš kousek viny .

Jsi chladný jak led , člověk stuhne když vrhneš na něj svůj pohled , pořád máš prahneš po krvy , pořád se schováváš ve stínech , nikdy si nepoznal ani kousek něhy či lásky , na rtech rudá se barva se leskne . Neznáš slitování , neznáš odpuštění , stále jen hledáš , co zničit , tvým životem chaos se zdá , kam zmizela čest a kdo další zemřít pro tvé potěšení má?

Duše čístá se zdýla být ta tvá nyní je tak temná , po staletí oháněl si se mečem ve válkách , které neměli konce ani počátku , hledal si sílu a stratil duši , která tě hledá do teď ve svém zármutku , se silou od samotného ďábla procházel si staletími bitev které ti braly tvou lidskost , tvůj žal je ten důvod toho čím si se stal.

Srdce které si měl se dávno změnilo v prach , pořád se ohlížíš kdo za tebou kráčí v temnotách, si jen přízrak který tudy prochází , jediné co s tebou jde je smrt která tě doprovází , tvá duše klid ale nenachází už jsi nakonci cesty , už nemůžeš dál , jediné co ti zbývá je aby si život který sis bezprávně pro svou touhu po utrpení druhých vzal, byl si ničitel nic víc , nikdy si nebyl nikoho král o kterého by kdokoliv stál.

Ticho

20. září 2011 v 23:17 | Antonín Fallen
Slyšíš to ticho které kolem tebe se pomalu přibližuje , ruka která se k tobě z ničeho nic natahaju.
Tichem to začíná a bouře se pomalu blíží , někdo na tebe čeká , jako na svůj vzor na tebe shlíží , oči se ti pomalu klíží , to ticho jako by pro tebe bylo ukolébavkou.

Slyšíš každou svou myšlenku , vzpomínáš na každou chvilku svého života , tak málo stačí aby si člověk uvědomil , co všechno v životě skonil , ticho ti pomáhá , ticho tě drží ve střehu , hudba tě přivádí k různým nápadům , ticho je múza která ti dává sílu dále psát , která tě však také nechává dále spát .

Těšíš se na návrat , do světa lidí a toho hluku který to sebou nese , pokud chceš ticho , zůstaň si v lese , nebo si sežeň místo mezi domorodci v amazonském pralese , kde se všechno tichem nese .

Když víš že vztah nemá budoucnost , proč to protahovat a čekat v manželství tichou domácnost . Když na tebe rodiče nadávají , napadají tvé názory, když ti lidé povídají , co máš nosit , kdo je jaký , chceš aby byly ticho ale časem přidáš se taky . Takových lidí je mraky , vždy jsou náznaky toho jací jsme byly dřív , ale už nikdy to nebude stejný , vždy ukáží se na našem vzhledu změny .

Tichem to začíná , hudbou to žije , někdo své city kryje a naposledy vzpomíná.

Citový Hrob

19. září 2011 v 20:33 | Fallen
Naposledy nadechni se , všechno kolem utichne , proč stratil si sílu žít , dále na tomto světě být ? Nezkončil si se svým úkolem proč si tu byl , pořád tě někdo opatroval , pořád tě někdo kryl , každý si tvé jméno musel opakovat , komu si se do paměti vryl .

Užíváš si posledních chvilek života , užíváš si všeho co jsi dosáhl , nakonec život vyhraje a ty skončíš schovávajíc se pod stolem , nikdo ti nepomůže , nikdo ti nepodá pomocnou ruku , na tvůj hrob nečekej růže , jen malé polní květiny , příjde za tebou zbytek tvé rodiny , ukážou ti svou pravou tvář , doteď si nevěděl kdo jsi , kdo je ten pravý lhář , komu si věřil.

Jediná osoba které by si svůj život do rukou svěřil si měl být ty sám , jinak budeš lidmi jen sklamán , pořád si uhýbal pohledem , jako by si se bál , co by lidé vyděli v tvých očích , když ti odejdou ti které miluješ , co uděláš ? Skočíš?
Skončil si na podlaze , na dně svých možností , nemáš žádné tajné schopnosti , všechno zahojí čas , probuď se z té noční můry , začni znovu žít , tvé srdce musí zase začít bít.

V hrobě který sis vytvořil , který je jen tvou představou i když už padáš únavou .

Stalo Se

14. září 2011 v 21:22 | Fallen
Už nikdy víc nechtěj po mě nic co nemohu splnit , ty sama to víš , tak nemáme spolu o čem mluvit , nemůžeš mě za nic spovídat , nemůžeš si semnou už o ničem povídat , máme za sebou už mnoho , skusily sme snad všechno , co být mohlo .

Udělal sem už spoustu chyb , proto jediné co vím že musím udělat , je nechat tě jít , tvou cestou aby si už mohla odejít , svůj kousek života tak najít , neohlížej se , když mě potkáš , pokus se mě obejít .

Všechno končí ve slzach , které vznikly v mysly prázdné , všechno utichá , konverzace vázne , pomalu ten čas utíká , a mě se honí myšlenky v hlavně , co se stalo , co bylo špatně , vzpomínám si matně na některé chvíle , měly sme snad problémy , neměly sme společné cíle.

Všechna světla na ulici zhasínají , když procházím těmy cestami , které měly sme rádi , odešla si s přáním abychom zůstaly jen kamarádi , že prý už ti nestačí , to jaký sem , proto však skončil i můj sen , slzy tekly mi po tváři a padl sem na zem , zůstal sem sem však i potom stejným bláznem.

Všechna slova která sem vyslovil , padla do ticha , jako do bezedné jámy , neslyším nikde tvůj hlas , nevidím nikde tvou tvář , čekám a vím že je to marný . Všechny ty touhy byly iluze pouhý , všechno strácí se ve tmě , tehdy si mi věřila , říkala si veď mě .

Nyní vidím jen prázdný kout , vidím jen tu dlouhou pouť , životem který nikdy nebul můj , protože sem se snažil žít ten tvůj , chtěl sem být při tobě stůj co stůj , nikdy nezapomenu to si pamatuj.

Vyprávím příběhy , vyprávím co se stalo , vyprávím o životě a stačí tak málo aby vám sílu jít dál vzalo.

Nahota

14. září 2011 v 20:51 | Fallen
Nahota je to co ti dělá radost , líbí se ti když člověk mrzne , při tvém srdci až na kost . Odcházím se svým úsměvem na tváři , to co nad tebou září není svatozář , pořád se snažíš obnažit své city , pořád se snažíš ukázat jaká doopravdy uvnitř si ty , ale podívej se na lidi kolem sebe , oni nevidí tebe , jen tvé tělo svlékají očima , potají šeptají jaká si krásná holčina .

Nahota znamená pokročení ve vztahu , znamená překročení limitú a překročení prahu studu , není jen na to aby zahnala nudu ,zradila dívka tak vítej v klubu , zranilo tě něco víc tak to zařvy z plných plic , nahota prý není na prodej , zajeď na E-55 a řekni ruku mi podej , nemám za co se stydět , nechápu co snad může na tom někdo vidět .

Spojuji slova co mi příjdou na mysly ikdyž vím že sou to nesmysly ale nejsou to žádné výmysly , sou to věci které se dějí aniž bychom to kdy chtěly.

Omlouvám se Pro slabší nátury , nabízím kýbl a pro ty otužilejší asi ledovou sprchu :D Doufám že pokud něco jíte tak že vám to neuvázne v krku ;)

Requiem Pro Padlé

11. září 2011 v 12:38 | Fallen
Umíráme každým dnem kdy nejsme spolu , něco táhne nás dolů , máme slzy napokraji , nečeká nás možná žádné místo v ráji . Bojíme se všeho co je nám neznámé , bojíme zústat samy , vše náhle padne barv šedi , kde na nás ostatní hledí jako by sme byly jen vetřelci v jejich světě , snaží se nás odhadnout v jedné větě.

Spoléháme na to jací sme byly v tomto životě , jaké skutky nás provází , co se v našich očích odráží , jací jsme , jací jsme mohly být , proč sme tak musely žít , proč na konci sil musíme odejít , odcházíme potají , aby nás nikdo neviděl , někdy ve spánku tak aby nás tu nikdo nedržel , modlýme se za spásu naší duše , s omluvným dopisem pro milované v pravé ruce .

PO našem odchodu , hází na nás květiny , abychom věděly kdo nás měl v úctě , některým pálý salvu nad hrobem aby nás opustily v poctě , odcházíme za světlem , odcházíme temnou chodbou či tunelem , není na nás kam si svou trasu vyberem , s každým úderem srdce , s každým pohybem ručičky hodin blíží se konec , kdy našeho příběhu bude konec .

Někteří z nás , odcházejí ještě v mladém věku , někteří z nás odcházejí bez známek prvního tepu , nedočkaly se svého prvního nadechnutí , nedočkaly se svého prvního odmítnutí , ani své lásky , ani svých snů , nemohly snad zde zůstat ani pár dnů? Vše je zastřeno rouškou smrti , která nás obklopuje , dělá si nárok na náš život který , dohořívá jako svíce , tisíce lidí , chodí kolem ní a vyhýbá se jejímu ostří aď už sou to hodní lidé , nebo lotři.

Kdo si vzpomene? Za pár let , když tu nebude nikdo , kdo by o nás mohl vyprávět , naše skutky , naše zážitky a příběhy , o tom zda sme byly zlý nebo plní něhy , než sme po řece styx , vstoupily na tajuplné břehy , odcházíme , opouštíme ty jenž sme tu zanechaly , nebudeme tu abychom jim utřely slzy , které budou mít kvůly nám , jediné né co můžeme si snad říci je snad tě brzi po svém boku znovu uvítám.

Dávné sny

11. září 2011 v 12:16 | Fallen
Miloval sem a snažil sem se milovat dál , jenže potom všem sem už všechno snažení vzdal , nemám pokračovat , nemám důvod své krachy opakovat , proč bych měl dále vzdorovat , kdo mi dá naději že to dopadne jinak ? Chtěl sem jen své srdce dát ti na dlani , ale dopadlo to jako rytířské klání , má duše v bolestech se sklání , nikdo neslyší to utrápené volání mého srdce , kde jen bolest zůstala .

Už to trvá tolik let , všechno zlé bych vrátil , zpět kdyby to šlo , klidně i hned , ztratil sem se v davu lidí kteří našly své štěstí , ztratil sem se v davu myšlenek které kolem mě na oblacích letí , je to jako díra kterou nedokážu zacelit , protože nemohu už žádnou ženu tak jako tebe docenit jak by si zasloužila , jesi ztracený sen , ztracený poklad který utekl mi mezi prsty jako čas , který zbořil za námy všechny mosty .

Vztahy , Láska, Zrady a Zlomený člověk

10. září 2011 v 21:44 | Fallen
Hledáme dokonalé vztahy , které hledá snad každý z nás , nikdy v nich nevidíme však naše citové vrahy , stane se to když vezmou nám naše sny a vše co je nám drahý , nečekáme že na konci bude provaz , kdo by očekával podraz našich milovaných , od našich andělů malovaných.

Je to krátká cesta která byla snad jedna ze sta které sme si mohly vybrat , jenže nečekaly jsme že budeme o slitování žebrat , kdo mohl tušit že příště radši takovou nebrat.

Nikdo netuší , jak snadné je zranit něčí duši , nikdo netuší kdo je přítelem a kdo špicuje uši , jen aby vás pomluvil než aby si s vámi do očí promluvil , chce vás zničit když řekente pravdu , místo aby se vám omluvil , zastavily sme na křižovatce osudu , nikdo neví jak to skončí , snad ještě pár let samoty a tajné výročí , se slzamy v očích , málo která dopadne na zem než promění se v prach , provází nás strach začít znovu než se dostaneme z těch okovů které drží nás dál od lidí ke kterým mohly bychom něco cítit , ale přitom samy tak slepí nedokážou se ničeho dovtípit.

Každý zná moje provokace , ale je to jen akce a čekám na reakce , kdo dokáže v tom vydět něco víc , přitom to úplně křičí z plných plic , vzathy který byly jen pouhý krachy , srazily mě na kolena , nemám sílu znovu vstát , nemám silu proč se opět tak hloupě ptát , promiň mám tě ráda ale je mi lépe s jiným , za to že sem dokázal dříve milovat a říci to nahlas se už jen stydím , dal bych si ránu pokaždé když se ve zrcadle vidím.

Sourozenci

8. září 2011 v 23:37 | Fallen
Sem jedináček , když sem byl malý obklopovala mě spousta hraček , byl sem v té době pěknej ptáček , musel sem se ze všeho dostat sám , říkal sem si , co za společnost dalších dětí v domě dám , byl sem sklamán , tím když sem viděl ty bratry a setry spolu , jak sedí u stejného stolu , má duše mě táhla dolů , jako kámen do hlubin jezera , ta moc nikdy nemlčela.

Přátelé která sem potom získal , byly tím co mi scházelo , mé srdce své místo náhle nacházelo , to opuštění se v dály ztrácelo , už nikdy se nevracelo , byly mím sluncem , byly mou oblohou , byly bratry které sem nepoznal , byly sestramy které sem ochraňoval , jediné co sem nezískal , bylo jen že sem možná někde v hlouby duše snad někdy miloval .

Tvoříme pouta , tvoříme páry , tvoříme rodiny , to sou ty dary , bratři a sestry jsou jedním z největších které sme získaly.

Lidi Kolem

8. září 2011 v 23:26 | Fallen
Jsme přátelé kteří drží se za ruce v čase provokace , aby sme neukázaly své emoce , je to jako by byl svět jen pouhou skrvnou a my prodíráme se svou vinou , ostatní baví se tou špínou kterou na druhé házejí , mezi lidmi city mizejí , nezáleží jim na tom jak jejich názory vyznějí .

Mluvíme o každé osobě ale nikdy nemluvíme špatně o sobě , mluvíme o nich , mluvíme o tobě , ikdyž už si třeba v hrobě , je to asi v módě , ukazujeme se v jakékoliv podobě , jen abychom zaujmuli ostatní , ale nikdy neřekneme si co je pro nás špatný , jak je to trapný , přetvářet se mezi přátely , jak se cítíme doopravdy , neřekneme nikomu ani ten důvod nebo kvůly komu, možná příjde čas , postavit se tomu .

Je to v nás , jací opravdu sme , aď už sme na výší nebo úplně na dně , od kterého musíme se odrazit ikdyž se nám snaží někteří do zad kudlu vrazit , když se to stane začne nás mrazit , je to jako by bylo všechno proti nám , je to jako bych si uvědomil jak málo lidi kolem sebe znám , proto možná raději zůstávám ještě pořád sám.