Duben 2011

iced earth

17. dubna 2011 v 7:34 | vít |  Hudba


Nemůžu uvěřit, že to teď
To není to, co jsem plánoval
Já žil a zemřel a nyní
Já prostě nemůžu pochopit,
Se vší láskou, cítím
Nikdy bych jí nemohl opustit
Bez ohledu na cenu
Má duše je cena ji vidět znovu

Ach, jak tě miluju
bolest nezmizí
Oh, když tě potřebuji
Vždycky jsi tak daleko
Pláču pro tebe
Odcházím jsem na vině
zemřel jsem pro tebe
Vzdal jsem se všeho

Ta bolest byla prostě příliš velká
Když jsem konečně viděl ji
Ona je šťastná a zamilovaná
V lásce s mým nejlepším přítelem
Co dělá bolí tak špatné
Je, že mám rád oba
A oni se nikdy nedozví že
Pro lásku jsem prodal svou duši

5. březen / cz text

17. dubna 2011 v 7:00 | vít |  Hudba
5. března
Vidíš mě
Slyšíš mě
Co jsem ti udělal
Proč mě ničíš
Cítíš mě
Cítíš mě (hmatem)
Když už mě nemiluješ
Proč se mě dotýkáš
Potřebuješ mě
Pověz, věříš mi
Že je lepší
Když žiješ svůj život beze mě
Poznáváš mě
Nechápeš
Proč si vůbec ještě tady
Co ode mě ještě chceš

Otevři oči
Kdo vidí, pochopí
Jak nemilosrdně ubíhá čas
Jak se ručička točí
Nezvratně
Nikdy se nezastaví

Nevíš, co chceš
Nevíš, na čem jsi
Nevíš, odkud přicházíš
kam jdeš
Nevíš, co tě táhne dál
co pro tebe nakonec zůstane
Proč jsi tak bledá
tak chladná, tak bezcitná
Nevíš, co činíš
Nevíš, čemu věříš
Řekni mi k čemu a jestli
mě vůbec ještě potřebuješ
Když se jednoduše nic nestane
Když mě opravdu už jen nenávidíš
Proč jsi ještě tady
Kvůli čemu
Co ode mě ještě chceš

Co ještě chceš
Co ještě chceš
Co ještě chceš
Co ode mě ještě chceš

Vidíš mě
Poznáváš mě
Velmi hluboko v mém srdci
Je pro tebe ještě místo
Hledám tě
Toužím
Potom, co jsem miloval
Ale nenacházím to

Otevři oči
Kdo vidí, pochopí
Jak nemilosrdně ubíhá čas
Jak se ručička točí
Nezvratně
Nikdy se nezastaví

Příliš dlouho
Příliš pozdě
Kdo sází vítr, sklidí bouři
Čas ubíhá
Nezvratně
Nikdy se nezastaví

Nevíš, co chceš
Nevíš, na čem jsi
Nevíš, odkud přicházíš
kam jdeš
Nevíš, co tě táhne dál
co pro tebe nakonec zůstane
Proč jsi tak bledá
tak chladná, tak bezcitná
Nevíš, co činíš
Nevíš, čemu věříš
Řekni mi k čemu a jestli
mě vůbec ještě potřebuješ
Když se jednoduše nic nestane
Když mě opravdu už jen nenávidíš
Proč jsi ještě tady
Kvůli čemu
Co ode mě ještě chceš

Co ještě chceš
Co ještě chceš
Co ještě chceš
Co ode mě ještě opravdu chceš
Co ještě chceš
Co ještě chceš
Co ještě chceš
Co ode mě ještě chceš
Řekni mi
Co ještě chceš (co)
Co ještě chceš (co)
Co ještě chceš
Co ode mě ještě chceš
Řekni mi
Co ještě chceš (co)
Co ještě chceš (co)
Co ještě chceš
Co ode mě ještě opravdu chceš

Poslední navždy

4. dubna 2011 v 1:18 | Antonín Vít


Vzala si mi srdce , ty květy který kvetly pro tebe se již jako by nikdy nevyléčili z toho jak sem se trápil !! V tvých očích ztratil sem křídla a už jako by se nikdy neměly vrátit spět , už nemohu před tou samotou uletět , je to jako hluboká propast , každá část mého těla se chvěje pokaždé když tě znovu vidím , možná sis nevšimla ale podlouhé době se sám za sebe stydím .

Je to jako past která mě uvěznila na doživotí ve smutku který přebývá a neodchází , ve srdci zlomeném je jako jed který mě pomalu zabíjí , nechci už nikdy vidět ten obraz který se poždé ve zrcadle odráží , ta představa jak vipadám mě uráží !! Dostává mě ta představa jaký sem byl a jaký sem teď v vrátil bych čas , být tím kým mám jako dříve zas . Vždy když podívám se spět v tom čase jak dlouho se známe jako bych nevěděl kdo vlastně jsem , vidím se na řetězu jsem snad proto psem ? nebo je to jen můj pocit který mi nedá spát , jen pro srdce zlomené nemám chuť jíst a možná i to je důvod který vzal mi chuť se smát , jediné co vím je že již nechci nikomu jinému jej dát .

Vím že nemám právo tohle říkat ale mám právo milovat ikdyž sám nemám právo na lásku , chodím po městě a dívám se na ty páry které prochází kolem mě , říkám si jaké mají štěstí , mít jeden druhého , že mají nějaké pouto které jim říká mám tě rád/á , mám pro co žít , tenhle pocit postrádám a jediné co cítím je chuť navždy odejít a sebou všechnu tu tíhu , smutek , bolest , to všechno sebou vzít .

Ale děkuji ti za vše co bylo za ty chvíle štěstí které sem měl šanci s tebou prožít a děkuji ti hlavně za to že jsi , že sme si vždy našli čas se jít spolu projít , ikdyž vím že jizvy z těch dob se nikdy nemůžou zahojit . Děkuji za to že jsi mám tě rád víc než dávám znát .

Poslední báseň už žádná víc , s touto se loučím s psaním dalších.